V rámci krajského předvolebního šílenství, kdy na nás ze všech stran útočí více či méně graficky bizarní kampaně plné zjednodušování a úderných hesel, jsem si už dvakrát dovolila poprosit vás, abyste ani teď, ani v parlamentních volbách příští rok nedávali svůj hlas stranám, které lze považovat za riziko pro demokratické směřování naší země. Věnovala jsem se KSČM a populistům (mezi které řadím strany parazitující při své kampani na migrační krizi, jejichž rétorika často hraničí s pravicovým extremismem). Protože to nejlepší si máme nechávat na konec, do třetice všeho dobrého nebo spíše zlého přicházím s prosbou: Babiše taky ne.

Záměrně neříkám „ANO ne“, ačkoliv mám samozřejmě na mysli celé hnutí ANO. Jméno pana Babiše používám proto, protože je důležité si uvědomit, že – na rozdíl od ostatních stran běžně figurujících v předvolebních průzkumech – hnutí ANO není demokratickou stranou v pravém slova smyslu, ale spíše obchodním projektem. Andrej Babiš je spíše majitelem hnutí než jeho předsedou, protože předsedovi hrozí, že ho ostatní členové z vůdčí pozice odvolají. Ačkoliv formálně tato eventualita není vyloučena ani zde, představa hnutí ANO pokračujícího bez finanční podpory Andreje Babiše je značně nereálná.

Právě tento oligarchický charakter hnutí ANO je prvním a podle mého názoru i nejpodstatnějším důvodem, proč tato strana není z hlediska zachovávání demokracie rozumnou volbou. Je zarážející, že v zemi, kde je většina lidí přesvědčena o tom, že k velkému majetku není možné přijít poctivou prací, se podařilo vystavět projekt, díky kterému se ministrem financí stal jeden z nejbohatších lidí v republice. Celkový úspěch hnutí ANO je důkazem toho, že propojením ekonomické a politické moci vznikne subjekt, pro který přestávají platit běžná pravidla. Kauzy veřejných zakázek, podezřelých personálních machinací, vlastnictví Čapího hnízda nebo protiprávního členství ve správní radě, nic z toho nepohnulo pozicí Andreje Babiše ani o píď. Kdyby se některý z výše jmenovaných skandálů týkal předsedy kterékoliv jiné strany, s velkou pravděpodobností by už byl tento člověk předsedou bývalým. Soustředění moci celé vládní strany a všech jejích ministrů do rukou jednoho člověka je přesně to, co beze zbytku naplňuje definici oligarchie.

Vzhledem k prvnímu důvodu, proč ANO není dobrou volbou, lze říci, že veškeré výtky proti osobě Andreje Babiše jsou zároveň i důvodem, proč nevolit ANO. Začít můžeme například úspěšnou kariérou, kterou si současný ministr financí dokázal vybudovat za bývalého režimu. Jak sám přiznal, ze zcela oportunistických důvodů vstoupil do KSČ, načež se dlouhou dobu věnoval zahraničnímu obchodu. Možná ne každý člověk od politika vyžaduje určitou morální integritu, ale pokud vám na charakteru záleží, zkuste si představit, jak moc musel člověk s bývalým režimem spolupracovat, aby dostal alespoň zlomek příležitostí, které se v osmdesátých letech naskýtaly soudruhu Babišovi. Ani po revoluci není životopis tohoto dravého podnikatele prost nejasných podezření. Na rozhodujících místech bohužel z nejrůznějších důvodů chybí vůle se těmito nejasnostmi zabývat, takže zůstáváme pouze u spekulací. Co ovšem spekulace není, je například právě výše zmiňovaná kauza s dotacemi na Čapí hnízdo. Nejde ani tak o těch neoprávněně získaných 50 milionů korun jako o to, že Andrej Babiš ve funkci ministra financí systematicky neříkal pravdu, a když později tato skutečnost vyšla najevo, nepovažoval za nutné z toho vyvodit sebemenší důsledky. Volit ANO znamená legitimizovat lhaní jako naprosto běžný prostředek politické činnosti, za který už není třeba se stydět.

Kromě morálních námitek je možné hnutí ANO vyčítat i pragmatické záležitosti. Už před posledními parlamentními volbami Andrej Babiš přiznal, že drobné a střední podnikání považuje za nepodstatné a že hodlá podporovat zejména velký průmysl. Tento svůj úmysl ovšem nezdůrazňoval přehnaně hlasitě, takže se o něm někteří jeho voliči dozvěděli až po volbách, když začali bolestně pociťovat důsledky aktivity nové vlády. Elektronická evidence tržeb je třešničkou na dortu, která nás teprve čeká, nicméně šikanózní opatření v podobě kontrolních hlášení DPH běží naplno už přes půl roku. Úpadek drobného a středního podnikání představuje z ekonomického hlediska vážné riziko, jelikož svobodná možnost individuálně flexibilně zaplňovat nedostatky trhu přispívá nemalou měrou ke zdraví ekonomiky, a pokud by měla být tato sféra likvidována v zájmu nerealizovatelného zvyšování výběru daní, následná destabilizace se negativně dotkne životní úrovně naprosté většiny občanů.

Můžete namítat, že v krajských volbách o předsedu hnutí vlastně nejde, protože krajská samospráva s vládou a zákonodárným procesem nijak nesouvisí. To je pochopitelně do jisté míry pravda, nicméně každý, kdo za hnutí ANO kandiduje, tak činí buď s vědomím skutečností uvedených v předchozích odstavcích, a v takovém případě se dá pochybovat o jeho morálních zásadách, nebo bez vědomí těchto skutečností, a v tom případě se dá pochybovat o jeho kompetenci.

Přestože je tento článek posledním z minisérie „Koho nevolit“, chci na závěr zdůraznit, že i kvůli všem důvodům, které jsem uvedla v těchto negativně laděných článcích, je skutečně velmi důležité k volbám jít, a volit některou z demokratických stran. Protože každý, kdo k volbám nepůjde, dá nemalou část svého hlasu právě těm uskupením, před kterými bychom se měli mít na pozoru.