Na první pohled nemusí být lidem jasné, v čem vlastně spočívá to vítězství Angely Merkelové a Evropy ohledně kšeftu s Tureckem. My jim vrátíme uprchlíka, co od nich připlul (nepohlídali si to) a my si budeme moci vzít podle přepočtu kus za kus dalšího.
Mnozí se tomu postupu diví. Ondřej Neff na Neviditelném psu popisuje výsledek prvního kola jednání EU a Turecka: „Nelegálové půjdou z Řecka do Turecka, ale z Turecka půjdou imigranti do EU kus za kus a pak se rozdělí podle kvót. Turci dostanou bezvízový styk se Schengenem a rozjedou se přístupová jednání.“ Pak popisuje výsledek druhého kola a tyto dvě věty tam znova doslova kopíruje. K čemu to tedy všechno bylo?
Jenže smysl tohoto převážení lidí sem a tam je několikerý. Má zasáhnout pašerácký byznys, protože běženci zjistí, že nemá smysl do celé věci investovat velké peníze, když se octnou zase zpátky v Turecku. Pak je napadne, že si tohle dobrodružství, kde jde o život a o peníze, mohli ušetřit.
Další výhodou je, že toto opatření „odfiltruje“ uprchlíky, kteří na azyl stejně nebudou mít nárok. Běženci nebudou hledat „díry v plotě“, což by nám mohlo zachránit Schengen a my budeme ušetřeni toho sledovat jako v nějaké hře, kam se zrovna přesměrovala „balkánská cesta“. Ta „cesta“ jsou živí lidé, kteří teď vězí s dětmi někde v blátě a v lepším případě na sebe pokřikují s nějakými pohraničníky. Budeme také od prvního okamžiku vědět, kdo s naším svolením vstoupil na evropskou půdu, abychom nemuseli bádat, jestli nám chybí sto tisíc nebo tři sta tisíc uprchlíků, kde jsou a jestli vůbec existují. Takovou snahu o „Ordnung“ snad pochopí i anarchická česká duše.
Je otázka, co víc by se v této chvíli dalo dosáhnout. V každém případě je to zadostiučinění pro Angelu Merkelovou, které už komentátoři odpočítávali poslední chvíle v kancléřském křesle. Ani volby ve třech spolkových zemích minulý týden nedopadly katastrofálně, jak by se snad dalo čekat po takovém roce plném turbulencí, byť to bylo spíše takové „nevítězství“. Mohlo to být při vší bídě horší – a nebylo. Memento radikální AfD se tu ale objevilo a džin se do lahve cpe zpátky těžko.
Frankfurter Allgemeine cituje kancléřku po jednáních: „Dnešním výsledkem je, že Evropa to zvládne, aby obstála i v této obtížné zkoušce.“ Tato skromná věta znamenala už dle FAZ maximum uspokojení. Podle komentátora FAZ Volkera Zastrowa člověk „žasne nad její vyrovnaností“. Kromě toho Zastrow konstatuje, že „se naučila něco nového, totiž vysvětlovat svou politiku. Od jejího vyjádření v novoročním projevu na přelomu roku 2014 – 2015, přes dvě vystoupení u Anne Will, projevech v Darmstadtu a Karlsruhe po vládní prohlášení ve středu – Merkelová se zjevně naučila jasně vysvětlovat svá rozhodnutí a motivace, takže každý je může pochopit, pokud chce.“
Kancléřkou je už deset let, ale stále se učí věcnosti. Za posledních patnáct měsíců se ji Němci naučili znát. Teprve v této době prý ukázala, co v ní skutečně vězí. „Je způsobilá k plavbě a bez závratí“ a „v bouři je ve svém živlu“.
Problémy pochopitelně zůstávají. Tím prvním je, zda bylo Turecko dostatečně uplaceno, pardon, uspokojeno, aby účinně spolupracovalo. Tou další otázkou je, co s uprchlíky dál. Nějakým způsobem je bude třeba přerozdělit po Unii, což se mnoha lidem nelíbí. Zatím se nejvíc nelíbí těm, kteří ještě žádné nemají a pokusí se vytlouct z odporu k příchozím politický kapitál. Proč by to neudělali, když argumenty leží přímo před nimi. Nebudou se zabývat tím, jak je celý problém složitý a v případě potřeby vždycky vytáhnou z kapsy nějakou další historku o tom, jak imigranti někoho znásilnili v bazénu a muži se teď v Německu už do vody nedostanou.
Jak se říká, každá sranda něco stojí. Jenže zatím nikdo nic geniálnějšího, než co se dohodlo, nevymyslel.
