
Ilustrační foto FOTO: Antonia Sehlstedt / Försvarsmakten / se souhlasem
FOTO: Antonia Sehlstedt / Försvarsmakten / se souhlasem

Válka na Ukrajině a konec vojenské neutrality Švédska a Finska donutily Rusko k reorganizaci jednotek u hranic s NATO v oblasti Baltského moře. „Kreml si uvědomil, že v tomto regionu již není možné projektovat vojenskou sílu,“ řekl finské televizi Yle Daivis Petraitis, vojenský analytik z Baltic Defence College v estonském Tartu.
Petraitis má za sebou dlouhou kariéru v litevské armádě, kterou zahájil ještě v době Sovětského svazu. Několik desetiletí působil také jako vojenský poradce na litevském ministerstvu obrany. Podle něj se ruská vojenská kultura liší od té západní. „Na Západě vycházíme z různých scénářů. Rusové všechno staví na pevně stanovených plánech a principech vojenské doktríny,“ vysvětluje.
Právě na základě těchto předpokladů bychom si podle něj měli vyložit nejnovější reorganizaci ruské armády. Má na mysli přeskupení sil, v jehož rámci se jednotky z Kaliningradské oblasti přesunuly do nově vytvořeného Leningradského vojenského okruhu za finskou hranicí s Ruskem. Silně militarizovaná kaliningradská exkláva mezi Polskem a Litvou přitom v posledních letech v okolních zemích NATO vzbuzovala obavy. Odtud mohli Rusové plánovat útočné operace, například na strategicky důležitý Suwalský koridor.
Jenže teď je podle Petraitise situace jiná. „Změny ve vojenské organizaci naznačují, že Rusko nyní zaujímá v oblasti Baltského moře obrannou pozici,“ říká. „Zatímco Evropa zbrojí, Rusko přesně počítá, kolik zdrojů bude potřebovat, aby čelilo nové hrozbě ze strany Západu,“ dodává.
Klíč k pochopení Ruska
Tvrdí, že k tomuto přehodnocení Rusko donutila válka na Ukrajině, kam se přesunula velká vojska a množství vybavení. Zároveň se výrazně změnila strategická situace v oblasti Baltského moře.
„Po vstupu Finska a Švédska do NATO se Baltské moře stalo prakticky mořem NATO. Kreml si uvědomil, že v tomto regionu již není možné projektovat vojenskou sílu,“ vysvětluje Petraitis. „Podle ruských výpočtů, založených na tom, co vím z jejich polních příruček, trvá tři roky, než se vytvoří jen obranné kapacity. A oni moc dobře vědí, že nemají zahajovat novou ukvapenou válku.“
Petraitis zdůrazňuje, že Rusko bere plánované vyzbrojování na Západě velmi vážně a pozorně ho sleduje. Analytik v této souvislosti nastiňuje uvažování Ruska: „Pokud západní země investují 10 miliard eur, mohou postavit 10 divizí navíc. Abychom se ubránili (Rusové) proti 10 novým divizím, potřebujeme další 4 divize. Pro útok 20 divizí.“
Vojenský analytik se domnívá, že Rusové teď začali vypočítávat, jak dlouho bude vybudování těchto divizí trvat. „Pokud si budou myslet, že nemají prostředky a čas odpovědět na naše přezbrojení, budou více nakloněni vyjednávání. Jestliže naopak usoudí, že se jim podaří postavit 20 divizí, vyjednávat nebudou. Tento mechanický způsob myšlení je klíčem k pochopení Ruska,“ říká.
Dalším příkladem ruského vojenského myšlení je podle něj reakce na vstup Finska a Švédska do NATO. „Vycházeli z toho, že Finsko a Švédsko jsou neutrální. Když se obě země najednou staly členy NATO, staly se z nich protivníci. Podle válečné doktríny to znamená, že na nás (na Rusko) mohou zaútočit. To automaticky a okamžitě vedlo Rusko k tomu, aby reagovalo konkrétními opatřeními. Proto vytvořili Leningradský vojenský okruh, a to pro čistě obranné účely. Uvažují takto: Tady je nová hrozba, takže první, co musíme udělat, je bránit se.“
Petraitis upozorňuje, že je teď nanejvýš důležité, aby Západ své slibované přezbrojení skutečně provedl. „Když my v Evropě teď přestaneme vydávat více peněz na obranu, musíme zvážit, jak se na to bude dívat Rusko. Pokud si uvědomí, že to šidíme, může pokračovat jako dosud.“
Ruská obranná reorganizace v oblasti Baltského moře dává podle experta Západu strategickou příležitost. „Není však otevřena navždy a musí být využita moudře.“