Slova Kláry Samkové o islámu jako zločinecké ideologii, která se podobá nacismu, naštvala nejen tureckého velvyslance. Ten žádá exemplární potrestání advokátky a někteří čeští právníci se s ním shodují. Ministr spravedlnosti zatím názor nemá, zřejmě ještě neví od svého stranického a zřejmě i resortního šéfa Babiše, co si o tom má myslet. Každopádně „kauza Samková“ poukazuje na problém, který se čím dál mohutněji projevuje u veřejně působících osob a nejvíce u čelních politiků. Ztráta soudnosti a základů slušného chování. Pilíři v tomto ohledu jsou nepochybně Miloš Zeman a Andrej Babiš.

V době, kdy se častěji než dřív skloňuje svoboda slova, se před občany dostává stále více lidí, kterým by v některých momentech mělo být vysvětleno, že i tato dvě kouzelná slůvka mají svá omezení. Svoboda slova totiž není povolení kohokoliv beztrestně pomlouvat, urážet ho a útočit na něj. Kdekdo může namítnout, že pokud někomu omezíme jeho nárok si říkat, co chce, dostaneme se k cenzurování názorů a tím se vrátíme zpět do doby, kdy si každý dával pozor, před kým hovoří. Upozornění na meze, za které by se nemělo zajít, však není zákazem, ale doporučením.

Pokud Samková hovoří tak, že to někoho uráží, měla by svá vystoupení omezit na demonstrace svého souputníka Konvičky a jinde se chovat podle nastolených zásad. Je chybou organizátora fóra, na kterém zazněla slova o islámu jako následníkovi nacismu, že kontroverzní advokátku pozval a čekal, že bude přínosem na akci, která měla otupit hrany a přiblížit islám jako náboženství, kterého nemá cenu se bát. Na druhou stranu, Poslanecká sněmovna jakoby poslední roky úplně sváděla k nestandardnímu jednání a slovům.

Stačí si jen vzpomenout na vystoupení ministra Babiše a debata o slušném chování je u konce. Hysterické výlevy v českoslovenštině, ve kterých své kolegy poslance uráží a nepodloženě napadá za skutky, které měli spáchat, jsou častým jevem, když se Babiš uráčí do Sněmovny zavítat. Při svém hodinovém projevu před schválením EET, stačil kromě PR Čapího hnízda a chvále na šmírovací nástroj, který si přivezl z dovolené v Chorvatsku, urazit minimálně deset lidí. U šéfa státní kasy už to ale nikoho nepřekvapuje. Právě on totiž ve „žvanírně“, jak Poslaneckou sněmovnu nazývá a nejen tam, nastavil sprostotu za normu. Nemůžeme potom chtít, aby se jiní lidé chovali slušněji než vicepremiér. Když může on, může přeci každý.

Samostatnou kapitolou zůstává a navždy zůstane Miloš Zeman. Jeho proslavený bonmot se změnil na pouhé buranské urážky a snůšku sprostých slov. Je jedno koho urazí, hlavně, že se mu to povede. A pokud tím zároveň dokáže odvézt pozornost od problému, který zrovna spáchali jeho věrní, například Mynář nebo Babiš, je to ještě lépe načasované.

Dokud budeme mít politiky, kteří si místo argumentů nadávají, nemůže čekat, že se my, „obyčejní“ lidé, budeme snažit chovat k sobě lépe.