Bývalá ministryně financí Alena Schillerová o víkendu na své facebookové stránce napsala, že hnutí ANO neopakuje chyby současné vládní koalice, kdy Babišově vládě v době covidu a priori shazovala její návrhy a opatření ze stolu. Místopředsedkyně ANO šla ještě mnohem dále, když se svěřila, že jí dělá velkou vrásku na čele to, jak si vláda nyní vykládá demokracii, a že přesně takové druhy výroků, které používá premiér Petr Fiala, podle ní rozdělují náš národ. Schillerová tím asi nechtěně otevřela důležité téma: jak by měl vypadat zdravý vztah mezi vládou a opozicí, který svědčí demokracii? A v čem dnes spočívá rozdělování společnosti?

Na tom, že v parlamentní demokracii hraje zásadní roli nejenom vláda, nýbrž i opozice, by nemělo být tak těžké se shodnout. Opoziční subjekty by měly předkládat alternativní návrhy a opatření k tomu, co dělá vládní kabinet, tak aby občané v kterýkoli moment viděli, jak by si opozice počínala, kdyby byla na místě vlády. Voliči na základě toho mohou jednoho dne opravdu docílit, aby opoziční strany a hnutí vládly a naopak.

Dále čtěte

Udrží se současná vládní koalice i druhé volební období? Když se jí to podaří, bude v tomto ohledu první

Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka ve svém projevu na víkendovém sjezdu křesťanských demokratů otevřel důležité téma. Vládní…

Opozice by měla rovněž plnit kontrolní funkci a pokoušet se korigovat či usměrňovat kroky vlády, které by měly negativní dopad, případně by byly příliš vychýlené jedním směrem či ve prospěch jedné části společnosti. Samozřejmě její možnosti jsou v tomto ohledu omezené a sama opozice by se neměla uchylovat k postupům a činům, které demokracii a právní systém poškozují.

Ukázkovým příkladem jsou parlamentní obstrukce, které v jisté míře mohou sloužit jako nástroj, jak upozornit na nedostatky či škodlivost přijímané legislativy a přimět veřejnost a média, aby se o danou problematiku zajímala. Neměly by však být cestou, jak opozice, která ve volbách nezískala většinu nutnou k vládnutí, brání tomu, aby se většinová vůle realizovala.

Rozdělování společnosti

V neposlední řadě pak opoziční uskupení mohou pro některé své návrhy hledat podporu napříč politickým spektrem a pokusit se je prosadit i z opozice. Pokud nejde o klíčové body vládní agendy, nemusí to hned vést k tomu, že se na tom bude vládní koalice hroutit. Schopnost vlády a opozice v určitých momentech a případech spolupracovat a dohodnout se na zákonech a opatřeních, která mohou být ke prospěchu společnosti nebo alespoň její velké části, je cenná a stojí za to ji pěstovat a dále kultivovat.

Dále čtěte

Může stát zabránit chudnutí střední třídy tím, že zchudne sám místo ní?

Velkým tématem, o kterém se v posledních dnech často mluví, je, do jaké míry současné zdražování a inflace dopadá na…

Šéfka poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová v sobotu na své facebookové stránce napsala: „Podpořili jsme a podporujeme nutnost pomoci ukrajinským uprchlíkům. O tom absolutně není diskuze. Přece nebudeme opakovat stejnou chybu současné vládní koalice tím, že začneme vládě okopávat kotníky, že začneme rozdělovat společnost. Nebudeme to dělat prostě proto, že takovou zkušenost máme z covidové doby. Přesto samozřejmě budeme upozorňovat na dílčí problémy, chyby, pomalost, nedostatečnost. To je ostatně povinností a právem každé opozice a naprosto legitimně by to tak dělala i pětikoalice. Místo dlouhých signálů přinášíme a nabízíme vládě vlastní návrhy a rychlá řešení. Neboříme, chceme pomoci a jsme na to připraveni.“

Pes je samozřejmě zakopán v tom, co přesně budeme považovat za rozdělování společnosti. Striktně řečeno je rozdělená už jenom tím, že část občanů má svoji vládu, jejímž stranám dala ve volbách svůj hlas, a část ji nemá. Vládní koalice a sněmovní opozice ve výsledku není ničím jiným než vyjádřením jistého rozdělení společnosti.

A vždycky nakonec záleží na tom, o jak hluboké a nekompromisní dělení jde. A zda vláda a opozice k sobě přistupují jako k nepříteli, kterého je třeba ideálně zničit, nebo k oponentovi, se kterým se utkávají s tím, že jednou vyhraje ten a podruhé onen, a zároveň jsou schopni se domluvit na věcech, kde cítí, že je to možné a pro společnost žádoucí.

Vráska na čele

Místopředsedkyně hnutí ANO Schillerová ve své úvaze pokračuje: „Na co ale nejsme připraveni a co mi dnes dělá velkou vrásku na čele, je, jak si vláda nyní vykládá demokracii. Ukázalo se to například při schvalování nouzového stavu, kdy koalice silou protlačila svoji neústavní verzi, přestože blikaly varovné alarmy ústavních expertů. A rozhodně jsem nebyla připravena na to, že téměř pokaždé, kdy představíme naše varianty řešení a naše návrhy, při každém apelu na vládu ohledně efektivních a rychlých kroků, při jakékoliv dílčí kritice nás bude premiér této země umlčovat a označovat jako opozici, která rozděluje společnost. Pane premiére, ale přesně takové druhy výroků náš národ rozdělují.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM hledá kořeny ruského zla

Nové vydání Týdeníku FORUM se na obálce ptá: Kde se v Rusku rodí zlo? V přilehlém textu pak čtenář nalezne sedm…

Co se týče sporu o protlačení nouzového stavu, nejčistším řešením by bylo dostat celou záležitost před Ústavní soud, aby posoudil, jak moc neústavní to bylo. Pak tady ale máme vzájemné obviňování se z toho, zda společnost (případně národ) více rozděluje hnutí ANO nebo předseda vlády Petr Fiala.

Tvrzení, že někdo rozděluje společnost tím, že druhého obviňuje z rozdělování, je samo o sobě celkem pozoruhodné, byť to určitou logiku má. Když budeme o někom tvrdit, že dělá něco strašného, zvětšujeme tím propast mezi částí společnosti, která stojí za námi, a tou, která stojí za ním.

Na druhé straně hnutí ANO tomuhle obviňování z rozdělování společnosti jde naproti, když neustále připomíná, že kromě uprchlíků se musí pomáhat i českým občanům. V tom se jisté rozdělování ukrývá, protože – i když Schillerová říká, že podporují nutnost pomoci ukrajinským uprchlíkům – podněcují hněv těch, kterým se nepomáhá, na ty, kterým se pomáhá.

Je zjevné, že vztah vlády a opozice v České republice není zdravý a v nejbližší době se to nezlepší. Z dlouhodobého hlediska by ale naší demokracii rozhodně prospělo, kdyby tento vztah byl méně vyhrocený a vypjatý.