Evropané by měli umožnit svým zemím, aby hostily svobodnou debatu ruských emigrantů 21. století. Měli by však odolat pokušení považovat emigranty za kanály, které mají vliv na reformu Ruska, doporučuje estonská novinářka Kadri Liik na stránkách European Council of Foreign Relations.
Podle Kadri Liik je život uprchlíka vždy obtížný a být ruským emigrantem v Evropě je dnes zvláště náročné. Bývají někdy obviňováni z války, proti které se postavili. Této vině se mohou bránit, nebo ji přiznat a pokusit se ji odčinit, ale v každém případě toho moc nezmohou. A to, co jsou schopni udělat, se nevyhnutelně ukáže jako nedostatečné, protože je těžké přesvědčit Evropany, že ruská společnost nenese vinu na Putinově válce, a nikdy se nelze omluvit natolik, aby ze sebe lidé setřásli vinu.
Některé oportunistické typy přijíždějí s pocitem práva na hledání nového života a skončí zklamáni chladným přijetím. Všichni časem ztrácejí kontakt s domovem a zároveň se nikdy zcela nevyrovnají světonázoru svých nových sousedů.
Politicky motivovaný exodus Rusů do Evropy začal pozvolna kolem roku 2012 (to se Putin vrátil do prezidentského úřadu) a v posledním roce a půl dramaticky zesílil.
Exulanti přicházejí s celou plejádou názorů. Někteří byli proti Putinovi od počátku, jiní pro jeho systém a pak propadli rozčarování nebo upadli v nemilost. Jsou tu jistě i ti, kteří ve skutečnosti vůbec neutekli, ale byli mezi uprchlíky nastrčeni ruskými speciálními službami.
Kadri Liik konstatuje, že Evropanům a Evropské unii chybí společná politika vůči vysídlencům, každá země se tady chová jinak a někde je zvýšená obezřetnost dána špatnými zkušenostmi. To se hodně týká zemí na východě Evropy.
Rusové v exilu se samozřejmě musí přizpůsobit společnostem, v nichž se usadili, a dodržovat místní pravidla a zákony a smířit se s místními názory na Rusko. Jejich hostitelé by jim však měli umožnit, aby byli sami sebou, ruskými Rusy, a ne jen rusky mluvícími Evropany.
„V konečném důsledku by přístup Evropanů měl spočívat v tom, že Rusům poskytnou prostor, aniž by do nich přehnaně investovali nebo je instrumentalizovali. Poskytnout jim prostor pro život v bezpečí před Kremlem. Umožnit jim svobodně mluvit o Rusku… Exil je prozatím jediným místem, kde může probíhat ruská debata o politickém systému země, o tom, jak ho napravit a jak odčinit jeho zločiny. Části jejich hledání duše se mohou spojit s diskursem v Rusku, i když to není zaručeno. Především by je však Evropané neměli vnímat jako kolonu, která rozbije putinovský režim. Nepřijímejte je takhle, nepromítejte do nich své naděje a nesnažte se s pomocí exilových politických vůdců mikromanipulovat ruskou politiku (i když vás o to požádají),“ soudí novinářka.
Důvodem pro přijetí Rusů by mělo být to, že Evropa je místo, které poskytuje útočiště uprchlíkům a prostor pro diskusi. Nemělo by se čekat, že exulanti jednou budou mít vliv v budoucím Rusku – protože toto očekávání se možná nikdy nenaplní. Pokud nakonec takový vliv získají, bude to vítané překvapení. Především by se Evropané měli vyhýbat vnitroruským intrikám a politické manipulaci, jen tak bude takový vliv pak za něco stát.