Alena Schillerová se pochlubila, že na půdě EU zablokovala návrh na osvobození domácího pálení alkoholu od spotřební daně. Nechce prý, aby se opakovala metanolová aféra. Jenže ta nemá s domácím pálením nic společného a ministryně financí jen znovu prokazuje umění zdaňovat všechno, co se dá.
„Co se hýbe, je třeba zdanit. Když se to ještě hýbe, je třeba to regulovat. Když se to přestane hýbat, začneme to dotovat.“ Tato slova jsou připisována americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi, jemuž do značné míry vděčíme za pád železné opony. Doslova platí pro chování vlády Andreje Babiše a jeho pravé ruky, ministryně financí Aleny Schillerové.
Jediní s Bulharskem
Schillerová se v Bruselu zúčastnila zasedání unijních ministrů financí a hospodářství v Radě ECOFIN. „Vetovala jsem dnes návrh na legalizaci domácího pálení alkoholu. Mám stále v živé paměti období metanolové aféry. To už se nikdy nesmí opakovat!“ oznámila po jeho skončení vítězoslavně.
Tento „úspěch“ České republiky ve skutečnosti žádnou velkou slávou není. Z řady důvodů je sporný a Schillerová začíná v poslední době převyšovat svého vládního šéfa ve vršení nepravdivých fabulací.
Některé evropské země včetně Slovenska a Maďarska prosazovaly, aby si lidé mohli doma vypálit limitované množství tvrdého alkoholu a nemuseli při jeho prodeji platit spotřební daň. Podobný návrh padl už letos v květnu a tehdy neprošel. Nyní však byla na stole přijatelnější varianta, kdy se objem nedaněného alkoholu dvojnásobně snížil na 50 litrů na domácnost.
I to však bylo na zástupkyni České republiky příliš a společně s Bulharskem návrh „lihové“ směrnice vetovaly. Jelikož musel být odsouhlasen jednomyslně, osvobození omezeného množství alkoholu z domácích pálenic od daně neprošlo.
Ždímat každou korunu
Ministryně financí tvrdí, že tím ochraňuje zdraví obyvatel. To je ovšem jenom symbolická proklamace, pokulhávající za realitou. Je to spíš jen špatně maskovaná snaha ždímat z lidí každou korunu, i když to už ani nedává žádný racionální smysl. Dokáže Schillerová vyčíslit výnos spotřební daně z domácích palíren, aby byl vůbec zaznamenatelný?
V tomto případě projevila drtivá většina unijních zemí zdravý úsudek, na rozdíl od paternalistické snahy zdaňovat každou lidskou aktivitu, kterou předvedla ministryně Schillerová. Až zase bude příště premiér Babiš nadávat na nějakou regulaci přicházející „z Bruselu“, měl by si nejdříve zamést před vlastním prahem.
Na tomto příkladě je názorně vidět, že když je v EU možnost uvolnit státní otěže, Babišův tým umí tento záměr znemožnit. Počíná si přitom stejně jako doma, když mimo jiné zdaňuje technické rezervy pojišťoven, zavádí EET a další byrokratické povinnosti, regulace a sankce. V ještě křiklavějším případě je tato mentalita české vlády patrná v jejím úsilí zablokovat omezení nesmyslných dotací pro obří agrokoncerny.
Omyl s metanolovou aférou
Na celém příběhu je ovšem nejkurióznější přirovnání domácího pálení alkoholu k metanolové aféře. Ministryně Schillerová si zřejmě najala nějakého marketingového „Prchala“, který vystřeluje do éteru podobně absurdní argumenty, jaké často používá premiér Babiš.
Metanolová aféra neměla s domácími pálenicemi nic společného. Na svědomí ji měla organizovaná zločinecká skupina, která přimíchávala do alkoholu jedovatý metanol pocházející z černého trhu. Série otrav začala v září 2012 a padlo jí za oběť padesát lidí. Dva hlavní aktéři dostali doživotní tresty, další obvinění podílející se na výrobě a distribuci pančovaného alkoholu dostali vysoké sazby až 21 let.
Selhání ÚOOZ
Na této tragické události je pikantní ještě jedna věc. V té době čelil kritice tehdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta, že se mimo své kompetence více zabýval mediálně zajímavým honem na politiky a kolegy policisty než organizovaným zločinem. Na rozkrytí lihové mafie se nakonec podílely hlavně krajské policejní útvary z Ostravy a Zlína.
Šlachta se bránil, že se jeho útvar nezabýval daňovými úniky, nicméně rozhodně nešlo jen o daňovou trestnou činnost. Pochybnosti, že tehdy ÚOOZ selhal, potvrdilo svědectví Šlachtova bývalého podřízeného, detektiva Stanislava Švábenského.
Švábenský byl nepravomocně odsouzen za údajné vynášení informací zevnitř policie na základě svědectví bývalého informátora, jehož spis přitom nebyl u soudu odtajněn. Vzápětí spáchal sebevraždu. Předtím natočil šestihodinový videozáznam, ve kterém obvinil Šlachtu, že už v roce 2010 ignoroval získané informace o obchodech s nelegálně vyráběným lihem.
Verzi Švábenského podporovali jak celníci, tak i žalobci z olomouckého Vrchního státního zastupitelství. Komunita, pohybující se v byznysu s nelegálním lihem, byla poměrně uzavřená, a zpřetrhání vazeb v inkriminované době mohlo zabránit tragédii, k níž došlo o dva roky později.
Alena Schillerová, tehdy náměstkyně ministra financí, na Babišův pokyn zařídila přijetí Roberta Šlachty do vedení Celní správy bez řádného výběrového řízení poté, co odešel z policie na protest proti policejní reformě. O to je její připomínka metanolové aféry nehoráznější.
Posílení šedé ekonomiky
Evropské veto domácího pálení alkoholu lze zasadit do aktuálního kontextu. Schillerová prosadila zvýšení spotřební daně z lihu (a tabáku), což povede k citelnému zdražení tvrdého alkoholu (a cigaret). Znovu přitom argumentuje bojem proti nezdravým závislostem. Zkušenosti z minulosti nejen u nás, ale i v zahraničí však nejsou takto optimistické.
Hrozí riziko rozšíření černého trhu, současně dojde ke zvýšení nákupů v sousedních zemích, kde je už dnes cenová hladina alkoholu a cigaret nižší než v České republice. Výběr daní tak zůstane za očekáváním, posílí šedá ekonomika. Sebechvála Aleny Schillerové, jak umí zatočit s lidskými „neřestmi“, působí jen jako prázdné marketingové gesto.