Ministryně financí Alena Schillerová přiznala, že hlavním důvodem změny zákonů pro vydávání krizových opatření je snaha zabránit žalobám vládou poškozených firem a živnostníků kvůli náhradě škody. Její zdůvodnění, že tak chce zamezit zneužívání situace spekulanty a černými pasažéry, je nestoudné a urážlivé.

Dále čtěte

Vláda v utajení ztížila lidem nárok na odškodnění. Selhala v komunikaci dalšího omezení pohybu

Babišův kabinet v tichosti rozhodl o zásadní změně postupu proti epidemii koronaviru. Odpovědnost přenesl na ministerstvo zdravotnictví, což v praxi…

Vláda schválila změnu právního základu pro přijímání mimořádných opatření v boji proti epidemii čínského koronaviru. Všechna tato nařízení jsou nyní v působnosti nikoli vlády jako celku, ale ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Toto rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky pro stovky tisíc živnostníků a malých firem, kterým vláda ze dne na den zakázala podnikat.

Utajená změna

Co se změnilo? 12. března vyhlásil Babišův kabinet stav nouze na základě zákona o krizovém řízení. Schválil přitom řadu mimořádných aktů zasahujících do volného pohybu lidí a podnikání mnoha malých firem s platností deseti dnů.

Dne 23. března vláda na svém zasedání změnila procesní rámec dalšího postupu. Tato krizová opatření budou nadále nařizována na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, který umožňuje jejich přijímání i mimo nouzový stav.

Podezření vzbuzuje už způsob přijetí tohoto klíčového obratu. Vláda ho schválila v tichosti a neinformovala veřejnost o jeho důsledcích. To je v naprostém rozporu s její dosavadní strategií informovat na tiskových konferencích o každém detailu. Někdy dokonce za hranou přijatelnosti, jako při necitlivém informování o zdravotním stavu zemřelých na koronavirus, což je zřejmě i v rozporu s ochranou osobních údajů.

Pomiňme nyní absurditu domácí situace, že zásadní omezení ústavních práv typu zákazu vycházení nebo uzavření hranic nyní rozhoduje ministr Vojtěch, který od počátku selhává a už dávno měl být vyměněn, a vláda jeho návrhy nově pouze bere na vědomí – navíc na neomezené období a mimo působnost Poslanecké sněmovny.

Důvodem ztížení náhrady škody

Co je však rovněž alarmující, někteří právníci upozorňovali na skutečnost, že se tím mění pozice firem a živnostníků poškozených vládními zásahy, pokud by po státu vyžadovali náhradu škody. Podle původního zákona o krizovém řízení je „stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona“.

Zákon o ochraně veřejného zdraví náhradu škody nepředpokládá a poškození by se museli hypoteticky svých práv domáhat jinou a mnohem komplikovanější právní cestou. Výrazně by se jim tak ztížila šance na kompenzaci škod způsobených rozhodnutím státu, což některé právní ohlasy považovaly za záměr.

„Důvodem skutečně mohla být obava vlády ze žalob na náhradu škody, kterou krizová opatření způsobí. Zatímco v krizovém zákoně je povinnost k náhradě škody konstruována bez ohledu na protiprávnost zásahu, podle zákona o ochraně veřejného zdraví by musela být škoda způsobena rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem,“ potvrdil deníku FORUM 24 advokát Aleš Rozehnal.

Proti černým pasažérům a spekulantům

Spekulace o záměrném hledání cesty, jak se vyhnout odškodnění postižených podnikatelů, potvrdila samotná ministryně financí Alena Schillerová. Její vysvětlení je ovšem sporné a zarážející nejen právně, ale i lidsky a eticky.

„My jsme to učinili právě proto, že se objevovaly různé spekulace, kdy máte vedle těch slušných lidí, kterých je zaplaťpánbůh většina, černé pasažéry. Chtěli jsme zamezit nejednoznačným výkladům, a proto teď jdeme podle zákona o ochraně veřejného zdraví,“ vysvětlila v Událostech, komentářích (25. 3. 2020).

O den později ministryně toto odůvodnění zopakovala na tiskové konferenci. „Chceme pomáhat. Ale chceme také zároveň zamezit spekulacím, že by stát měl hradit škody i za dobu, kdy se firmám dařilo dobře. Chceme zabránit spekulantům v tom, aby tento systém zneužívali,“ uvedla.

Vyjádření Schillerové zavání nádechem mentality komunistické éry, kdy byli všichni soukromníci bez rozdílu označeni za podezřelé osoby, s nimiž je potřeba zúčtovat. Není divu, že ministryni v tomto punktu podpořil šéf KSČM Vojtěch Filip, který se jinak v této době chová zdrženlivě.

Právní amatérismus

Podle názoru Schillerové se náhrady škody týkají jenom zabaveného majetku, nebo pokud je někomu nařízeno pracovat, což prý není aktuální případ.

Dále čtěte

Babišovi může věřit jen naivní člověk. Vláda posílá desítky tisíc živnostníků na pastvu, říká Bábek

Premiér Babiš se před projednáváním protikrizového balíčku ve Sněmovně kál a nabízel všem spolupráci. Jeho marketingové pokání však dlouho nevydrželo.

„Podmínkou není žádný zabavený majetek, žádné nucené práce, to je v nejlepším případě hrubý omyl. Stát musí hradit veškeré škody způsobené krizovými opatřeními,“ rozporuje tento postoj advokát Tomáš Sokol. Podle něj budou nyní živnostníci fakticky odkázáni jen na to, co jim vláda poskytne dobrovolně, nikoli podle práva.

Situace je dnes natolik turbulentní, že se vůči Schillerové paradoxně vymezil i odborový předák Josef Středula, obvykle hájící zájmy zaměstnanců. „Do těchto diskusí by neměli vstupovat právní amatéři,“ kritizoval vládu kvůli této změně na TV Prima. „Nárok na odškodnění podle zákona o krizovém řízení do té doby platil. Říkat najednou, že se to vlády netýká, je do nebe volající,“ uvedl.

V Rakousku odškodňují

Středula věří, že se vláda ke své odpovědnosti přihlásí. „Jako například v Rakousku, kde vláda škody způsobené krizovým stavem skutečně poctivě odškodňuje a nehledá způsob, jak je obejít. Potom vláda přebírá plnou odpovědnost za krachy firem, za to, že to nezvládnou,“ dodává.

Vláda sice k dosud schváleným krokům přidala živnostníkům měsíční příspěvek 15 tisíc korun, jenže je nutné vidět problém v celé šíři. I tak zůstává rozdíl mezi skutečnými měsíčními náklady uzavřených provozoven a kompenzacemi státu v řádu minimálně desítek tisíc korun. Zatímco jim klesly tržby na nulu, musí platit nájem, mzdy zaměstnanců, odvody na sociální a zdravotní pojištění, účetní služby, energie, internet pro EET, splátky půjček, poplatky sdružení OSA…

A to není nikde řeč o ušlém zisku, který neustále a zavádějícím způsobem zpochybňuje Schillerová. Odmítnutím zákonného odškodnění živnostníků a jeho odůvodněním jen pokračuje v Babišově modelu „všichni kradou“, což je v této kritické situaci nestoudné dvojnásob.