Představitelku Hilde Liv Lisu Friesovou známe třeba ze seriálu Babylon Berlin. Na snímku s Johannesem Hegemann, představitelem Hanse FOTO: Film Europe
FOTO: Film Europe
RECENZE / Syrový i poetický, nelítostně přesný. Takový je film S láskou, Vaše Hilde, jenž se vrací k téměř neznámému příběhu odbojářky Hilde Coppiové, kterou v srpnu 1943 nacisté odsoudili a popravili za velezradu. Navzdory tomu, že krátce před tím porodila syna. Komorní snímek natočil Andreas Dresen, který si titul vypůjčil z dopisu, jímž se dívka loučila s rodinou. Od konce minulého týdne je drama jedné ženy na pozadí krutých dějin k vidění v kinech.
Německý režisér Andreas Dresen není českým divákům neznámý. V kinech jsme mohli vidět jeho snímky Nočňátka, Láska na grilu, Konečná uprostřed cesty nebo Whisky s vodkou. Jeho silnou parketou jsou dramata inspirovaná reálnými příběhy. Nejnovější snímek o Hilde, který uvedl poprvé loni na Berlinale, se u nás promítal v rámci podzimní přehlídky Das Filmfest. Teď vstupuje do široké distribuce a stojí za pozornost.
Ztracená idylka
Scénář napsal režisér se svou letitou spolupracovnicí, scenáristkou Lailou Stielerovou, s níž natočil mimo jiné Sedmé nebe nebo soudní snímek Rabiye Kurnazová vs. George Bush. S jejich hrdinkou Hilde Coppiovou se seznamujeme během léta 1942, na zahradě, kde sbírá jahody. Lyricky působící obraz vzápětí naruší příjezd auta, z něhož vystoupí muži v kabátech, Hilde si bez odporu sbalí věci a nechá se odvézt. Její klidný postoj i jistá odevzdanost předznamenají další způsob vyprávění a hrdinčin přístup k údělu, který si zvolila.
Tvůrci líčí Hilde jako obyčejnou dívku, jež se k nevoli matky a tety zamiluje do akčního Němce Hanse a již k odboji přivede víc než radikální politické smýšlení zejména láska k němu. Když je o něco později v soudní síni tázána, proč se k odporu proti Říši připojila, řekne: „Protože jsem milovala manžela.“
Ve filmu sledujeme, jak tráví zamilovaná rána po Hansově boku a bezstarostné letní večery s jeho odbojovými přáteli, jak po nocích vylepuje protiválečné plakáty a poslouchá zakázané vysílání z Moskvy. Romantické léto však končí a s ním i sny o budoucím životě s Hansem. Hilde je těhotná, svatbu stihnou, pak ale přichází tvrdá realita. Stejně jako ostatní členové odboje je zatčena a čeká na narození dítěte i na soud…
Porod ve vězení
Dresen se Stielerovou vyprávějí důmyslně – Hildino čekání ve vězení střídají flashbacky do minulosti, přičemž začínají od konce, až v závěru filmu dojde na první chvíle dívčina seznámení s Hansem, jež všechno odstartovaly. Zručně také překlápějí film žánrově, z romance a lehkých pastelových tónů v první části se vyprávění postupně láme do civilního dramatu líčeného v temnějších barvách.
Přesto se Dresen neuchyluje k přepjatým emocím, vypráví civilně až dokumentaristicky, takhle syrová zkrátka doba byla, vypravěčské kudrlinky nejsou namístě. Nejemotivnějším i nejdramatičtějším okamžikem filmu je scéna porodu ve vězení, kterou líčí režisér mimořádně sugestivně. Jde také o nejintenzivnější moment v dosavadním životě Hilde, který jí dal možnost zakusit alespoň krátké chvíle šťastného mateřství, než přijde nekompromisní rozsudek.
Obyčejná holka v soukolí dějin
Ke cti jednašedesátiletému filmaři slouží, že nepředkládá klišovité osudy levicových hrdinů. Jeho film není agitkou ani politickou obžalobou, nezahlcuje diváka rudými vlajkami, uniformami a hákovými kříži. Je střídmým, civilním zachycením příběhů lidí, kteří se vlivem okolností přiklonili na určitou stranu a nesli za to následky.
Herecky je film vyvážený a typově přesný, dominuje mu však z pochopitelných důvodů představitelka Hilde – v bravurním podání Liv Lisy Friesové (kterou známe jako Charlottu z vynikající série Babylon Berlin). Čtyřiatřicetiletá herečka ji vybavila ohromujícím kontrastem fyzické křehkosti a jemnosti a zároveň nevídané houževnatosti a síly, aby přečkala v útrapách dlouhé měsíce ve věznici Plötzensee.
Právě v tom je Dresenův film oproštěný od patosu, hysterie a vztyčených ukazováčků cenný. Kromě důrazu na lidskost a autenticitu se mu daří vystihnout nejednoznačnost dějin i osudů těch, kteří uvízli v jejich krutém soukolí a kteří se i tak v rámci svých možností snažili žít svoje lásky, sny a vztahy. A kteří od určitého bodu ztratili možnost je dožít do konce.
