Zadlužování České republiky nadále pokračuje velmi rychlým tempem. Veškerá varování například od Národní rozpočtové rady a její předsedkyně Evy Zamrazilové se míjí účinkem. Na konci července tak rozpočtový schodek za tento rok dosáhl již více než 279 miliard korun. V takových výšinách se ještě nikdy od roku 1993 v tuto dobu nepohyboval. Vláda Andreje Babiše a jmenovitě ministryně financí Alena Schillerová přitom přicházejí s opatřeními, kterými stav veřejných financí dále zhoršují.
Pro představu, v jaké situaci se nacházíme, si stačí srovnat výši schodku státního rozpočtu ke konci července v letošním a loňském roce. Deficit narostl z 205,1 miliard korun na 279,4 miliard korun. Takhle vysoký dluh v červenci Česká republika ještě nikdy neměla. Odpovídá to tomu, že v loňském roce byl celkový rozpočtový schodek 367,4 miliardy korun a letos byl schválený dokonce ve výši 500 miliard korun. Příští rok to ale nebude o moc lepší, ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové plánuje deficit 390 miliard korun.
Zvyšování státního dluhu a rekordní rozpočtové schodky je nutné vnímat v celkovém kontextu, ve kterém se Česká republika nachází. Je třeba vzít v potaz to, jaké úkoly a výzvy nás v následujících letech čekají. Jednak musíme čelit zvyšujícím se úrokům ze státního dluhu. Pokud vláda nepředloží propracovaný plán konsolidace veřejných financí, hrozí výrazné navýšení částky, kterou stát každý rok vynakládá na obsluhu svého dluhu.
Klíčová je pak také demografická změna a stárnutí populace, kdy se po roce 2035 začne velmi rychle zvyšovat počet penzistů připadající na lidi v produktivním věku. A s tím samozřejmě souvisí stále odkládaná důchodová reforma.
Nic z toho ale Babišova vláda příliš neřeší. Naopak to, na čem si dává záležet a čemu se usilovně věnuje, je zvyšování penzí, tedy dalšímu navyšování strukturálního schodku státního rozpočtu, který je tím největším problémem našich veřejných financí. Poslanecká sněmovna tak minulý týden schválila vládou navrhovaný růst důchodů nad zákonnou valorizaci ve výši 300 korun od ledna příštího roku.
Poslanci rovněž odsouhlasili příspěvek 500 korun k penzi za každé vychované dítě od roku 2023 a možnost předčasného důchodu až o pět let pro příslušníky Integrovaného záchranného systému bez snížení penze. Rozpočet by to mělo v roce 2023 stát 18,4 miliardy korun, o rok později 18,8 miliardy korun a v roce 2025 už 19,4 miliardy korun. Přidání 300 korun nad rámec valorizace by pak mělo státní pokladnu přijít příští rok na 10,6 miliardy korun, v roce 2023 na 10,9 miliardy korun a v dalším roce již na 11,1 miliardy korun.
Finanční perpetuum mobile
To vše samozřejmě zadlužování Česka dále zrychluje a prohlubuje strukturální deficit státního rozpočtu. Je ovšem velmi úsměvné, když ministryni financí za rychlost zvyšování dluhu státu velmi ostře a nevybíravě kritizuje i představitel vládní sociální demokracie a místopředseda sněmovního rozpočtového výboru Roman Onderka.
Statutární místopředseda ČSSD a jednička na sociálně demokratické kandidátce v Jihomoravském kraji tak na své facebookové stránce před několika dny uvedl: „Ministryni Schillerovou je třeba obdivovat nejen pro její jemnou práci s vizážisty a fotografy, ale i pro nesporné odborné schopnosti. Kdo jiný by dokázal dostat Českou republiku na krásné druhé místo v rychlosti růstu vládního zadlužení? Daleko za sebou jsme nechali favority jako Řecko, Itálii, Belgii a dokázali jsme porazit dokonce i Španělsko. Jenom Kypr odolal našemu tempu růstu českého dluhu z prvního letošního čtvrtletí, když se ho podařilo paní ministryni v porovnání s HDP zvýšit o mimořádných 6,3 procentního bodu,“ zdůraznil Onderka.
Někdejší primátor Brna pak dodal: „Dobře je, že Alena Schillerová nepodceňuje situaci a nehodlá se spokojit s novou dosaženou úrovní zadlužení 44,1 procenta HDP. Ještě letos se chce dotknout 45 procent, a když ji voliči ponechají v úřadu i po volbách, slibuje pro rok 2024 zadlužení již 55 procent HDP! Bravo! Takovému slibu nelze odolat, vždyť to by snad chtěl každý, ne? A pozor!!! To všechno při slibu, že daně neporostou nikomu. Finanční perpetuum mobile vynalezeno. Prostě malý je ten, kdo má jen malý cíl.“
To jsou slova hodná opozičního politika. Onderka se jich však dopouští z pozice vládní ČSSD, která za rychlé zadlužování České republiky nese svoji spoluzodpovědnost. A pokud se mu to nelíbí, tak má prosazovat odchod sociálních demokratů z Babišovy vlády. Pak by se ale sociální demokracie nemohla chlubit navýšením penzí, což se před volbami hodí, takže ve vládě zůstává. Ovšem s výhradami. Výsledkem jsou pak občasné a veskrze zbytečné výpady, aby se neřeklo, jako ten Onderkův, které ale samozřejmě nic neznamenají a jsou směšné.
Systémová tragédie
Na druhé straně je třeba říct, že Onderkovy postřehy jsou přesné, natolik přesné, že je opravdu velký div, jak může být představitelem strany, která se na tom všem podílí. Nakonec je to ale podobné eskamotérství, jakého se dopouští i samotná Alena Schillerová, když na jedné straně sice říká, že je pravicově zaměřená, zároveň však dodává, že má sociální cítění. To je odpověď na rekordní rozpočtové schodky, nad kterou si nelze nepomyslet něco o laciném alibismu.
Podobně alibisticky pak ministryně financí odpovídá i na otázku ohledně zvyšování penzí nad rámec valorizace. Například minulý týden v rozhovoru pro MF DNES prohlásila: „Tato vláda si vytkla podporu seniorů ve svém programovém prohlášení. Každý rok jsme zvedali penze nad valorizaci. Už první vláda, ve které jsme byli, změnila valorizační schéma. V době konjunktury jsme to vnímali jako splácení dluhu pravicových vlád. Od roku 2014 jsme zvýšili důchody o více než čtyři tisíce korun měsíčně.“
Zkrátka pravicové zaměření stranou, Alena Schillerová napravuje dluh pravicových vlád a vytváří tak dluhy nové, respektive zvětšuje strukturální rozpočtový deficit, který kritizuje i Onderka. Ten tvrdí, že letos představuje minimálně 200 miliard korun (bývalý ministr financí Miroslav Kalousek v této souvislosti před časem hovořil o 250 miliardách) a mluví o systémové tragédii.
Tu ale odnese až vláda, která přijde po volbách. Ta současná jen přitápí pod kotel, protože doufá, že voliči se jí za to v říjnových volbách odmění. Schillerová tak sice mlží svými řečmi o tom, jak chce snižovat strukturální deficit o 40 až 44 miliard ročně a za osm let se opět vrátit k přebytkovým rozpočtům, druhou rukou však rozdává a navrhuje rekordní rozpočtové schodky. Nezbývá než si to všechno spočítat a ve volbách se podle toho rozhodnout a nenechat se hloupě uplatit.