NÁZOR / Podle ruských médií bezpečnostní služba FSB oznámila, že v Moskvě a Rjazaňské oblasti zadržela členy neonacistické skupiny, která připravovala vraždu šéfredaktorky RT Margarity Simonjanové a novinářky Xenije Sobčakové. Zprávu přinesla agentura Interfax. Jak něco odhalí ruské tajné služby, můžeme si o tom myslet cokoli.
„Přípravě vraždy Margarity Simonjanové, šéfredaktorky televizního kanálu RT a mezinárodní zpravodajské agentury Rossija Segodňa na objednávku ukrajinských bezpečnostních služeb speciální služby zabránily. Podle dostupných informací byla připravována i vražda Xenije Sobčakové,“ uvedla v sobotu FSB.
Podle této bezpečnostní služby byli minulý pátek v Moskvě a Rjazaňské oblasti zadrženi „členové neonacistické skupiny“, kteří prováděli průzkum v blízkosti bydliště a pracoviště uvedených novinářek. „V průběhu vyšetřovacích úkonů potvrdili přípravu atentátů na objednávku SBU za odměnu 1,5 milionu rublů za každou vraždu,“ uvedla FSB. Počet zadržených speciální služba neupřesnila.
Ruští vyšetřovatelé také tvrdí, že při prohlídkách byla u zadržených zabavena útočná puška Kalašnikov, 90 nábojů, nože, mosazné kudly, gumové obušky, pouta, „komunikační prostředky a počítače s informacemi potvrzujícími jejich zločinné záměry“. Podle zvláštní služby „Vyšetřovací výbor Ruska plánuje zahájit proti zadrženým trestní řízení s extremistickým a teroristickým zaměřením“.
Oficiální státní agentura TASS ještě tvrdí, že zadržení byli příslušníky neonacistické skupiny Paragraf 88.
Jak je ohledně Ruska běžné, moc se toho neví. Kanál na telegramu „Ostorožno, novosti“ spojený se Sobčakovou tvrdí, že „spolupracovníci neonacistů z ‚Paragrafu 88‘ potvrdili skutečnost zadržení členů skupiny. Ne však jejich cíle – Xeniji Sobčakovou a Margaritu Simonjanovou“. „Na otázku o spolupráci s SBU odpověděli, že nejsou ‚zaukrajinci, natož transukrajinci‘. ‚Ale máme na Ukrajině přátele. Konkrétně ze zadržených tam nikdo nikdy nebyl,‘ řekl spolupracovník. Podle něj byl při prohlídkách u členů nalezen samopal AK.“
Ruští rozvědčíci se začali překonávat. Zatím vynikali v tom, že když došlo k nějakému atentátu, třeba na Darju Duginovou nebo Vladlena Tatarského, museli se namáhat přibližně do druhého dne, než vítězoslavně odhalili pachatele. Pak vyšetřovatelé ukazovali různé záběry, jak údajné zločince měli vlastně v hledáčku už dávno. Lidem pak nejspíš vrtalo hlavou, proč tedy těm atentátům udatní rozvědčíci nezabránili. Teď už je to lepší, konspirace byla odhalena předem.
Problém je v tom, že ať se děje cokoliv, hned se zjistí vazba na ukrajinské tajné služby. Nemusíme si u jakékoli rozvědky dělat iluze, že by v jejich řadách převládali lidé s chorobnou útlocitností. To se týká i rozvědek našich spojenců. Je to prostě taková nepříjemná práce v bahně. Běžný člověk by nechtěl dělat ani revizora v MHD, ale někdo se toho chopit musí.
Všechno má ale nějakou logiku. Duginová a Simonjanová nejsou typ osob, které by představovaly pro Ukrajinu nějaké nebezpečí. Persony tohoto druhu vynikají především žvaněním. Udělat z nich cíl nedává moc smysl. Navíc útok na ženy vypadá vždycky divně, a protože by šlo nutně jen o symbolickou akci, žádný propagandistický zisk by z toho nekoukal. Takový Vladimir Solovjov by byl lepší sousto, stejně jako byli Vladlen Tatarskij a Zachar Prilepin. Otázkou je, pro koho. Ruskému vyšetřování může sotva někdo soudný věřit.
Zajímavé je, že se v Rusku najednou mluví o tom, že jsou tam neonacisté. To sice dávno víme, ale zatím se tam mluvilo jen o nacistech na Ukrajině, kde je ovšem podle Kremlu nacista nejspíš skoro každý. To se vyřeší snadno, řekne se, že jsou napojeni na Ukrajinu, a je to. Vedení v Moskvě přitom ví, že různých „radikálních vlastenců“ a „bolševiko-fašistů“ mají v zemi dost a zahraničí k jejich vzniku není potřeba. Filozof Ivan Iljin, meziválečný ruský exulant, kterého prý rád čte Vladimir Putin, byl obdivovatelem italského fašismu. Nacismus a fašismus není samozřejmě přesně totéž, ale obojí není zrovna střední proud lidského myšlení o individuální svobodě. Najít ruskou radikální skupinu a něco jí přišít by nebyl problém.
Tak si počkáme, na co ještě FSB „přijde“ a jak nám to vysvětlí.