Bývalý premiér Andrej Babiš a dosluhující prezident Miloš Zeman jsou ničitelé české demokracie FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Časy se mění. Ani agenti státní bezpečnosti už nejsou tím, čím bývali před třiceti lety, ve svých politických rolích teď vyžvaní kdeco. Zato cíle mají stejné: zlikvidovat v zemi svobodu slova a z České televize udělat poslušné prorežimní médium. Znovu pak minulý týden, kdy se měl předseda KSČM Vojtěch Filip ve sněmovních kuloárech pochlubit čerstvým scénářem na likvidaci Rady České televize, který upekl s Hradem. Útoky prezidenta a jeho souputníků na veřejnoprávní televizi totiž s blížícím se datem projednávání výročních zpráv o ČT v Poslanecké sněmovně sílí.
Na ty má přijít řada už tento čtvrtek. Ovládnout nejvýznamnější médium v zemi coby člena Evropské vysílací unie pro ruskou propagandu a čínský byznys Zemanova miliardáře Kellnera a otočit tak evropský a prozápadní kurz České televize na Východ, je prezidentův sen, pro který udělá cokoliv. Že mluví z duše komunistům, taky nikoho nepřekvapí. Českou televizi mají dávno za třídního nepřítele a „utnout reakci žílu u pytlíku“ chtěl už jejich Gottwald.
Podle svědků se Filip před pár dny podřekl, že jej Miloš Zeman získal pro vydírání předsedy vlády. V něm měli komunisté dodržet svůj slib, že budou hlasovat pro Babišův návrh státního rozpočtu pouze za podmínky, že ANO nezvedne ve Sněmovně ruce pro schválení výročních zpráv o ČT za léta 2016 a 2017. Jejich dvojí zamítnutí znamená konec Rady ČT a také jejího ředitele. Babiš měl svým poslancům nechat při hlasování alibisticky volnou ruku, před veřejností by pak byl z obliga. Přestože na včerejší schůzce koaličních lídrů popřel obchod s komunisty kvůli České televizi s tím, že vlastní poslance zavázal pro schválení zpráv hlasovat, je obezřetnost stále na místě.
Už 29. října se totiž budou na schůzi volebního, resp. mediálního výboru sněmovny za přítomnosti Rady ČT a jejího ředitele projednávat další výroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize. Za rok 2018. Nedávný parlamentní seminář, konaný ve Sněmovně právě na téma výročních zpráv o ČT, přitom odhalil zjevně domluvený a společný postup zákonodárců z ANO, KSČM, SPD a solitérů z ČSSD proti Radě ČT.
Nedůstojný průběh semináře byl pak ze všeho nejvíc koordinovaným policejním výslechem s předem daným, obviňujícím výsledkem, jako z nejlepších časů Štrougalovy Bartolomějské, než věcnou debatou nad kapitolami samotných dokumentů. Šikanózní pitomosti, kolik Českou televizi stálo vytištění výročních zpráv na křídovém papíře, tu nebraly konce, stejně jako zuřivé tirády nočního vlka Foldyny, že ČT odvysílala materiál o jedné z pěti nejúspěšnějších top fotogalerií v zemi, když ji řídí žena ředitele České televize Petra Dvořáka. Veřejnoprávní reportáž o výstavce výtvarných děl „modernisty“ Faltýnka z ANO by ale televizi zaručeně prošla bez výhrad.
Jaké manýry mají pod kůží právě Babišovi lidé na neveřejných zasedáních mimo dohled voličů, tu výstižně předvedla i Babišova poslankyně Ožanová ze severní Moravy. „Jména! Jména! Jména!“, křičí ze záznamu na předsedu rady České televize, aby jí řekl, kdo z radních a za jakou kapitolu výročních zpráv zodpovídá, přičemž rada zprávy předkládá ze zákona jako kolektivní celek. Na obušek naštěstí nedošlo.
Vysvětlování radních a managementu ČT tu ale vyšlo téměř naprázdno a další expozé poslanců svědčila jen o nezřízeném apetitu ANO, komunistů a sněmovních nácků Českou televizi potopit. Mstivost a zarytá nenávist k veřejnoprávní stanici totiž Zemana nepřejde, stejně jako Filipova snaha ukázat stalinistům v partaji na příkladu ČT bolševickou důslednost. Že je premiér kdykoli vydíratelný právě komunisty, kteří jej drží u moci, tu zažíváme takřka denně. Vyloučit kšeft KSČM s Babišem nad loňskými zprávami České televize tak nelze ani omylem.
Spěchat s tím ale Babiš nejspíš nebude. Z napínání ČT na sněmovní skřipec může ve svých představách i profitovat. Právě jeho hnutí totiž stojí za nekonečným odkládáním hlasování o výročních zprávách České televize s okatým záměrem držet ji v šachu a nutit k poslušnosti a k oslavám jeho vládní politiky. Zlatou žilou Babišova bezbřehého populismu a přízně kariéristů i vysokoškoláků života, kteří jej za pár šušní k platu a penzi zvolí třeba i na Hrad, totiž není pro šéfa ANO jenom státní rozpočet, ale také vlivná média. A nejvlivnější z nich, Česká televize, mu v portfoliu populismu stále chybí.
Optimistická tvrzení, že si Babiš ovládnutí veřejnoprávní televize nikdy nedovolí, jsou proto lichá. Jakkoliv se teď mohou zdát mocenské komploty kolem ČT absurdní, nejsou nereálné. Když ne dnes, tak zítra. Nebo za měsíc či za dva. Ať už neschválením některé z loňských výročních zpráv, nebo obsazením Rady ČT svými lidmi. Dramatický posun svobodné republiky k ustrašené zemi, kde po třiceti letech hrají znovu prim komunisté a kolaboranti, totiž dokazuje, že ani ve hře o Českou televizi neplatí žádná pravidla.
Naopak, Zemanovy a Babišovy kádry do Rady ČT a vedení veřejnoprávní televize se už šikují. Figury, které na obskurních televizkách typu XTV posluhují politikům, kvalifikaci nahrazují servilitou a udáváním, vzdělání plagiátorstvím a studiem na provařených školách a respekt lidí z branže panským podrbáním z Hradu a z Čapího hnízda, veřejnoprávní stanici při obměně stávajících radních spolehlivě dorazí. Když ne dřív, pak na jaře 2020 zcela určitě.
Letná prý nemá téma, tvrdí teď škarohlídi a rozdovádění harcovníci starých pořádků. 17. listopad se blíží a svobodná Česká televize téma bezesporu je. Novým normalizátorům navzdory.
