Bernie Sanders, který se proti všem očekáváním ukázal být pro Hillary Clintonovou v primárkách Demokratické strany v roce 2016 těžkým soupeřem, se rozhodl ucházet se o nominaci strany do souboje s Donaldem Trumpem znovu. Potíž pro něj ale je, že zatímco před třemi lety proti němu stála žena zosobňující v dobrém i zlém klasickou politiku, nastávající souboj je daleko více nepřehledný. Demokratická strana se i s jeho výrazným přispěním posunula doleva a podobnou politiku jako on prosazuje například Elizabeth Warrenová. Vzhledem k tomu, že si Sanders nevedl v minulém klání úplně dobře u voliček a také mezi příslušníky menšin, těžko očekávat, že by si ztráty mezi mladými a progresivními voliči, které v souboji s podobně zaměřenými kandidáty bezpochyby utrpí, mohl snadno vynahradit jinde.
Úplně bez šance ale samozřejmě není a to i díky tomu, že počet kandidátů je nezvykle vysoký a zatím těžko předpovědět, jak se bude přelévat podpora od těch prvních neúspěšných. Dobře je to vidět na tom, jak probíhal výběr kandidáta mezi republikány v roce 2016. Úmysl ucházet se o nominaci oznámilo šestnáct lidí. Pět odstoupilo ještě před začátkem volebního klání a dalších sedm hned v prvním měsíci hlasování v únoru 2016. V půli března už zbývali krom současného prezidenta, který nominaci získal, jen Ted Cruz a John Kasich. Ten druhý ale už v podstatě neměl absolutně žádnou šanci vyhrát.
Donald Trump vyhrál primárky ve dvou z prvních tří států s průměrným výsledkem necelých 31 % hlasů. Jeho největší konkurent, Ted Cruz, vyhrál v jedno a průměrně získal téměř 21 % hlasů. Voliči postupně opouštějící ty, jenž svou kandidaturu stáhli, se však z velké části přiklonili k Trumpovi, byť se obecně spíše očekávalo, že podpoří jeho protikandidáty, kteří ještě o nominaci usilovali. Situace v demokratickém táboře příští rok bude ještě méně přehledná.
Bernie Sanders bude opět spoléhat na svůj příběh zásadového politického outsidera, který celý život bojoval proti moci peněz ve Washingtonu. Nesporně doufá, že se mu podaří přitáhnout některé z Trumpových voličů z roku 2016, kteří jsou zklamaní tím, že pozice v jeho administrativě obsazují lidé z Goldman Sachs, a že jeho slib o vykydání chléva (drain the swamp) zůstává zatím nenaplněn. Jenže Sanders musí napřed porazit své demokratické kolegy, z nichž mnozí mluví dost podobně jako on. Navíc je otázka, jak moc budou pro Trumpovy voliče hrát roli fakta. Jeho kampaň – a abychom byli spravedliví i ta Sandersova – stála především na emocích a silném příběhu.
Byl to příběh o zdárných elitách, které si mastí svou vlastní kapsu, jdou na ruku velkým korporacím, které díky globalizaci a přesunu pracovních míst do levnějších vydělávají ohromné částky peněz, zatímco tzv. obyčejní lidé jí trpí. Sanders k tomu dodával otázku zdanění korporací a těch nejbohatších, ale základy jejich poselství byly až překvapivě podobné. Ten samý příběh navíc dnes mezi demokraty odříkávají i další. Ne, že by se nezakládal alespoň částečně na pravdě; globalizace jistě má i velice negativní dopady a ty samozřejmě nejsou distribuovány rovnoměrně. Každý dobrý politický marketing se musí alespoň částečně zakládat na pravdě, na tom, co lidé okolo sebe pozorují.
Sanders tak v nastávajícím volebním cyklu rozhodně nebude favoritem. Pro demokraty je kandidatura dalšího podobně zaměřeného politika spíše špatnou zprávou, navzdory tomu, že Stacey Abramsová, demokratka z Georgie, jež jen těsně prohrála souboj o funkci guvernérky, optimisticky vyhlašuje, že čím více, tím lépe. Nejsmutnější na tom je, že dvě nejsilnější osobnosti, které by zřejmě dokázaly odlišné frakce ve straně spojit, Joe Biden a Michelle Obamová, zatím kandidaturu neohlásily. Široké pole podobných kandidátů, mezi kterými si voliči budou vybírat jen na základě osobních sympatií, přinese s největší pravděpodobností jen slabého vítěze či vítězku. Sanders, který měl podle některých průzkumů z roku 2016 lepší šanci porazit Donalda Trumpa než Hillary Clintonová, se v této situaci nevrací jako zachránce a poslední naděje, ale spíše jako další důkaz fragmentace strany.
