Nacionalistický "Ruský pochod" v roce 2013 v Moskvě. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/AndreyFdrv.
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/AndreyFdrv.
Pravicoví nacionalisté šíří novou verzi nacistického mýtu o „bodnutí do zad“, kterým vysvětlují drtivé porážky Ruska na Ukrajině. Kritizují Kreml, armádu, ministerstvo obrany a zrádné elity. Chtějí rázně zatočit s Ukrajinou i „vnitřním nepřítelem“.
Vzniká nové ruské protestní hnutí, které však není ani prodemokratické, ani protiválečné. Často jsou to nejextrémnější příznivci vůdce Vladimira Putina, kteří jsou rozzuřeni vojenskou katastrofou Ruska na Ukrajině. Chtějí, aby Putin válku vystupňoval, použil ničivější zbraně a ještě nemilosrdněji zasáhl ukrajinské civilisty. Otevřeně útočí na ruské vojenské a politické vedení za to, že údajně brzdí plnou sílu Ruska. Putina příliš nezmiňují. Pro další vývoj Ruska po případném Putinově pádu do nevěští nic dobrého.
Článek na Foreignpolicy.com mapuje, kdo všechno dnes ostře kritizuje kremelské činitele. Přes různost jednotlivců a skupin je základní motiv společný. Vytváří fantazijní svět, ve kterém je všemocná ruská armáda poražena domácími nepřáteli. „Ve skutečnosti toto vyprávění zní podobně jako Dolchstosslegende, německá konspirační teorie ‚bodnutí do zad‘, která z porážky země v první světové válce vinila zlovolné domácí nepřátele, včetně Židů. Toto vyprávění o vojenské porážce se stalo nedílnou součástí propagandy, která vynesla nacisty k moci.“
Propagátory tohoto mýtu je jakási volná koalice na internetu aktivních „krajně pravicových ideologů, militantních extremistů, veteránů války na Donbasu v roce 2014, žoldnéřů ze skupiny Wagner, bloggerů, válečných reportérů provozujících vlastní kanály na Telegramu a jednotlivých pracovníků ruských státních médií“.
„Jejich požadavky jsou tyto: Chtějí další válečné zločiny – žádné slitování, žádné výčitky, žádné předstírání, že jim vůbec záleží na smrti civilistů, dokud nebude Ukrajina zcela pokořena a samotná myšlenka ukrajinskosti navždy vymazána. Mnozí prováleční bloggeři, frustrovaní překvapivou a nečekanou porážkou na ukrajinské charkovské frontě, požadovali rychlou odplatu bez ohledu na civilní oběti. Někteří doporučovali jaderný úder na Kyjev, hlavní město Ukrajiny, s cílem dekapitovat vládu; populární blogger Maxim Fomin (který bloguje jako Vladlen Tatarsky), vyzval k varovnému jadernému úderu na ukrajinský Hadí ostrov. Jiní vyzývali k ‚totální válce‘ proti ukrajinské civilní infrastruktuře. Když ruská armáda zřejmě vyhověla a přes noc odpálila rakety na elektrické sítě několika ukrajinských měst, na ruských proválečných kanálech se rozpoutaly orgie škodolibosti.“
Na Západě vzbudili tito lidé pozornost kvůli tomu, že o dění na ukrajinském bojišti poskytují přesné a kritické zprávy. Někteří jsou na místě, nebo mají své informátory. Ukrajinci podávají informace se zpožděním a v oficiálních ruských médií panuje stále ještě atmosféra, že jisté problémy budou vyřešeny a není důvod k panice.
Nejznámějším kritikem je Igor Girkin, známý pod pseudonymem Strelkov, bývalý důstojník Federální bezpečnostní služby a letitý bojovník z Donbasu a osoba podezřelá z válečných zločinů. Ukrajince nenávidí, ale z vojenského hlediska je oceňuje.
„Na svém kanálu na Telegramu, který má asi 500 000 odběratelů, a ve svých živých přenosech na ruské sociální síti VKontakte označil Strelkov ruského ministra obrany Sergeje Šojgu za ‚překližkového generála‘ a místopředsedu ruské bezpečnostní rady Dmitrije Medveděva za nemotorného hlupáka. Absence celostátní vojenské mobilizace je podle něj velkým zločinným nedopatřením. Většinou se však vyhýbal přímé kritice Putina – ne z úcty, ale pouze „dokud neskončí válka“, jak naznačil v nedávném příspěvku. To může být důvodem, proč nedošlo k žádným zjevným pokusům o jeho umlčení.“
Pak článek z Foreingpolicy vyjmenovává další a na Západě méně známé postavy. Takovou je třeba Igor Mangušev, vysoký manažer takzvané Agentury pro výzkum internetu, tedy trollfabriky z Petrohradu, který v jednom moskevském klubu ukazoval lidskou lebku údajně patřící ukrajinskému vojákovi z Mariupolu. Ten například napsal: „Vypálíme vaše domy, vyvraždíme vaše rodiny, vezmeme vaše děti a vychováme je jako Rusy.“ Jinak ale Mangušev nemá v lásce ruské vojenské špičky a rozhodující činitele v Kremlu a kritizuje je za nerozhodnost a byrokratickou liknavost.
Jevgenij Rasskazov, známý také jako Topaz a člen krajně pravicové žoldnéřské jednotky Rusič spojené se skupinou Wagner, zesměšňoval po pádu města Balaklija ruské ministerstvo obrany za to, že se snažilo porážku prezentovat jako „taktickou fintu“.
Ultrakonzervativní vědátor a komentátor RT Jegor Cholmogorov otevřeně obviňuje ruské vrchní velení ze zločinné neschopnosti a požaduje čistky. Hněv míří na zrádné „elity“.
Proč zatím nikdo nezatočil s kritiky Kremlu, ačkoliv za mnohem méně (nebo skoro za nic) jdou jiní lidé za mříže? Článek vysvětluje: „Kreml si těchto výpadů nemohl nevšimnout; speciální monitorovací oddělení v prezidentské administrativě pečlivě sleduje ruské platformy sociálních médií a denně podává zprávy Putinovým pomocníkům. Přesto existují náznaky, že si Moskva problém uvědomuje a bude se snažit zkrotit rozzlobené nacionalisty, kteří se rychle stávají tím, co politoložka Taťjana Stanovajová nazývá ‚nejvýznamnější výzvou pro Kreml‘ od doby, kdy rozdrtil Navalného hnutí.“
Tento vývoj neslibuje pro budoucnost nic dobrého. Rusko válku nejspíš prohraje, a jak se ukáže rozpor mezi oficiální propagandou o snadné a úspěšné „speciální operaci“ a realitou drtivé porážky, dojde na hledání viníka. V meziválečném Německu po porážce, za ekonomické krize a z pocitu ponížení vyrostlo nacistické hnutí. Porážka od Ukrajiny, která podle ruské propagandy jako stát ani neexistovala, bude živnou půdou pro extremisty. Aspoň trochu demokraticky smýšlející opozice už byla rozprášena. Pokud by se k moci dostala nová opozice fanatických nacionalistů hledající nepřátele, bude to nebezpečné nejen pro Rusko, ale pro celý svět.
