Sociální demokraté si minulý týden za svého předsedu zvolili Michala Šmardu, starostu Nového Města na Moravě a někdejšího kandidáta na post ministra kultury ve vládě Andreje Babiše, kterého ovšem prezident Miloš Zeman odmítal jmenovat. Může se Šmardovi povést zachránit sociálně demokratickou stranu a dosáhnout jejího návratu do sněmovny?
Zvolení Michala Šmardy stranickým předsedou bylo velmi přesvědčivé. A stejně tak prohra jeho hlavní soupeřky, ministryně práce a sociálních věcí v demisi a končící místopředsedkyně ČSSD Jany Maláčové; snad ani nemohla být drtivější. Šmarda obdržel 130 hlasů a Maláčová získala jen 62 z 233 hlasů delegátů.
Přesto, když se podíváme na to, jak je složené celé nové vedení sociální demokracie a kdo byl mimo jiné zvolen mezi její místopředsedy, nelze se zbavit dojmu, že za Šmardou se schovávají postavy, které jsou o něco známější, výraznější a které by dost možná měly větší šanci a předpoklady zachránit sociálně demokratickou partaj než on sám a vytáhnout ji z bahna nedůvěry, do kterého postupně zabředla.
Stranickým místopředsedou tak byl zvolen například bývalý ministr zahraničních věcí a vyzyvatel předsedy Jana Hamáčka na letošním dubnovém sjezdu ČSSD Tomáš Petříček a také hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, tedy jediný hejtman, který dnes sociálním demokratům zůstal.
Na jednu stranu se jim nelze divit, sociálně demokratická partaj je ve strašném stavu a ujmout se jejího vedení v tuhle chvíli rozhodně není žádná výhra, ale naopak jedna velká dřina s nejistým výsledkem. Proto je lepší být součástí stranického vedení, hlavní odpovědnost však přenechat někomu jinému.
Škrty ve stranickém rozpočtu
Sociální demokracie je například ve velmi špatné ekonomické situaci, kterou bude muset nový předseda urgentně řešit, což zdůraznil Michal Šmarda už v rozhovoru, který jsem s ním před sjezdem vedl: „Za poslední rok strana utratila spoustu peněz. Kampaň nás bude stát možná přes 50 milionů korun, přestože měla stát 20. Sociální demokracie má v tuhle chvíli brutální dluh a musí ho řešit. Musí přijít vedení, které bude mít odvahu k nepopulárním opatřením, bude mít odvahu šetřit a jasně členské základně říct, že nemůžeme utrácet víc peněz, než kolik jsou naše příjmy. Vedení, které tam bylo doteď, tuhle odvahu nemělo a nedokázalo to. Je potřeba, aby se to změnilo, protože pokud se to okamžitě nezmění, sociální demokracie dopadne velmi špatně během několika málo měsíců.“
Je zřejmé, že zmíněná nepopulární opatření a velmi nepříjemné úspory a škrty ve stranickém rozpočtu půjdou v první řadě za novým předsedou ČSSD. To on je bude muset prosadit, to on je bude muset členům strany vysvětlit a bude si muset za ně nechat případně nadávat. Zkrátka ponese za ně hlavní díl odpovědnosti.
Mimo jiné bude muset uklízet neplechu po předchozím vedení, které, jak se zdá, problémy valilo spíše před sebou a k jejich řešení se příliš nemělo. Tím, že se Šmarda nechal zvolit předsedou v tuto dobu, na sebe vzal nevděčnou roli, kterou někteří jemu blízcí spolustraníci na sebe vzít nechtěli.
Je zajímavé, že samotný Michal Šmarda viděl v ČSSD před sjezdem lepší kandidáty na šéfa strany, než je on sám, a nejenom to, dokonce se je snažil přesvědčit o tom, aby do čela sociálně demokratické partaje kandidovali, ovšem marně, všichni mu dali košem.
„Rozhodl jsem se kandidovat na předsedu sociální demokracie a předtím, než jsem toto rozhodnutí učinil, oslovil jsem několik lidí, které jsem považoval za lepší kandidáty, než jsem já. Požádal jsem je o to, aby zvážili svoji kandidaturu, a oni z různých důvodů odmítli a požádali mě, abych kandidoval. Tuhle práci jsem udělal. Pokud by ty, které jsem oslovil, někdo oslovil znovu a byl přesvědčivější a oni se rozhodli svůj názor změnit, byl bych samozřejmě rád, protože vím o lidech, o kterých si myslím, že by byli lepším předsedou sociální demokracie než já. Všichni, o kterých to vím, to však bohužel odmítli. Proto do toho jdu se vší rozhodností a vážností,“ popisuje Šmarda v předsjezdovém rozhovoru.
Pouhý krizový manažer
Je to vlastně smutný příběh. Chcete pomoci své domovské politické straně. Víte o lepších kandidátech, než jste vy sám, ale protože se onoho nevděčného a nelehkého úkolu nechtějí ujmout, zbyde to na vás, a nakonec jste opravdu zvolen předsedou, abyste si to oddřel a svoji partaj takříkajíc vytáhl z nejhoršího.
Michal Šmarda tak sám o sobě hovoří jako o někom, kdo si to chce odpracovat jako krizový manažer, který zahájí obrat k tomu, aby se Česká strana sociálně demokratická stala co nejdříve opět relevantní a seriózní politickou silou, které budou lidé moci důvěřovat a vážit si jí.
Otázka je, jestli se Michal Šmarda skutečně stane někým, kdo ČSSD dokáže zvednout ode dna a kdo zůstane předsedou sociální demokracie několik následujících let a posléze ji povede i do dalších sněmovních voleb, anebo zda bude jen jakýmsi dělníkem a krizovým manažerem pro následující, dejme tomu, dva roky, kdy stranu možná dostane z nejhoršího a mimo jiné ji alespoň finančně stabilizuje, ale pak ji předá někomu, kdo si na to dneska ještě netroufá.
Rád se toho však chopí ve chvíli, kdy Šmarda překlene to nejobtížnější období a tak trochu mu umete cestičku. Pokud by to tak mělo být, k větší autenticitě a důvěryhodnosti sociální demokracie to rozhodně nepřispěje. Zatím se ovšem těžko věří tomu, že Michal Šmarda bude víc než jen pouhým přechodovým krizovým manažerem. O tom, jestli je skutečným politickým lídrem, bude muset teprve přesvědčit.