NÁZOR / Minulý týden vyšla na veřejnost informace, která odkazuje k obrovským ztrátám ruské akciové společnosti Gazprom. Ta vykázala za poslední půlrok ztrátu ve výši asi 255 miliard rublů. Hodnota samotného rublu navíc stále upadá.
To dokazuje, že sankce proti Rusku zkrátka fungují. Kdo říká opak, správně nechápe, jaký je jejich skutečný smysl. Sankce tu nejsou od toho, aby se díky nim vyhrála válka namísto použití konvenčních zbraní. Mají hlavně přispět k tomu, aby se agresor nestával dále silnějším a silnějším a celá situace daného konfliktu tak nebyla ještě horší. Sankce mají zpomalit agresorovy aktivity z důvodu nedostatku potřebných komponentů a brzdit ho na začátku agrese tím, že musí hledat jiné alternativy.
Platí to jak pro Rusko ve spojitosti se současnou agresí na Ukrajině, tak již v minulosti pro Írán či Severní Koreu. To jsou státy, jejichž režimy samotné sankce nezměnily a ani změnit nemohou, ale rozhodně mají tyto země díky nim daleko menší schopnost a kapacitu dělat zlo ve zbytku světa, než kdyby se sankce proti nim nikdy nepoužily.
Hlavním úkolem sankcí je momentálně agresora zpomalit, neumožnit mu soustředit se pouze na zbrojení a vyčerpat ho. To se daří a musíme v sankcích i nadále pokračovat, pokud chceme, aby Rusko s agresí na Ukrajině skončilo. Je to víceméně jediná možnost, jak projevit ten největší nesouhlas v rámci diplomacie a udělat alespoň něco, aniž bychom vstoupili do přímé vojenské konfrontace s využitím klasickým zbraní.
A ano, někdy tyto sankce mohou zasáhnout i ty státy, které je uvalují. Je to přirozená daň za to, že se hned nepouští do otevřeného konfliktu, který by ale v konečném výsledku měl na tyto státy daleko drtivější a bolestivější dopad než využití sankčních prostředků.
Autor je poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za TOP 09.