Boj o Hrad vstupuje do horké fáze, souběžně narůstá aktivita aparátu ANO. Andrej Babiš se stáhl do mediálního ústraní, zatímco jeho hlavní spoluhráči Alena Schillerová a Karel Havlíček téměř neopouštějí televizní obrazovku, kde se předhánějí v demagogii a populismu. O čem to svědčí?
Prezidentské volby se blíží mílovými kroky. První kolo se odehraje už za měsíc. Aktuální průzkumy preferencí nedávají Babišovi ve druhém kole příliš mnoho šancí, jenže mnohdy se už ukázalo, jak hluboce se mýlily. Přesto je zjevné, že volební tým ANO neponechává nic náhodě a zapojuje do kampaně nejtěžší kalibry.
Změna strategie
Babišovi marketingoví specialisté, kteří dokážou ze svého klienta vykouzlit jakoukoli postavu – aktuálně spojujícího otce vlasti, ačkoli celou dobu ve společnosti hloubil příkopy – nyní mění strategii.
Pochopili úměru, což bylo patrné už během koronakrize, že čím víc je Babiše v médiích a osobních konfrontacích, tím víc ztrácí body a vypadává z role. V prezidentské volbě, kde nemusí dostat ani všechny hlasy voličského jádra ANO (jež si ho přeje spíš v čele vlády), a proto usiluje o další protestní voliče, by se mohl tento hendikep zle vymstít.
Bývalý premiér už půl roku nechodí do práce. Jezdí po republice, kde diskutuje se svými skalními fanoušky, a vyhýbá se televizním debatám. Chce se do nich zapojit až v samotném závěru kampaně, jež ovšem může být ovlivněna soudním řízením v kauze Čapí hnízdo, možná i nepravomocným rozsudkem.
Do této doby nejagilněji odehrávají horkou linku kampaně dva nejbližší Babišovi spolupracovníci, Alena Schillerová a Karel Havlíček. Z hlediska volebního týmu ANO má jejich časté mediální angažmá svoji logiku. Oba dokážou nejrazantněji hájit zájmy hnutí, měnit názory podle potřeby a lhát téměř stejně tak dobře jako jejich kandidát na Hrad.
Cíl je jasný. Babiš se zatím veřejně nevymezuje proti svým hlavním soupeřům, ale proti vládě. Dobře sice ví, že Česká republika nemá prezidentský systém a hlava státu má jen omezené kompetence. To však neznamená, že se nepokouší vytvářet dojem, že může v této roli řídit úplně všechno, i vládní politiku.
Všechno špatně
Oba protagonisté ANO se objevili v nedělních televizních debatách: Havlíček v Partii na Primě, Schillerová v Otázkách Václava Moravce. Jejich vystoupení bylo jak přes kopírák. Nicméně míra fabulací a demagogie je přes všechny možné výhrady k vládě v jejich podání i v tuzemských poměrech udivující, což lze shrnout v několika větách.
Jsme sice konstruktivní opozice, ale vláda nedělá nic pro lidi a firmy, pomáhá málo nebo pozdě, žene zemi do katastrofy, nediskutuje s námi, všude to dělají lépe. Česko je nejhorší v Evropě. Viník je jasný: Fialova vláda, která nemá „hospodářský rozměr“. My za nic nemůžeme a zásadně odmítáme všechny výhrady k naší práci.
Babišova vláda ovšem skutečně neudělala nic například pro zajištění často skloňované energetické bezpečnosti a měla k tomu příležitosti. Proto zní bizarně Havlíčkova výhrada vůči jeho nástupci Jozefu Síkelovi, že místo aby řešil energetickou krizi, „někde cestuje po zahraničních terminálech v nějakých zahraničních vodách“.
Síkelovi se dá vytknout ledacos, ale pranýřovat ho za to, že se snaží zajistit dodávky plynu z terminálů LNG kvůli výpadkům z ruských zdrojů, je absurdní. První výsledky přitom už má.
Havlíček jen přihlížel, jak rostou ceny plynu už loni v létě, jak před volbami krachuje Bohemia Energy, což postihlo milion zákazníků, a do poslední chvíle usiloval o to, aby ve hře o dodávky dukovanských jaderných bloků zůstal Rosatom.
Žádný problém nemají
Havlíček a Schillerová se bránili námitkám, že dlouho podporovali maďarský model zastropování cen pohonných hmot, což nakonec vedlo k přídělovému systému, krachu zásobování benzínu a nafty a prudkému růstu jejich cen ze dne na den.
Havlíček ještě koncem listopadu hájil maďarský přístup ve sněmovně a bagatelizoval vršící se problémy s dodávkami benzínu a nafty.
„Jediný, kdo řeší problém Maďarska, je Česká republika. Neřeší to vůbec Maďaři. Já jsem se spojil s představiteli maďarské vlády a oni opravdu fakt žádný problém nemají. Nestalo se nikomu v Maďarsku, aby nenatankoval, a opravdu se to řeší pouze u nás,“ vykládal bývalý ministr průmyslu a obchodu.
To se odehrávalo v době, kdy maďarský ropný koncern MOL oznámil, že není schopen zajistit dodávky benzínu a nafty do čtvrtiny svých čerpacích stanic, zatímco zahraniční distributoři už dávno vyklidili pole.
Když Orbánův koncept zkrachoval, ANO se od něj odtáhlo. Prosazovali prý jiný model, který by ovšem ve svých důsledcích skončil velmi podobně. V Partii už Havlíček otočil o sto osmdesát stupňů. „Maďarsko to udělalo blbě, ale nedívejme se na to, co udělali blbě, dívejme se na to, že i ostatní země se snaží něco dělat,“ mávl rukou.
Podobný omyl maďarského státního dirigismu postihl trh s potravinami, jejichž ceny rostou v zemi rychleji než u nás, jelikož si tak jejich výrobci kompenzují regulované ceny základních potravin. Totéž navrhuje i ANO a zatím neslevilo. Nabízí se otázka, nakolik by jeho návrhy na snížení DPH na nulu u základních potravin vyhovovaly největšímu tuzemskému producentovi potravin Agrofertu.
Smrtící koktejl
Podobně si počínala Alena Schillerová v České televizi. Znovu poukázala na Dvanáct opatření ANO proti chudobě představených už na jaře, jež jsou mixem prudkého růstu sociálních výdajů a snižování daní, zvyšujících schodky státního rozpočtu o stovky miliard nad rámec současných už tak napnutých návrhů vlády.
Jak s přihlédnutím k výše uvedenému brát vážně kompetenci Havlíčka a Schillerové, jež mimo jiné do poslední chvíle hájila existenci EET jako zdroj desítek miliard korun, které nikdy nedoložila? O to vůbec nejde. Oba nyní plní roli „buldoků“ jdoucích po krku vládě, zatímco Babiš brázdí zemi v podivné show s bývalým moderátorem Medúzy Alešem Juchelkou.
Současně sledujeme nevypsaný konkurz na Babišova nástupce v čele ANO, pokud by se hypoteticky stal prezidentem a hnutí by hledalo jiného lídra do sněmovních voleb. Nepochybně by to byl člověk, na něhož ukáže prstem bývalý premiér, jenž by v této pozici potřeboval osvědčenou a loajální loutku.
To jsme však daleko. Hra je otevřená a vše bude záležet na tom, kolik voličů se podaří oběma táborům – babišovskému a nebabišovskému – mobilizovat ve druhém kole. Havlíček a Schillerová mezitím prokazují vlohy spíš pro správce konkurzní podstaty, než odpovědné hospodáře, kteří vědí, jak vyvést zemi z krizové situace.