Proč je ruská společnost tak lhostejná k probíhající válce, včetně vpádu ukrajinských sil do Kurské oblasti, k nedávným volbám a ke korupci? Společnost je radikálně atomizovaná, vysvětluje ekonom a analytik Vladislav Inozemcev.
„V reakci na radikální a významné vnější změny, které nám jako pozorovatelům připadají kolosální, má ruská společnost tendenci minimalizovat změny ve svém způsobu života, myšlení a emocích,“ píše na webu The Bell Vjačeslav Dvornikov.
Inozemcev připouští, že to tak může být, ale podle něj nemá smysl mluvit o nějaké „ruské společnosti“, protože taková neexistuje. Existuje pouze soubor jedinců, kteří jsou si navzájem hluboce odcizeni.
V normální společnosti podle něj člověk věnuje největší pozornost tomu, co se bezprostředně dotýká jeho života (rodina, zaměstnání, příjmy, materiální životní podmínky a vyhlídky na sociální zabezpečení) a méně otázkám, jako je infrastruktura, rozvoj státu, zachování historického dědictví nebo otázky životního prostředí. Ještě méně pozornosti věnují lidé zahraniční politice, obranné doktríně a globální rovnováze sil. To vytváří poměrně stabilní sociální systém a soudržnou společnost postavenou na vzájemném působení jednotlivých zájmů.
V Rusku je tomu podle autora ale jinak a takové několikanásobné vrstvy zájmů tam neexistují.
„Atomizovaní jednotlivci se zabývají téměř výhradně svými osobními zájmy. Usilují o zachování toho, čeho dosáhli – proto většina lidí ani neuvažuje o pokusu o protest, který by jim přinesl značné problémy – a na druhé straně o zlepšení svých životních podmínek. V tomto systému válku a rostoucí autoritářství režimu téměř nezaregistrují. Tyto události sice ztěžují život statisícům lidí – možná dokonce milionům, pokud se zohlední psychické vypětí –, ale mnohem větší počet lidí v nich vidí příležitost k dodatečnému příjmu, státním dávkám nebo novým pracovním vyhlídkám. Extrémní racionalita individuálního chování Rusů zajišťuje, že stát zůstává potenciálním nesouhlasem neohrožen,“ píše ekonom.
Proto se Rusové nezajímají o veřejnou sféru a vlastnictví auta je pro ně víc než dobré veřejné silnice. Úřady pak mohou zpronevěřit a vyhazovat biliony rublů na nesmyslnou válku bez protestů veřejnosti.
Kompenzační touhu po abstraktní jednotě zajišťuje stát vyhlašující velkolepé a značně nedosažitelné cíle, které přitahují malou pozornost. V Rusku se struktura společnosti zredukovala na dva „zářivé vrcholy“ – individuální vlastní zájmy a Kreml – a mezi nimi se rozprostírá obrovská „poušť lhostejnosti“.
„V takovém scénáři se vládnutí opírá o dvě páky: zlepšování kvality života lidí a jejich krmení demagogií o národní velikosti. V roce 2000 kladl Vladimir Putin důraz na první z nich. Po roce 2014 se silně opřel o druhou z nich. Do roku 2022 vytvořil téměř dokonalou kombinaci obou,“ konstatuje Vladislav Inozemcev.
Rusy tradičně prostor mezi jednotlivcem a státem nezajímá, a proto se Rusku sice za posledních 30 let rozšířily podniky orientované na spotřebitele, ale země nemá moderní dálniční síť a vysokorychlostní vlaky. Lidé nespravedlnost korupce pociťují, ale boj proti ní nepřináší nic pro osobní prosperitu. Válku možná považují za zločinnou a nemorální, ale většiny občanů se moc nedotkla. Budoucí problémy jako třeba hrozba placení reparací Ukrajině se zdají být daleko.
Tento způsob myšlení podle Inozemceva způsobil, že ruská opozice neumí zaujmout veřejnost. Ta totiž argumentuje buď morálkou, nebo se zabývá korupcí. „Kreml se mezitím soustředí na to, co rezonuje u atomizovaných jednotlivců: rozdávání peněz a hlásání nedosažitelných geopolitických ambicí.“
„Z apatie mohou lidi probudit jen dvě věci: buď rozsáhlá chudoba, nebo katastrofický krach těchto velkých geopolitických snů. Zatím jsme nebyli svědky ani jednoho, natož obojího najednou. V důsledku toho se zdá, že Putinova stabilita vydrží ještě několik desetiletí,“ předvídá ekonom a analytik Vladislav Inozemcev.