28. října – významné datum neodmyslitelně spjaté mimo jiné s odkazem Masarykovým. Ačkoliv události roku 1918 byly složitější, než je možné srozumitelně vypovědět v krátkém textu, a existovalo více důvodů, díky nimž mohl před 98 roky vzniknout samostatný československý stát, můžeme s jistotou tvrdit, že silná a zásadová exilová politika, zastupovaná právě Masarykem, byla spolu se statečností legionářů hlavním klíčovým faktorem, díky němuž se můžeme hlásit k demokratickému odkazu první republiky a alespoň částečně tak zmírnit hořkou pachuť, kterou ve vzpomínkách nás či našich rodičů a prarodičů zanechala léta pozdější, kdy sílu a zásady nahradilo bázlivé ustupování a ohýbání hřbetů.

Století je dlouhá doba a naše země za tu dobu zažila mnohé. Prosperitu, krizi, předválečné dusno, válku, totalitu, tiše trpěnou okupaci a normalizaci, poklidnou revoluci a rozdělení, horečnatou svobodu, prosperitu a současnost. Současnost, která se vymyká všem definicím. Absurdní drama, v němž za apatického přihlížení většinové společnosti sledujeme, jak si díky slabosti a prodejnosti volených zástupců pod taktovkou východních diktatur necháváme mezi prsty utéct druhou šanci na život ve svobodném a demokratickém státě.

Současní nejvyšší představitelé České republiky možná byli zvoleni v demokratických volbách, ale jejich činy svědčí o tom, že ve skutečnosti principy demokracie pohrdají.

Prezident republiky pohrdá autoritou soudu, pohrdá občany, pohrdá pravdou. Nesčetněkrát se zpronevěřil slibu, který slavnostně složil po svém zvolení. Z morálního hlediska je nepřijatelné, že svěřenou funkci vykonává dál, naneštěstí zde chybí politická vůle k provedení kroků, které by mohly vést k nápravě situace.

28. října proto bude Miloš Zeman ve funkci prezidenta znovu udělovat státní vyznamenání celé řadě osobností. Tímto bych chtěla všechny ty, kterých se to týká, požádat, aby uvážili, zda si skutečně přejí v tento slavnostní den převzít ocenění od člověka, který svým jednáním dlouhodobě poškozuje zájmy České republiky a bez sebemenší známky studu pošlapává odkaz, který si máme připomínat.

Vyznamenání od špatného člověka slouží oceněnému ke cti jen tehdy, pokud dokáže říct: „Děkuji, nechci.“