NÁZOR / Lidově by se řeklo, že paní exministryně má hroší kůži. Autorka největší sekery ve státním rozpočtu za celou generaci (420 miliard) poučuje vládu o tom, jak dosahovat skutečných úspor. Kdyby ještě žil Lubomír Štrougal, mohl vystoupit hned po ní a pohovořit třeba o svobodě cestování a následně pak sám Putin s řečí o míru.
„Sdělení prezidenta Pavla, že kdyby nepodepsal daňový balíček, neuděláme v tuto chvíli proti růstu zadlužení „vůbec nic“, je strašnou obžalobou práce pana Zbyňka Stanjury. Z velkých plánů na velkolepé tiskovce zůstalo jen zvyšování daní. O to větší chybou ale je, že prezident dal cestě konsolidace přes zvyšování daní a škrcení ekonomiky zelenou. Ke stejnému výsledku (40 mld. Kč ročně) by vedla cesta podpory hospodářského růstu (1 %=20 mld. Kč), boje s šedou ekonomikou (1 % VAT GAP=6 mld. Kč) a skutečných úspor na provozu státu (5-10 % ročně),“ napsala Schillerová na sociální síti X.
Je to pořád kolem dokola. Peníze došly a hlavním viníkem je vláda Andreje Babiše, kde Alena Schillerová jako ministryně financí seděla. Tehdejší schodek se nedá nijak rozumně maskovat jako náprava škod způsobených covidovou pandemií a rozhazování peněz na všelijaké úplatečky voličům nejsou „investice do lidí“. Investice je, když do něčeho dáte peníze, třeba i vypůjčené, načež se vám vrátí zpátky, v ideálním případě rozmnožené. Přidávání důchodcům nad rámec zákonné valorizace nebyla investice.
Bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl před dvěma lety mluvil o Schillerové velmi nelichotivými slovy.
„Snad si nepamatuju, kdy by paní doktorka Schillerová řekla kompetentní výrok k rozpočtové politice a hospodářské politice, aby mě to netrklo do očí,“ prohlásil. „Až se jednou budou psát dějiny hospodářské politiky pandemické a popandemické a možná od roku 1989, ona možná bude mít místo nejhoršího ministra financí za tu dobu,“ řekl o tehdejší vicepremiérce. Od té doby se samozřejmě nezměnilo nic.
„Příčinou inflace je nedostatek surovin, materiálů, zboží i lidské práce,“ tvrdila tehdy také. Kdyby to říkal někdo ze současné vlády, to by bylo v ANO pozdvižení.
Současné vládě se dá vytknout hodně věcí, seriozní kritika se ovšem týká spíš toho, jestli se nemá škrtat víc. Spory o to, jestli se něco nemělo přesunout o procenta tam, nebo jinam, jsou ještě teoreticky legitimní. Na základním faktu černé díry ve státní pokladně, která bude peníze z přítomnosti a budoucnosti pohlcovat ještě několik let, to ale nezmění nic. Že bude babišovské rozhazování mít v budoucnosti vážné následky, říkali rozumní lidé včas. Nebylo to nic platné, zvítězila ideologie ponáspotopismu.
Kupodivu se najde pořád dost voličů, kteří by chtěli tenhle experiment zkusit ještě jednou. Pomoci jim chtějí odbory, do kterých náhle vjel revoluční duch. Zajímavé, za Babišova vládnutí byli odboráři dost krotcí.