Včera jsme psali o tom, jak útočí „slušní Češi“ na své spoluobčany. Mateřské centrum polité „krví“, vyhrožování dobrovolnici anebo házení vepřové kůže na Moraváka P.S., žijícího v Praze. Právě s posledně jmenovaným jsme se spojili a trochu ho vyzpovídali. V zájmu bezpečí jeho rodiny uvádíme pouze iniciály, ale redakce plnou totožnost napadeného zná.
Ve včerejším článku jsme uvedli svědectví vaší přítelkyně, že na vás ve vnitrobloku domu, kde žijete, někdo hodil vepřovou kůži. Můžete to blíže popsat?
Šel jsem si na dvůr zakouřit. Najednou z ničeho nic vedle mě na zem něco plesklo. Vepřová kůže.
Lekl jste se?
Překvapilo mě to.
Tušíte, kdo a proč to mohl udělat?
Mám podezření. Buď to mohla být sousedka na balkoně, která věšela prádlo, anebo pán, který v domě vlastní obchůdek, a využívá toaletu v mezipatře domu. Anebo někdo úplně jiný…
Proč by to dělali? Máte nějaké konflikty?
Ne nijak zjevné, ale od mládí jsem pro mnoho lidí těžko zařaditelný. Pokud to byl ten pán, tak jediné, co mě napadá je, že jsme párkrát zavedli řeč na téma migrační krize. Dotyčný si stěžoval na „muslimské zlo“. Musel jsem oponovat. Neuznávám kolektivní vinu.
Že by to bylo opravdu jen kvůli tomu? A proč zrovna vepřová kůže?
Nic jiného mě nenapadá. Nepořádám sbírky pro uprchlíky, neangažuji se veřejně… Pokud to nebyl onen pán, pak další možné vysvětlení je můj vzhled. Mám tmavé vlnité vlasy a mohu působit jako cizince, ač jsem rodilý Moravák. To se mi s dcerkou stává v posledních měsících i v tramvaji. Lidé po nás pokukují…dcera je totiž tmavá po mně. A proč vepřová kůže se samozřejmě také nabízí. Mysleli si možná, že jsem muslim.
A jste?
Ne. Ještě nedávno bych řekl, že jsem křesťan. Ale souhlasím s Jiddu Krishnamurtim, že dokud si budeme říkat křesťani, židé, muslimové a budhisté, a bude to pro nás důležitější, než být plně člověk, budou války. Tedy – snažím se být především plně člověk. Žít božské ve svém lidském příběhu. Někdy se to daří, jindy ne. Být opravdu člověkem není jen tak…
Vraťme se zpět k incidentu. Co jste s tou kůží udělal? A řešil jste to pak nějak?
Kůži jsem vyhodil do popelnice. Věc jsem neřešil, nevím, kdo to byl, mám jen podezření. Se sousedy se nadále snažím vycházet dobře.
[ctete]54242[/ctete]
Zažil jste i jiné projevy nesnášenlivosti?
Na moji osobu ne, ale byl jsem při tom, když autobusem cestovala Indka. Na zastávce chtěla přistoupit „slušná Češka“. Když viděla Indku, ve dveřích zvolala: „S takovou špínou já nepojedu!“ A otočila se a vystoupila.
Udělal jste něco?
Ne, a dodnes mě to mrzí. Na Indku jsem se pak jen usmál, ale měl jsem k ní jít a podpořit ji slovně. Nejsem si sice jistý, že tomu rozuměla, ale i tak… Stále přemýšlím, co víc bych mohl v současné neklidné společenské a politické době udělat, kde přesně je teď moje místo. Myslím si, že konfliktem se konflikt ještě více stupňuje, ale člověku už někdy dochází s některými projevy lidské malosti a nenávisti trpělivost.
Nebojíte se, že by se pak, když se budete, jak říkáte víc angažovat, mohly útoky na vás stupňovat?
Na mě není moc vidět, tak jako třeba na vás. Jsem grafik na volné noze, pracuji z domova. Ale na demonstrace chodívám a snažím se být společensky aktivní, i když ne i když ne jako předák. Jsem spíš introvert. Snažím se život v současnosti vyjádřit literárně a umělecky, podat zprávu o svém příběhu a době, v níž žijeme. Pochopit kořen celé věci – hodně samostudiem studuji filosofii a psychologii. A pokud se vůbec něčeho bojím, pak toho, že by tady byla zase nesvoboda, že bych nemohl tvořit, jak chci, říkat, co si myslím a byl nucen vyznávat autority, kterých si nevážím. To by pro mě bylo horší než smrt.
