Pokud jste ještě letos neudělali tu chybu, že byste nahlédli do diskuse na Novinkách, a chtěli byste to napravit obzvlášť výživně, doporučuji tu pod článkem o výročí Charty 77. Je to mňamka. Nicméně při pročítání těch zvěrstev se mi vybavila nepříjemná vzpomínka na silvestrovský večer.

V důsledku komplikovaných okolností u nás bylo posledních čtyřicet pět minut roku 2016 věnováno sledování televize Prima. Sagvan, Michal David a jako třešnička na dortu Karel Gott. Abych nějak odpoutala pozornost od hudebního obsahu, který by mi jinak mohl způsobit krvácení z uší, zaměstnávala jsem se úvahami o těch desítkách tisíc lidí tvořících více či méně nadšené publikum v hale a možná až stovkách tisíc lidí, co se na to – na rozdíl ode mě dobrovolně – koukají doma. Nakonec jsem dospěla k závěru, že je důležité, že z toho mají radost a že ti, kterým to přijde úplně blbý, to můžou bez obav říct nahlas.

[ctete-foto]89731[/ctete-foto]

Tahle situace, kdy tady spolu relativně bez problémů koexistují lidé s naprosto odlišnými pohledy na svět, je z hlediska historie vlastně novinka a rozhodně není samozřejmostí. Jako někdo, koho by před třema sty lety upálili, před sto padesáti lety zavřeli do blázince a před šedesáti lety poslali do dolů, si to uvědomuji dost výrazně. Je to důsledek stovek let vývoje humanistických myšlenek. Je to i zásluha lidí, jako jsou ti, kteří se před čtyřiceti lety i s vědomím problémů, které jim to přinese, podepsali pod Chartu. Je to křehká rovnováha, která vyžaduje, aby se lidé, jejichž hlas je slyšet nejvíc, chovali zodpovědně a nesnažili se pro vlastní prospěch dělat z lidí s odlišným názorem v očích většiny za každou cenu nepřátele.

Vždycky to bylo tak, že většina šla s proudem. Tenhle rys lidské povahy utvářel dějiny. Většina lidí chce být součástí většiny, protože díky tomu získává pocit bezpečí a sounáležitosti. Je to pochopitelné a brání to vzniku nehezkého chaosu. Je ale hrozně důležité, aby všichni, co tu většinu tvoří, věděli, že odchylka od normy nemusí být automaticky špatná. Bez odchylek od normy nemůže existovat pokrok. Společnost potřebuje i lidi, co se liší.

Aby to takhle mohlo v klidu fungovat, je potřeba v podstatě jen jediné. Důsledně se držet zásad, které jsou shrnuté v listině základních práv a svobod. Proto kdykoliv někdo začne naznačovat, že by se například v zájmu bezpečnosti tyhle zásady měly nějak přehodnocovat, je nutné zpozornět a nedovolit ani krok zpátky. Ani když se bojíte. Vždycky to jde řešit jinak. Jak začnete někomu ořezávat svobodu, protože máte strach o bezpečí svých dětí nebo vnoučat, může se stát, že vaše děti budou mít za pár let problém, když nebudou chtít tleskat novým normalizačním umělcům.