Mobilizace na Krymu. FOTO: Odbor informací a tiskové služby hlavy Republiky Krym / Wikimedia Commons /CC BY 4.0
FOTO: Odbor informací a tiskové služby hlavy Republiky Krym / Wikimedia Commons /CC BY 4.0
Během roku a půl války se ruští psychologové naučili nový směr – rehabilitaci válečných veteránů na Ukrajině. Mezi odborníky jsou však i takzvaní „Z – psychologové“. Místo aby pomáhali ruským vojákům vrátit se do mírového života, přesvědčují je, aby šli znovu na frontu.
Stav psychologické pomoci v ruské armádě rozebírá článek na webu Vot Tak. Ve vojenských jednotkách mohou být psychology buď profesionální vojáci, nebo civilisté. Jejich úkolem je neustále provádět psychologickou práci s vojáky a také provádět každodenní monitorování duševního zdraví vojáků.
„Psychologického uvolnění se dosahuje přechodem na aktivnější bojový výcvik a kontrolou připravenosti zbraní… A jako povzbudivá slova používají vojenští psychologové postoj ‚vojenská služba je důležitou zkouškou ve škole života, vojáku‘,“ říká psycholožka vojenské jednotky majorka Olga Krotenková.
Klinický psycholog Andrej Pilipenko ale vidí realitu kriticky. Podle něj systém zdravotní a psychologické rehabilitace ve vojenských jednotkách často probíhá pouze na papíře.
To potvrzuje i voják Denis Prokofjev (jméno bylo redakcí Vot Tak změněno), který měl po svém rozhodnutí z armády odejít s vojenskými psychology své zkušenosti. (Když odpověděl na otázku, zda se bojí zemřít, „ano“, psycholožka o něm napsala, že má sebevražedné sklony.)
„Psychologická práce ani s důstojníky, ani s branci se neprovádí. Nikdo ji nepotřebuje. Dokumenty předepisují spoustu činností, které by se měly organizovat téměř každý den, například osobní rozhovory a budování morálky. Ale pokud se tohle všechno bude dělat, nebude čas na službu. Proto se psychologové většinou zabývají formálním vykazováním a pravidelně někoho posílají do psychiatrické léčebny, ale jen málokdy lidem skutečně pomáhají,“ říká Prokopjev.
Brancům a mobilizovaným vojákům, kteří se vrátili z Ukrajiny, pomáhají běžní psychologové, kteří nemají s bezpečnostními složkami nic společného.
„My psychologové jsme na tento vývoj nebyli připraveni. Nikdo nebyl připraven na válku a její důsledky. Takže se teď učíme za pochodu,“ říká Viktoria Goloborodova, klinická psycholožka z Moskvy.
V rozhovoru s webem Vot Tak neskrývala svůj provládní postoj, Ukrajince nazývala „chochly“ a tvrdila, že bojovníky, kteří ji kontaktovali a mají k ní důvěru, „nastavuje na vítězství“. Mobilizované v rámci psychologické „podpory“ přesvědčuje, aby bojovali statečně: „Nejsou to profesionální vojáci, takže měli vážné obavy, pochybnosti, strach. Připravovali jsme je na to, co člověka čeká, když poprvé vstoupí na bojiště. Například to, že pomočit se nebo pokakat je normální reakce těla.“ Především je prý důležité u vojáků dbát na motivaci a snažit se budovat sebedůvěru v zájmu vlasti a vítězství.
Vojáci často psychologickou pomoc ani nevyhledávají, protože pro to jejich velitelé nemají pochopení. Řeknou jim, ať nefňukají a vezmou si večer flašku.
Psycholog Maxim Gulijev pracuje s vojáky, kteří se vrátili z Ukrajiny. Webu Vot Tak odpověděl, že problematiku zná „pouze teoreticky“ a „svůj názor nepovažuje za dostatečný na úroveň odborníka“.
Ve svých příspěvcích Gulijev nicméně uvádí, že psychiatr „nemůže být mimo politiku“ a během psychoterapeutického sezení v ordinaci „neviditelně prezentuje stát, realizuje jeho cíle a zájmy“.
Vasilij Langovoj, psychiatr, psychoterapeut a veterán bojových operací v Donbasu na videozáznamu na své stránce VKontakte říká, že „bude vždy na straně ruského světa a ruského státu“.
„V Rusku neexistuje zákon o psychologické pomoci, ačkoli první návrh zákona vypracovala odborná veřejnost již v roce 1996. Poté vznikly další čtyři verze. Žádný z nich se nedostal ani do prvního čtení ve Státní dumě. Poslední návrh federálního zákona, který by měl upravovat činnost všech ruských psychologů, byl projednáván loni na podzim. Pokud bude přijat, vstoupí v platnost 1. ledna 2024,“ uvádí článek.
Spoluautorem všech pěti verzí federálního zákona je Michail Rešetnikov, rektor Východoevropského institutu psychoanalýzy a bývalý vojenský důstojník. Rešetnikov veřejně vyjadřuje podporu ruské vládě a armádě a prohlašuje, že bojovat proti pochybnostem těch, kteří „stojí v první linii historické bitvy, je profesionální povinností psychologů“.
