Sedm měsíců před prezidentskou volbou, která se má v České republice konat příští rok v lednu, jsme se dostali do situace, kdy až na výjimky nemá smysl sledovat, kdo všechno se na Hrad hlásí a hodlá o prezidentský úřad usilovat. Potenciálních kandidátů a kandidátek je takové množství, že se v nich už prakticky nedá vyznat. Navíc drtivá většina z nich je naprosto marginální a bez sebemenší šance uspět a zájem veřejnosti si ani nezaslouží.

Lidí, kteří ohlásili svou kandidaturu na post prezidenta či prezidentky, jsou již desítky, a naprostou většinou z nich se nemá smysl vůbec zabývat, takže je není potřeba ani všechny připomínat a podrobně vyjmenovávat. Ostatně to je nakonec to, co si většina z nich přeje. Celkem zadarmo a bezpracně si udělat PR a zviditelnit se.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

A už je jedno, jestli jde o komunistu a bývalého místopředsedu KSČM Josefa Skálu, miliardáře a matematika Karla Janečka, senátora a kandidáta z minulé prezidentské volby Marka Hilšera, někdejší předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, komika Miloše Knora, podnikatele Karla Diviše a Tomáše Březinu, advokátku Kláru Long Slámovou či bývalého rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimu. Uchazečů o funkci hlavy státu je samozřejmě mnohem více a mnozí další se určitě ještě objeví a své usilování o hradní kandidaturu oznámí.

Z tohoto důvodu by bylo logické a naprosto oprávněné se prezidentským adeptům věnovat teprve až ve chvíli, kdy se skutečně stanou oficiálními kandidáty na prezidenta republiky, a do té doby je ignorovat, což ale bohužel není zcela reálné, zvlášť u některých z nich.

Roztodivné postavy a postavičky

V každém případě je očividné, že z těch všech všemožných a roztodivných postav a postaviček, které nyní deklarují, že se prezidentského klání chtějí zúčastnit, řádné podmínky nutné pro kandidaturu na Pražský hrad splní jen malá část, stejně jako to bylo v případě minulé i předminulé volby prezidenta.

Dále čtěte

Středula si brousí zuby na voliče svých prezidentských protikandidátů. Stane se štikou v rybníce?

Odborový předák Josef Středula teprve nedávno oznámil, že chce usilovat o to stát se prezidentským kandidátem v lednové volbě hlavy státu.

Jak se uvádí v Ústavě České republiky, prezidentského kandidáta je možné navrhnout pomocí petice podepsané 50 tisíci občany nebo ho může nominovat nejméně dvacet poslanců či nejméně deset senátorů. Nejtěžší je samozřejmě shromáždit uvedené množství podpisů občanů, ovšem ani nominace od poslanců a senátorů není něčím, čeho by mohl dosáhnout každý, kdo si to zamane.

V poslanecké sněmovně dnes kromě stran vládní pětikoalice máme jen hnutí ANO a SPD Tomia Okamury. Pokud vláda nakonec bude mít svého vlastního kandidáta a za ANO se bude o post prezidenta ucházet Andrej Babiš, tak se prostor pro další kandidáty navržené poslanci výrazným způsobem zúží.

V horní komoře parlamentu je situace trochu odlišná. Jednak vazba senátorů a senátorek na politické strany je tradičně slabší, takže je možné, že budou někoho nominovat bez ohledu na to, že jejich partaje budou mít svého oficiálního kandidáta. Jinak ale platí, že valná většina senátorů je spojená s vládními uskupeními. Tři největší senátorské kluby mají ODS s TOP 09, Starostové a nezávislí a KDU-ČSL.

Neúspěšní uchazeči

V obou předchozích přímých prezidentských volbách v roce 2013 a 2018 kandidovalo po devíti prezidentských kandidátech. V první volbě byl senátory nominován jediný uchazeč Jiří Dienstbier, poslanci pak dva – tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg a místopředseda senátu Přemysl Sobotka. Ostatní byli navrženi peticí s podpisy občanů (Jana Bobošíková, Jan Fischer, Taťana Fischerová, Vladimír Franz, Zuzana Roithová a Miloš Zeman).

Dále čtěte

Nový týdeník FORUM objasňuje, proč Agrofert životně potřebuje ruský plyn

Nové číslo Týdeníku FORUM hned na obálce prozradí, kdo je odpovědný za to, že nemáme variantu k ruskému plynu. Je…

Pozoruhodné je, že v minulé volbě prezidenta byli pomocí petice nominováni jen tři kandidáti – Michal Horáček, Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Senátoři navrhli také tři uchazeče (Mirka Topolánka, Pavla Fischera a Marka Hilšera) a poslanci rovněž tři (Jiřího Hynka, Petra Hanniga a Vratislava Kulhánka).

Ještě zajímavější je, že v roce 2013 kandidátní listiny podalo celkem dvacet uchazečů, ale jedenácti z nich ministerstvo vnitra registraci pro nesplnění podmínek zamítlo. Jana Bobošíková měla původně také smůlu, ovšem Nejvyšší správní soud vyhověl její stížnosti, takže nakonec její kandidatura byla ministerstvem uznána.

Uvidíme, jak to dopadne letos. Zatím se zdá, že potenciálních kandidátů a kandidátek je ještě více než v případě první přímé volby prezidenta, je však pravděpodobné, že těch adeptů, kteří neuspějí a oficiálními kandidáty se nikdy nestanou, bude rovněž více.