Minulý týden ohlásila ministryně financí Alena Schillerová nabytí účinnosti novely zákona o dlouho očekávané pomoci tzv. dohodářům. Tedy lidem, kteří pracují na dohodu o pracovní činnosti nebo provedení práce. Jenže nyní se ukázalo, že většina z nich bude mít smůlu. Na nesmyslně složité podmínky totiž veřejně poukázala Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky (AMSP ČR).

Jak sama Schillerová uvedla, mezi dohodáře často patří ohrožené skupiny Čechů: tvoří je matky na mateřské, senioři, kteří si musí přivydělávat k důchodu, lidi, kteří pečující o nemocné, a další. Mohou si žádat o kompenzační bonus ve výši 350 Kč denně za období od 12. března do 8. června 2020.

„Jsem moc ráda, že i tato početná skupina až 116 tisíc lidí se konečně dočká zasloužené státní pomoci do výše 31 150 korun,“ lákala je Schillerová na „jistou“ odměnu.

Jenže tato odměna není vůbec tak jistá, jak se jeví ze statusů paní ministryně. Úsměv totiž brzy nahradilo rozčarování z podmínek, které resort financí nastavil. Vyplývá z něj, že většina dohodářů bude mít smůlu. V celé této pomoci jde o mnoho povyku pro nic. V praxi totiž tato novela lze uplatnit pouze na pár tisíc lidí a nejspíš prý ani to ne; což je z původně avizovaných 116 tisíc dohodářů, na které se měla vztahovat, mimořádně bídná bilance.

Mrhání peněz daňových poplatníků

Pojďme se podívat blíže, co přesně asociaci vadí: „Kamenem úrazu jsou podmínky naplnění nároku na bonus, a tak na tuto podporu dosáhne mizivý počet lidí. Náklady na vytvoření, zpracování novely, celý legislativní proces včetně průchodu poslaneckou sněmovnou jsou tak mnohonásobně vyšší než potenciální peníze, které se mají dostat mezi lidi,“ uvádí ve své zprávě.

Podle kritiky se nejedná o pomoc systémovou, logickou ani krizovou – a v konečném důsledku tedy ani takovou, která by měla skutečně pomáhat. Jedná se o ryze politické rozhodnutí. „Tento kompenzační bonus se týká jen tzv. pojištěných dohodářů, jinými slovy jen DPČ nad 3 tisíce Kč, kterých je minorita. Bonus se nebude týkat příliš DPP, protože těch je drtivá většina do 10 tisíc měsíčně, a je tak z pojištění vyloučena,“ řekla místopředsedkyně AMSP ČR Pavla Břečková.

Na podporu pro dohodáře je nutné splnit hned několik podmínek: bezprostředně před krizí pracovat na pojištěnou dohodu, která musela být v krizi vypovězena, nemít žádný jiný zaměstnanecký poměr a hlavně ani celý proces není administrativně příliš jednoduchý.

„Na souběžné splnění nastavených podmínek dosáhne jen zlomek dohodářů. Když vezmeme v úvahu náklady na proces uvedení novely v život, kolik státních úředníků strávilo desítky a desítky hodin plus průchod poslaneckou sněmovnou, aby ve finále toto opatření nebylo téměř k užitku, tak je to naprosté mrhání penězi daňových poplatníků,“ uvedla dále Břečková.

Navíc ani nejde o nijak rychlou pomoc, protože přichází v době, kdy se Česko už dávno vrátilo ke svému běžnému provozu – byť ochromenému jarním výpadkem – a občané, kteří na žádnou pomoc nedosáhli, si museli nějak poradit. Schválení novely prostě trvalo příliš dlouho.

Kdo si neporadil, spadl do dluhové pasti nebo se jeho finanční potíže dále prohlubovaly. Například podle výzkumu Klubu svobodných matek se ukázalo, že u 65 % samoživitelek se finanční situace po dvou měsících korona krize zhoršila.