Většinu svého dospělého života jsem sloužil v řadách policie a jsem jednoznačně proti jakýmkoliv snahám zásadně omezovat zákonnou možnost k držení a nošení zbraně. Dokonce souhlasím s odbornými názory, že Česká republika má velmi dobře nastavenou zákonnou úpravu o zbraních.

Nicméně se navzdory zdánlivé shodě s ministrem vnitra nemohu ztotožnit s povrchním voláním odpovědných osob v čele s ním po snazším přístupu ke zbraním pro širokou veřejnost. Každému musí být přece jasné, že se jedná spíše o reakci na nesmyslnou evropskou směrnici, která zpřísňuje držení zbraní. Možná bylo vhodnější se v uplynulém období proti směrnici efektivněji politicky bránit před jejím schválením. V současnosti se má Česko připravit na žalobu, kterou napadne rozpory mezi evropskou směrnicí a naší legislativou.

V ústavním pořádku se chce dokonce zakotvit právo na držení a nošení zbraně, které je ovšem vztaženo pouze k účelu ochrany republiky. Mám dojem, že s ohledem na deklarovaný účel se jedná o nepotřebnou novelu ústavy.

Na místě pana ministra bych se kromě soudního sporu vůči nesmyslné evropské směrnici spíš zamyslel nad tím, jak upravit současnou legislativu a rozšířit tím věcně okruh lidí, kteří by mohli skutečně naplnit účel ústavní novely směřující k ochraně republiky. Proč by například vysloužilí příslušníci bezpečnostních sborů nemohli při odchodu ze služby získat zbrojní průkaz automaticky? On totiž nikdo normálně uvažující nepochybuje o tom, že se zbraní zacházet umějí. Navíc prošli psychologickým vyšetřením, pravidelně se zbraní cvičili a na střelnicích strávili za ta léta služby více času než většina myslivců v lese. A nemuseli bychom ani měnit ústavu. Příslušníci, kteří odešli ze služby, by (v případě, že by zbraň vlastnit chtěli) nemuseli absolvovat do jisté míry ponižující získávání něčeho, co už dávno měli, a možná by měli i hezký pocit, že stát, kterému sloužili, si jejich minulé práce váží a důvěřuje jim.

Navržení takové dílčí změny zákona by ale na stránkách novin tolik pozornosti nezískalo a o panu ministrovi vnitra a jeho skvělých návrzích v boji proti nesmyslné evropské směrnici a v boji proti terorismu by se asi tolik nemluvilo. A já se nemohu zbavit dojmu, že o to jde v první řadě. Myslím, že se tomu říká populismus.