S blížícími se parlamentními volbami se čím dál více ukazuje, že zoufalí sociální demokraté nevědí, jak čelit nepříznivým výsledkům průzkumů. Ty je posílají mimo poslaneckou sněmovnu, což se obzvlášť Jan Hamáček a Jana Maláčová snaží odvrátit různými způsoby. Znovu se však potvrdilo, že jejich strategie není promyšlená a dokáží se neshodnout třeba na tak důležité věci, jako je střet zájmů Andreje Babiše.
Právě ten se totiž podle informací serveru iRozhlas.cz stal problémem, k němuž se oba důležití zástupci ČSSD staví jinak. Konkrétně se jedná o text, který vláda připravila jako reakci na rezoluci Evropského parlamentu. Stanovisko Babišova kabinetu je odsuzující, ministři si totiž nemyslí, že by jejich vládní šéf byl ve střetu zájmů.
Při hlasování ovšem došlo k zajímavé situaci. Zatímco předseda sociálních demokratů Hamáček a ministr zahraničí za ČSSD Jakub Kulhánek dokument, který brání Andreje Babiše, bez problému opatřili svým podpisem, ministryně práce a sociálních věcí to odmítla. Prý se neztotožňuje s textem reakce.
Vzhledem k tomu, že důvody neuvedla a patrně ani uvádět nebude, jedná se o další zajímavý moment v mediálním obrazu, který současná ČSSD vytváří. Působí to totiž, jakoby se z ní stávala partaj pro všechny, kterým je vlastně jedno, jak se k jednotlivým problémům strana staví.
Volič, který ještě neztratil se socialisty trpělivost, si může vybrat. Buď se mu líbí Hamáčkova podlézavá strategie, podle níž je třeba se zalíbit prezidentovi i premiérovi, nebo zvolí drzejší strategii Maláčové. Ta na veřejnost působí dojmem umanuté ženy, která nemá problém komukoliv vynadat a přitom pod rouškou pomoci občanům rozházet miliony ze státního rozpočtu.
Kdo je tedy zarytým podporovatelem nejstarší demokratické strany u nás, dokáže si svou volbu vnitřně obhájit. Problém ovšem nastává pro ty, kteří ze schizofrenického vystupování ČSSD netuší, co se vlastně uvnitř děje, čemu a hlavně komu se dá věřit.
Zatímco ve všech dřívějších stanoviscích působila Jana Maláčová jako věrná služebnice svého stranického šéfa (aby ne, bez něj ji nikdo nezná), nyní se v důležité otázce jejich názory rozcházejí.
Možná je to pouze kamufláž, která má na voliče působit dojmem, že je ČSSD názorově pluralitní. Kdeže však loňské sněhy jsou. Stačí si vzpomenout na konec Tomáše Petříčka, který si dovolil kandidovat na post předsedy strany proti Janu Hamáčkovi. Bývalého ministra nyní nenajdeme ani na kandidátce pro sněmovní volby.
Sociální demokracie současných dní je sekta, ne nepodobná té, kterou provozuje Andrej Babiš. Jakékoliv výstupy, které by měly dokazovat opak, jsou předem domluveny a zas a znova jen probíhá hra s nevědomým občanem. ČSSD si oddych od poslanecké sněmovny zaslouží; až se opět dostane do kondice, což bude znamenat i velkou bouři ve vedení, opět v ní bude mít místo.