Galerie v Manchesteru přestala na omezenou dobu vystavovat dílo Johna Williama Waterhouse Hylás a nymfy, na kterém jsou mj. k vidění nahé dívky. Je to prý reakce na už tak dost zvrácenou kampaň MeToo, která se nyní dostala do nové dimenze a kterou nepříliš překvapivě ocenila přispěvatelka levicového webu A2larm Klára Kubíčková.

S MeToo už jsme zažili mnoho. Div ne veřejné lynčování za nevhodné slovo, dvacet let staré vzpomínky na doposud zapomenuté údajné zneužití, zastavení vysílání oblíbeného seriálu House of Cards nebo neuvedení již natočeného filmu s Kevinem Spaceym. A teď je třeba jít více do minulosti a zabránit újmě útlocitných dívek a žen, když vstoupí do galerie.

Asi nejlepší částí článku je tato citace (všimněte si, že gender neopomíjíme nikdy!): „Podstatné je, že ačkoli kunsthistoričky a kunsthistorikové přiznávají, že nevědí, jakou cestou se vydat, vědí zcela jistě, kudy nechodit: je pro ně neudržitelné se dál tvářit, že ženská nahota na obrazech starých mistrů je v pořádku jenom proto, že jde o staré a vážené malíře, opakovaně potvrzované naším kánonem. Řešením může být třeba hledání žen-umělkyň v historii výtvarného umění a jejich uvádění do výstavních síní.“

Ano. Nebudeme se tedy vůbec věnovat faktu, že v dřívějších dobách bylo postavení žen prostě a jednoduše jiné, a tak z toho logicky vychází i jejich mnohem menší podíl na uměleckém dědictví našeho světa. My prostě zavedeme kvóty i retroaktivně a dokud nebude všechno padesát na padesát a dokud nezmizí díla, na kterých by náhodou někdo mohl spatřit ňadra, nepřestaneme.

A neměli bychom se tedy pustit ještě dál? V „našem kánonu“, kterým progresivní Kubíčková zjevně pohrdá, máme například nadbytek mužských literárních děl. A navíc: Mnohé z nich zobrazují ženy jako sexuální objekty a navíc ukazují muže jako jasně dominantní. Samozřejmě nezáleží na tom, že se jedná o logický obraz doby.

Markétka naprosto nevhodně obdivuje svého Mistra. Nenapsala náhodou ona také nějakou knihu, o které měl Bulgakov víc mluvit? Anna Kareninová je v roli milenky, není to ponižující? O Shakespearovi raději nebudeme mluvit, samé hlavní mužské postavy, a když dojde na ženu, je to tragédie. A tak bychom mohli pokračovat.

Ale máme tu ještě výbušnější otázky. Máte rádi vážnou hudbu? Mezi klasickými skladateli opravdu příliš mnoho žen nenajdete. Nabízí se proto možnost jejich díla seškrtat, případně je raději vůbec nehrát. A kdoví, jestli je v orchestrech zastoupeno dostatečné množství žen, to by se ostatně taky mělo přezkoumat.

A vůbec. Touto strašnou ideologií nadřazenosti, které se A2larm tak bojí, krmíme i naše děti. Všimli jste si toho, že Harry Potter je muž, ředitel Bradavic Brumbál je muž a že lord Voldemort je muž?

Takhle by to dál nešlo. Protože nevyvážené umění, to je přece náš zásadní problém.