GLOSA / Sejít se v poklidu u stromečku, možná si zazpívat koledy, počkat, až Ježíšek donese dárky. A předtím (nebo potom) povečeřet smaženého kapra s bramborovým salátem. Tak nějak v představách mnohých vypadají tradiční české Vánoce. Má to jednu drobnou vadu – nejsou ani tradiční, ani české. Úcta k tradicím a odkazu našich předků je jistě chvályhodná věc. Ve skutečnosti tu ale máme německého Ježíška, ruskou verzi salátu a smaženého dostatkového kapra z padesátých let. Ovšem se staletými tradicemi předchozích generací to má společného jen pramálo.

Česko má za sebou více než čtyřicet let režimu, který se snažil zpřetrhat v lidech všechny vzpomínky a vazby na normální svět. Měl k tomu dobrý důvod, minimálně od konce padesátých let si uvědomoval, že ekonomicky na západní Evropu velmi rychle ztrácí a životní úroveň – ve srovnání s kapitalistickou cizinou, jak se tehdy říkalo – poměrně razantně upadá. Možná se dá namítnout, že již třicet let žijeme ve svobodné zemi. Je ale dobré si připomenout jednu zdánlivou drobnost, dnes u nás až na několik málo výjimek žijí jen lidé, kteří si pamatují pouze komunistický styl Vánoc. A jejich děti. Snad u vnoučat se to trochu mění. I proto ze skutečných českých tradic zbylo jen málo. To, co mnozí mají za české tradice dnes, nemá s nimi mnoho společného.

Santa Claus je mnohem tradičnější než Ježíšek

„Dárky v Česku odjakživa nosil Ježíšek.“ „Santa Claus je odporný americký import, který sem nepatří.“ To slýcháváme kolem Vánoc skoro denně. Dokonce se stává dobrým bontónem odříkat se toho ošklivého komerčního Santy Clause. Jenže, on ve skutečnosti dárky v našem prostoru více než tisíc let nosil právě Santa Claus. Dobře, abychom byli přesní, byl to svatý Mikuláš z Myry. Latinsky se jmenuje Saint Nicholas a odsud je odvozeno právě americké pojmenování Santa Claus. V každém případě, je to stále tatáž osoba. Svatý Mikuláš již za svého života proslul tím, že obdarovával ostatní. A protože se jednalo o velmi významného světce jak pro západní, tak východní církev, stal se přirozeně patronem dávání dárků.

Dále čtěte

České vánoční pohádky jsou symbolem pohody. Často jsou ale plné ideologie i skrytých narážek

GLOSA / S blížícími se Vánocemi člověka vždycky znovu překvapí, jak neotřesitelnou pozici mají na českých obrazovkách stále pohádky natočené ještě…

Do českých zemí se křesťanství šířilo postupně od 9. století. Velmi záhy začal také 6. prosince nosit Santa Claus, pardon, svatý Mikuláš dárky. Tradice obdarovávání na Vánoce, tedy na svátek narození Krista, se do Čech dostala až později. Byl to totiž Martin Luther, kdo chtěl posílit význam Krista v křesťanských svátcích, a proto se zasadil o to, aby v protestantské tradici byly děti obdarovávány Ježíškem (německy Christkind, rakouský Christkindl). Do českých zemí se dostal s prvními protestanty někdy v 16. či 17. století, ovšem v katolických rodinách rozdával dále dárky svatý Mikuláš. A to až do devatenáctého století. Velmi dlouho ale byly hlavní dárky předávány právě 6. prosince a na Vánoce se dávaly spíše symbolické dary. Až později právě Vánoce převážily.

Tvrdit tedy, že Ježíšek je nějaká česká tradice od nepaměti, je trochu nesmysl. Je to tradice německá, k nám se dostala spíše jako habsburská. No, a to odnepaměti je vlastně něco málo přes sto let. Zato svatý Mikuláš aka Santa Claus je tu už přes tisíc let. Tomu už se dá říkat tradice.

A když už je řeč o Santa Clausovi, nevěřte báchorce, že jej „vymyslela Coca-Cola“. Je samozřejmě mnohem a mnohem starší. Zač ale nápojový koncern opravdu může, je dnes nejčastěji zobrazovaná podoba Santa Clause. To je totiž návrh jejich designéra z konce 19. století. Ale když se podíváte na svatého Mikuláše i ruského dědu Mráze (i ten je totiž odvozen od něj), podoba zůstává téměř stejná. A pro všechny, kteří se chtějí trochu pobavit. Santovy sáně se soby už jsou od pondělí na cestě ze severního pólu. Sledovat je můžete v mobilní aplikaci nebo na webu FlightRadar.com.

Česká tradice v podobě ruského salátu

Pokud jste přesvědčeni, že k českým Vánocům patří „tradiční bramborový salát“, jste od pravdy ještě dále než s Ježíškem. Samozřejmě, klasický vídeňský bramborový salát se v českých zemích jedl. I když také ten pochází z 19. století, byť existují starší recepty na salát z vařených brambor. Ovšem dnešní bramborový salát se od rakouské verze dost liší. Od padesátých let minulého století pod vlivem snahy přenést do Česka ruské tradice („Ježíšek vyrostl a stal se z něj děda Mráz,“ nechal se slyšet prezident Novotný) začal k nám pronikat i upravený salát Olivier. Za tímto receptem stojí totiž šéfkuchař luxusní moskevské restaurace Ermitáž Lucien Olivier. Ten na konci 19. století vytvořil salát, jehož základem byly vařené brambory, ale obsahoval telecí jazyk, tetřeví maso, kaviár a mnoho dalších luxusních surovin. Později si sovětská gastronomie salát výrazně zjednodušila, a především postavila na mnohem levnějších surovinách.

