Ruští vojáci, kteří se nedávno vzbouřili v kasárnách u Novosibirsku a pokusili se z nich utéct, podle svědectví vojenských blogerů protestovali proti vyslání zpět na Ukrajinu. Podle sdělení velitelství jsou často „upoutáni na lůžko, na nosítkách, nebo slepí“. Zprávu podloženou odkazy na řadu zdrojů i s videi zveřejníl na síti X známý účet ChrisO_wiki.
Ke vzpouře došlo 13. listopadu v kasárnách v Kočenjovu, kde byli ubytováni vojáci přidělení k 35. brigádě řízení Nejméně deset vojáků z kasáren uteklo, ale pak byli znovu dopadeni. Vojáci z celého Centrálního vojenského okruhu, kteří předtím dobrovolně opustili vojenské jednotky z různých důvodů nesouvisejících se službou, byli údajně přiděleni k této brigádě v rámci „administrativního opatření. Patří k nim i řada zraněných mužů.
„Velení jednotky se k nám prostě chovalo špatně. Všechny příslušné dokumenty, videozáznamy a hlasové zprávy byly odeslány do určitých struktur. To je vše, vyšetřování probíhá,“ řekl jeden z uprchlíků Viktor Sergejev. Další voják, který byl v době vzpoury přítomen , vypověděl, že v kasárnách bylo nejméně 100 až 120 lidí. „Bylo tam pravděpodobně (jen) osm až deset lidí připravených jít za pásku (tedy do první linie). Všichni ostatní pacienti jsou o berlích, s omezenou pohyblivostí.“
Muži tam byli přivezeni v noci z 8. na 9. listopadu, zřejmě proto, aby byli soustředěni na jednom místě před přesunem na frontovou linii, ale aniž by byla předem posouzena jejich způsobilost k nasazení a aniž by jim bylo dokonce poskytnuto lékařské ošetření.
„Ráno začali nemocní vojáci psát hlášení veliteli o poskytnutí lékařské péče a vojensko-lékařské prohlídce, ale tato hlášení nebyla nikdy nikam odeslána. Byl tam jeden chlap, kterému chybělo půl chodidla na obou nohách. Jeho vojenská jednotka, už nevím která, ho vyhodila, propustila ho. Nějak ho strčili do té jednotky v Kočenjovu. A tam byl měsíc,“ zmiňuje výpověď jednoho z vojáků účet ChrisO_wiki.
Velitelství mužům řeklo, že tam nejsou jako v nějakém tranzitním táboře, ale že se tam posílá každý. Lidé upoutaní na lůžko, na nosítkách, slepí. „Nikoho nezajímá, v jakém jste stavu.“
Voják říká, že on i jeho spolubojovníci opakovaně žádali o lékařskou pomoc. „Už jsme si uvědomili že vojensko-lékařskou prohlídkou neprojdeme, protože tam všichni křičeli, že všichni jedeme do válečné zóny.“ Žádosti adresované veliteli a vojenské prokuratuře zůstaly bez odezvy, což vyvolalo vzpouru.
Voják upozorňuje na případ jednoho ze zraněných, poručíka Alexandra Andrejeva, který podle něj po zranění ztratil schopnost mluvit. „Poručík Andrejev slyší, ale je němý a komunikuje pouze telefonicky. Píše si poznámky a dává je číst ostatním.“
„Rozumíte, musí se naučit znakovou řeč a potřebuje teď telefon. A v této vojenské jednotce se telefony odebírají od osmi ráno do osmi večer. A ten člověk potřebuje pomoc. Má jen jednu (pravou) ruku, která funguje. Osobně jsem mu stříhal nehty.
Situace je taková, že neustále potřebuje pomoc , otevřít sklenici, nalít kávu. Je náchylný k pádům. Osobně jsem s ním od osmé hodiny neustále. Kvůli úrazu ho bolí hlava a slzí mu oči a má pocit, že má neustále horečku.“
Andrejev podstoupil neurologickou léčbu a byla mu přidělena kategorie způsobilosti „G“ (dočasně neschopen). Přesto byl údajně poslán do Rostova na Donu, kde čekal na převelení do válečné zóny.
Těžce zranění Rusové byli dříve již viděni sloužit na frontových liniích. Tato zpráva naznačuje, jak se tam dostali. Někteří ruští vojáci byli dokonce zabiti při útocích, když používali berle.