Spisovatel Dušan Hamšík kdysi (kdysi bylo v roce 1967) napsal knihu o Adolfu Hitlerovi, která nesla název Genius průměrnosti. To označení se pak tak zažilo, že možná už nikdo neví, kdo je jeho autorem. Kromě znalců nás z nikým nezvolené a tudíž samozvané pražské kavárny. Strhující osobnost, samozřejmě ne ve smyslu morálky, ale schopnosti dosáhnout cíle, dokázala na svou stranu strhnout spoustu lidí.
V české publicistice je dost přehitlerováno. Kdekdo je „jako Hitler“. Takové génie průměrnosti ale nemáme. Spíš malé drobné šarlatány, kteří ale také dokáží, byť na čas, svou jistou přesvědčivostí strhnout část lidí. Naštěstí žijeme v systému, kdy jim to prochází většinou jen na nějakou dobu. Můžeme použít i jiná označení, abychom nezůstali jen u jednoho diktátora. Jsou tu různí trpaslíci leninovští, mussoliniovští, goebbelsovšští a gottwaldovští.
Máme už jich takovou malou dynastii. Miroslav Sládek, David Rath, Vít Bárta, Tomio Okamura, Michal Hašek a ještě jistý entomolog bojující proti islámu, kterému se to ale nějak bortí pod rukama, tak se celkem nepočítá. Jistě se v mnohém liší, společná je jim vůle po moci, šarlatánství a hlavně neslušnost a pocit, že jim všechno projde a nikdo si ničeho nevšimne. Oni samozřejmě těží z toho, že jim dlouho skutečně projde a že si aspoň ta část společnosti, která je fascinována silnými výroky, máváním rukama a koulením očima ničeho nevšimne.
Stokrát se může racionálně upozorňovat na lži, protimluvy, sprostotu a osobní podivnosti, ale vždycky se najde někdo, komu to nevadí. Až to začne vadit i těm prostším, odvrhnou dosavadního trpaslíka a najdou si nějakého jiného s vykulenýma očima a hodně otevřenou pusou a budou jim věřit všechno. (Vždyť to hezky to nandali vrchnosti).
Zatím velmistrem a největším ze šarlatánů průměrnosti je Miloš Zeman. Procházejí mu lži i sprostoty a jednání proti zájmům země. Ke své činnosti si vyhledává různé šarlatánské podtrpaslíky, založil si na to dokonce stranu a hledá je i jinde. Michal Hašek je jedním z takových. Ale moc dobrý není. Lhát se nemá. Ani v politice. Když se lže, musí se to umět. Když se to neumí, má se jít dělat něco jiného. Ale do herectví by se taky pouštět neměl. Za studií ale hejtman psal o družstvech, že mají budoucnost. Tak pokud výjimečně nelhal, je to taky možnost se tam jít uplatnit.