Dále čtěte

Kolik Čechů, tolik bramborových salátů. Přes jaké ingredience nejede vlak a co je naprostý bizár?

Na tom, že na štědrovečerní tabuli patří kapr s bramborovým salátem, ta uhrančivá kombinace barevného chladu a horké křehkosti, se…

Do českých zemí tento recept přivezli legionáři. A proto se objevil i v proslulé kuchařce Marie Janků-Sandtnerové. Ovšem pozor, i ten obsahoval brambory, vejce, okurky, cibuli, kapary, slanečky a majonézu. Jenže jak začaly sovětské režimy hospodářsky upadat, začala chybět i část ingrediencí. Takže na konci padesátých let byl nastaven kořenovou zeleninou a dostal dnešní podobu. Tradice je tedy dlouhá přibližně šedesát let. Rakouský styl, byť obvykle ne jako vánoční jídlo, tu byl asi o sto let déle.

Smažený kapr je asi stejně starý jako bramborový salát

Tradice českého rybníkářství se datuje někam k vládě Karla IV., tedy zhruba do 14. století. Dalo by se tedy očekávat, že smažený kapr na Vánoce je dlouhá česká tradice. Je to ovšem trochu složitější. Zprvu byl kapr poměrně ceněnou rybou chovanou v panských rybnících, běžní lidé se k němu dostali jen výjimečně či vůbec. Až teprve v průběhu 19. století se stal naopak poměrně dostupným masem, a tak pronikal do některých domácností. „Kapr začal na venkov masivně pronikat až někdy v období první republiky, kdy začala intenzivní kampaň, abychom sami spotřebovali svoji produkci,“ upozorňuje etnolog Martin Šimša v Lidových novinách a vysvětluje: „U třeboňských kaprů, kteří předtím měli mnohem širší odbyt v bývalém Rakousko-Uhersku, bylo zapotřebí, aby je zkonzumovala republika.“

Připomíná, že masové rozšíření štědrovečerní večeře v podobně rybí polévky, bramborového salátu a kapra je až otázkou komunistického režimu. A stála za tím opět zoufalá výkonnost státem řízené ekonomiky. Zejména v padesátých letech byly problémy s produkcí potravin opravdu velké. I proto fungoval až do roku 1953, tedy do měnové reformy, přídělový tzv. lístkový systém. Kapra se přitom dařilo stále produkovat relativně hodně a byl levný. Takže se řešení přímo nabízelo. Možná už tehdy si čeští komunisté uvědomili, že když zajistí dostatek základních potravin, nesouhlasné hlasy zaniknou. Ztělesněním téhle zkušenosti se stal tak zvaný gulášový socialismus druhé poloviny sedmdesátých let. Tehdy se také objevují opulentní večeře. Protože ač ve všech jiných oblastech komunistická ekonomika stagnovala, masová produkce potravin za jakýchkoli podmínek bez ohledu na stav půdy či zvířat dovolovala nabídnout levné potraviny a v případě těch základních i v dostatečném množství (ovšem mohli jste si zkusit sehnat třeba telecí). I proto máme za to, že k vánoční tradici patří mučení kaprů v malých kádích. Připomeňme, že ty tradiční Vánoce byly naopak dnem postním, a pokud se jedlo, byla to lehká chudá jídla, rozhodně bez masa.

A ještě jednou Německo

K doplnění těch hlavních tradic přidejme ještě stromeček. Ale tady už nejspíše naprostá většina lidí ví, že ani ten s českými tradicemi mnoho společného nemá. Opět nám tady posloužilo Německo. Po mnoho století byl tradicí domovů v českých zemích betlém. Jesličky s Ježíšem a tradiční scenérie kolem něj. Vždyť Vánoce jsou oslavou jeho narození. Stromek jako takový je z řady liturgických obřadů známý. „Vyskytoval se ovšem v jiných obřadních komplexech. Na Květnou neděli přináší děvčata zelený stromek, který je na rozdíl od prázdného snopu vynášeného na Smrtnou neděli symbolem života,“ popisuje Šimsa. Jako jeden ze symbolů Vánoc se začíná objevovat až někdy v 18. století. Ovšem nezdobil se, ale byl ověšen sladkostmi a děti, které byly hodné, si mohly „ozdoby“ sníst.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Do našich zemí proniká asi o sto let později. Nejprve se objevuje v bohatých měšťanských rodinách a masivního rozšíření se dočká až těsně před začátkem 20. století.

V ateistické zemi se Vánoce proměnily

Naštěstí je již přes třicet let na vůli každého, jak bude Vánoce slavit. Zda se bude držet katolického ritu nebo pojme Vánoce jako čistě rodinný svátek. A stejně tak je docela jedno, jestli dárky přinese Ježíšek, děda Mráz či Santa Claus. Ostatně Česko je jednou z mála zemí světa, kde si to rozdávání dárků svatý Mikuláš a Ježíšek pěkně podělili. Jen tomu prvnímu už zůstal právě ten symbolický charakter dříve náležející Ježíškovi. A ten se naopak pustil do roznášení dárků. Co je ale nejdůležitější, užít si tyto svátky po svém. V klidu a s rodinou nebo bez ní. Nejdůležitější ze všeho totiž je, že už na vás domovní důvěrník nebude psát udání na stranický výbor, či dokonce tajnou bezpečnost. Už nemá komu sdělovat, jestli chodíte na půlnoční nebo se nechováte řádně podle zvyklostí socialistického člověka. Tak si to všichni užijme.