Soud ve Vladimiru rozhodl o zablokování petice proti mobilizaci hnutí „Měkká síla“, která na internetu nasbírala téměř půl milionu podpisů. Uvedla to politička a bývalá městská poslankyně Julia Galjaminová na svém kanálu na síti Telegram. Podle její výpovědi podala vojenská prokuratura žalobu k soudu. Počet podpisů naznačuje, že nespokojenost s Putinovou mobilizací existuje a bude nejspíš značná. Přinejmenším mimo tvrdé jádro stoupenců vůdce Vladimira Putina.

V rozhodnutí soudu se podle zprávy ruské redakce Hlasu Ameriky uvádí, že petice zveřejněná na webových stránkách Change.org měla za cíl „narušit mobilizační opatření prováděná státem“ a že informace v ní údajně obsahují nepravdivé údaje o činnosti vedení země.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM přináší velkou anketu k výročí sametové revoluce

Co se od Listopadu povedlo, a čeho jsme se naopak nedokázali zbavit. Na tyto dvě otázky odpovídají respondenti ankety, která…

V preambuli petice, která před zablokováním nasbírala více než 452 000 „hlasů“, se uvádí, že Vladimir Putin neměl a nemohl mít žádné legitimní, vyvážené a rozumné důvody pro vyhlášení mobilizace. „V současné nejisté situaci nejsme připraveni vystavit muže naší země – bratry, syny, manžele, otce a dědečky – morálnímu, mravnímu ani fyzickému nebezpečí,“ píše se v textu.

Podle svědectví v médiích měla rychlá mobilizace zmatený průběh. Rekruti nemohli být plně vybaveni potřebnou výstrojí a výzbrojí a navíc v rozporu s původními sliby byli často posláni do boje bez předchozího výcviku. To mělo za následek velký počet mrtvých.

Politolog Dmitrij Oreškin pro Hlas Ameriky uvedl, že podpisy pod touto peticí jsou jen malou částí projevu nespokojenosti obyvatelstva. Podle něj mobilizace také způsobila, že Putinův rating klesl asi o sedm procent. „Vyplývá to ze zářijového průzkumu Levada Center. Mimochodem, podle zvláštní studie Centra se také zvýšil počet lidí, kteří se vyhýbají odpovědím na otázky tazatelů, nebo jim neotevřou dveře ze strachu, že budou povoláni na vojnu,“ říká Oreškin. Sám se domnívá, že Putin si mobilizaci nepřál, protože to není populární opatření. „Nikdo nechce, aby byli muži odváděni z domovů na frontu, odkud se už nemusí vrátit.“

Nadšení pro odchod do války není velké. Je to znát i z oficiálních čísel. Ministr obrany Sergej Šojgu hovořil o 13 tisících dobrovolnících, kteří se dostavili na vojenské registrační a náborové úřady, a vyzvedl to jako jako příklad vlastenectví. Jenže nejméně 700 000 Rusů uprchlo do zahraničí, aby se vyhnuli mobilizaci. Čísla jsou jasná.

Dále čtěte

Dobrá zpráva! Tričko „Bez Babiše a Okamury bude nejlíp“ přinášíme i v dalších velikostech

Tak tohle je ideální dárek k Vánocům. Přinášíme pro vás trička s nápisem Bez Babiše a Okamury bude nejlíp, která…

Odpor proti válce vedou velmi často ženy, matky, manželky a přítelkyně těch, kterým mobilizace hrozí. Zároveň je zřejmé, že úřady se o lidi nezajímají, Kreml nejspíš nemá důvod očekávat, že by se lidé bouřili nebo organizovaně protestovali proti válce. Svou roli by ale mohly sehrát regionální elity a tlačit na centrum, aby se válka nějak ukončila. Zatím to spíše vypadá na druhou vlnu mobilizace, nebo mobilizaci skrytou.

Samotný zpackaný proces mobilizace a způsob, jakým jsou rekruti využíváni ve válce na Ukrajině, dokazuje, že v Rusku vládne „čistě autoritářská vláda, která s lidmi zachází jako s biomasou“, říká Andrej Kolesnikov, vedoucí pracovník Carnegie Endowment for International Peace (USA). Přesto odhaduje, že válku stále podporuje asi 50 procent obyvatel.

Podle Kolesnikova se tito lidé nezmění, protože jsou „otroky televize“. Mobilizace ale nepřispívá k náladě většiny obyvatel. Je tu určitý rozpor. Z války panuje únava a stejně by někteří chtěli, aby se v ní pokračovalo. Skalní příznivci Vladimira Putina svůj postoj nezmění, aspoň ne do doby, dokud se mobilizace nedotkne jich osobně a jejich rodin. Nespokojenost panuje hlavně mezi obyvatelstvem velkých měst a střední třídou. Těm se do války vůbec nechce. Navíc lidé vědí, že děti příslušníků vládnoucí vrstvy do války nikdo neposílá. Váhajících občanů je podle Kolesnikova teď asi třicet procent. „A to je obrovský rezervoár rostoucí nespokojenosti s Putinem. Miliony lidí,“ dodává k tomu.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Zatímco nálada ve společnosti je až na válečné jestřáby spíše lhostejná až pokleslá, probíhá i symbolická mobilizace. Pravoslavný oligarcha Konstantin Malofejev připomíná vítězství Rudé armády u Stalingradu a říká, že takový obrat nastane i na Ukrajině. „Tak je tomu i dnes. Je nesmírně důležité, abychom jasně pochopili, za co na bývalé Ukrajině bojujeme. Nejen za demilitarizaci a denacifikaci kyjevského režimu. Ale za osvobození Ruské země, jejímiž původními a nedílnými částmi jsou Novorossija a Malá Rus, Volyň a Bukovina, Halič a Podkarpatská Rus. Takto zvítězíme,“ tvrdí na Telegramu Malofejev.

Expremiér a exprezident Dmitrij Medveděv také pokračuje v ideologických výzvách a nepokrytě mluví o dobytí celé Ukrajiny.

„V kyjevském insektáriu se množí různí švábi, kteří neustále vyhrožují, že ‚vrátí Krym‘. Cíle jsou jasné: rozveselit ochočený hmyz v okolí a ukázat majiteli insektária, že je stále velmi schopný běhat za kouskem potravy… Proto jim chci připomenout neměnná fakta:

1. Kyjev je hlavním městem starověkého Ruska.
2. Kyjev je velké maloruské město v rámci Ruské říše.
3. Kyjev byl v rámci SSSR hlavním městem republiky.

A konečně, Kyjev je prostě ruské město, ve kterém se vždycky myslelo a mluvilo rusky. Aby bylo zcela jasné, co a jak by mělo být vráceno…“ píše Medveděv.

Taková prohlášení podle komentátorů spíše ukazují, že se obtížná situace maskuje frázemi. Zároveň je zjevné, že se od cíle likvidace ukrajinské státnosti neupustilo.