Byl to manžel, táta dvou dětí a ukrajinský básník a prozaik, píšící většinou rusky. Oleksij Ivakin, básník z Charkovské oblasti a inspirátor otevřených poetických vystoupení zvaných slam poetry, padl v Záporožské oblasti.

Rusové zabili dalšího ukrajinského básníka. O smrti Ivakina informoval ukrajinský PEN klub a charkovská literární skupina SLAM, jejímž byl spoluzakladatelem. Ivakin podle webu Detektor média padl jako voják 82. samostatné obojživelné útočné brigády během bojů v Záporožské oblasti, kde Ukrajinci postupují skrze ruské obranné linie.

Centrum charkovského slamu, které spoluzakládal před válkou, pravidelně pořádalo živé večery poezie a bylo významným kulturním fenoménem města. „Zemřel Ljoša Ivakin, úžasný člověk, básník, příkladný muž od rodiny a otec dvou dětí. Byl skutečným obráncem vlasti a velmi bystrým člověkem. Nepotkali jsme jediného člověka, který by o Oleksijovi řekl něco špatného. Žádného,“ uvedlo v prohlášení literární centrum.

V jeho rodném městě se o něm říkalo, že je legendou charkovské poetické scény. Oleksij psal hlavně rusky, i když měl díla psaná i v ukrajinštině. Tvořil básně i prozaické útvary. Vedle umění se podle svých přátel věnoval i filozofii.

Ivakin zdaleka není jediným ukrajinským literátem, kterého Rusko zabilo v rámci svého genocidního tažení proti údajným ukrajinským neonacistům. Zabita byla také Viktoria Amelina, spisovatelka, kterou zahubil raketový útok.

Na samotném počátku násilností Rusové zavraždili také ukrajinského autora básniček pro děti, Volodymyra Vakulenka, který se jako jediný rodič staral o malého autistického synka a psal pro něj básničky. Text jedné z nich přeložil do češtiny překladatel Alexej Sevruk a společnými silami ho přebásnil autor tohoto článku a český básník Tomáš Gabriel, který připravuje překlady Vakulenkovy knihy do češtiny. Ukázka jeho tvorby pro děti následuje níže.

Na koně usedl kozáček.

Na záda si vzal ruksáček.

Byly v něm sušenky, ovoce,

bonbóny proti nemocem.

Tak, hyjé, koníčku, utíkej,

do školky se mnou pospíchej!

Učitelka už ke snídani

ze zápraží děti shání.

Po cestě je děda zastaví,

ten tvůj kůň se hned nesplaví.

Prodáš mi ho? Platím, pane!

A to zas ne, to ne, a ne!

To není koník, ale táta,

co se mnou takhle ráno chvátá!

Co že sis tatínka osedlal?

Šli bychom po svých, kdyby dříve vstal…