Na facebookové stránce Jana Hamáčka se před nedávnem ocitl tento podivuhodný text:

„Každý den, když jsou tělo a mysl v klidu, je třeba přemítat nad tím, že člověk může být roztrhán šípy, puškami, oštěpy a meči. Obecně vzato Cesta bojovníka je odhodláním přijmout smrt. — Mijamoto Musaši.“

Zmíněný Mijamoto Musaši, jinak též Takezó Šinmen, byl slavný samuraj žijící v 17. století. Účastnil se i známé bitvy u Sekigahary, kde bojoval na straně odpůrců vítěze a pozdějšího šóguna Iejasua Tokugawy. Proslul jako fenomenální šermíř a také autor několika knih, z nichž ta nejznámější pojednává právě o bojovém umění.

Traduje se, že svého prvního dospělého soupeře v šermířském souboji porazil v pouhých třinácti letech, načež v šestnácti pokračoval vítězstvím nad mistrem, nejlepším šermířem provincie Tadžima. To ho zřejmě inspirovalo k výzvě celé šermířské školy v Kjótu, a pokud ve své knize trochu nepřikrašluje, tak ve všech šedesáti soubojích, které tam svedl, zvítězil.

Zmíněná Cesta bojovníka, japonsky bušidó, je prastarým kodexem samurajské cti, souborem pravidel a zásad, v jejichž čele stojí čest a odvaha.

Zdá se tedy, mírně řečeno, poněkud nejasné, proč si slova legendárního japonského bojovníka a heroického vítěze vzal za svá právě měkký, bezzásadový, věčně ustupující, vysmívaný a neustále prohrávající Hamáček.

Navíc tak učinil přesně 29. června čili den předtím, než měla vypršet lhůta, kterou 1. místopředseda vlády, ministr vnitra a předseda ČSSD Hamáček vyhlásil jako konečnou v otázce odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jeho nahrazení Michalem Šmardou. „Do konce června musí být vyřešeno,“ prohlašoval Hamáček. Zásadně. Bezpodmínečně. Málokdo mu to ale věřil. Na to jsme byli svědky už příliš mnoha „zásadních podmínek“, ze kterých předseda koaliční ČSSD vždycky ostudně slevil a vycouval. Například: „Trestně stíhaný premiér by byl pro sociální demokracii zásadní problém.“ Pamatujete? Nu, a už to žádný problém není, přestože ke stíhání policií od té doby přibyl už i návrh na obžalobu a k tomu ještě předběžné zprávy bruselských auditorů jasně hovořící o monstrózním střetu zájmů. Nic z toho dnes už nevadí.

O tom, co chtěl Jan Hamáček citováním japonského samuraje sdělit, se na sociálních sítích rozpoutaly diskuze vážné i nevážné.

„Taky máte pocit, že se tu někdo zbláznil? Ten, komu se smějou i vrabci na střeše a který vyměnil pár měsíců ministrování za svou čest a důstojnost, si připadá jako bojovník,“ kroutí pomyslně hlavou jeden diskutér, zatímco druhý „samuraji“ Hamáčkovi sděluje: „Jste vzor výjimečného vojevůdce, který dokáže každou bitvu mistrně prohrát, ještě než k ní vůbec dojde.“

Jinde se lidi zcela vážně dohadují, zda tedy předseda Hamáček oním citátem míní nutnost přijmout – želbohu reálně hrozící – „smrt“ sociální demokracie, nebo se hodlá (konečně) vrhnout do boje, i kdyby mu v něm hrozilo symbolické roztrhání meči, šípy a puškami čili zachovat se (aspoň tedy za pět minut dvanáct) jako chlap.

Jak už ale víme, nic takového nenastalo. Naopak. Dočkali jsme se opět jen „zásadního a nekompromisního“ couvání, ustupování a nejasného ševelení typu „osobně si něco myslím, ale neřeknu co“.

V neděli 30. června jsme se tedy nedozvěděli nic. Schůzka prezidenta Zemana, premiéra Babiše a předsedy ČSSD Hamáčka byla určena až na úterý 2. července. To ale zase Babiš nepřijel z Bruselu. Omluvil se s tím, že se raději bude účastnit jednání o klíčových pozicích v orgánech Evropské unie.

Ve čtvrtek 4. července pak ke schůzce skutečně došlo. Leč bez výsledku. Prezident Zeman neustoupil a dál trvá na tom, že Staňkovu demisi nepřijme a Šmardu nejmenuje. A to přesto, že nejen ústavní právníci, ale i předseda Ústavního soudu Rychetský prohlašují, že prezident už se pohybuje za hranou Ústavy.

Babišovy silné řeči o tom, jak výtečným je vyjednavačem (které se k naší škodě ukázaly planými i v Bruselu) a jak Miloše Zemana snadno přesvědčí, zůstaly pouhými řečmi. Nedokázal nic. Naopak celé republice předvedl, že ve skutečnosti je jen slabý hráč, který si nedokáže prosadit ani změny ve vládě, v jejímž čele stojí, a který sebou nechá trpně mávat, jak se Zemanovi zlíbí.

Kompetenční žalobu na prezidenta nepodá. Nebude dělat nic, jen opakovat, že doufá v setrvání vlády. Ve skutečnosti ostudně zacouval a vládu i s Ústavou prostě hodil jako hračku prezidentovi k nohám, ať si s ní dělá, co uzná za vhodné. Aneb, jak zlí jazykové tvrdí: Kdo by si to chtěl rozházet s hlavou státu, když mu hrozí deset let vězení, a prezident je jediný, kdo může trestní řízení zastavit jediným škrtem pera? Příjemný pocit to ale jistě není, zvlášť pro Babiše, zvyklého vždy přikazovat poslušným podřízeným. Však taky měl na tiskové konferenci „koutky svěšené až na zem“ a velikášských řečí očividně ubylo.

Jan Hamáček na téže tiskovce před bránou zámku v Lánech sice mumlal, že ohledně přetrvání stávající vlády je „menším optimistou“ než Babiš, ale víme, jak to už s tolika jeho prohlášeními bylo. Zvlášť když z „konečné a nekompromisní“ lhůty do konce června je najednou už dokonce 12. červenec, kdy má proběhnout další schůzka. Tentokrát i s ministrem (stále ještě) Staňkem.

A potom – jak jsme slyšeli – někdy kolem poloviny července svolá Hamáček předsednictvo strany, kde se poradí, jak dál. Jsou přece prázdniny, všichni jsou na dovolené, a kvůli takovým maličkostem, jako je vládní a ústavní krize, vlastně není ani kam spěchat. Takže se klidně můžeme dočkat další „nepřekročitelné“ lhůty třeba v září… Potom dalšího „radikálního“ prohlášení typu „svoláme předsednictvo“ v říjnu…

Je dost pravděpodobné, že kdyby citovaný bojovník Mijamoto Musaši vstal z mrtvých a tuhle hrůzu uviděl, nejspíš by slabocha mávajícího jeho slovy něčím řádně přetáhl po hřbetě. Na soupeře, jež ho nebyl hoden, samuraj totiž ostří nikdy nepoužil, to by bylo znesvěcení meče. Na takové vzal jen dřevěnou pochvu zbraně nebo klacek. A asi by se mu nikdo nemohl divit.