2,3 miliard korun ročně je vynaloženo z veřejného zdravotního pojištění na léčbu dopadů sexualizovaného násilí. Vyplývá to z nového výzkumu centra proFem realizovaného ve spolupráci s agenturou MindBridge Consulting a.s. Jeho závěry centrum prezentovalo na tiskové konferenci. S nějakou formou sexualizovaného násilí se setkalo 58 procent žen, konkrétně se znásilněním pak každá pátá žena. 76 procent obětí znásilnění uvedlo dopady na své psychické nebo fyzické zdraví, vztahy, studium, práci, či dokonce život ohrožující dopady. U žen, které zažily znásilnění ve věku do 15 let, to bylo dokonce 93 procent.

„Náš unikátní výzkum zaplnil mezeru v dostupných datech o sexualizovaném násilí: máme konkrétní vyčíslení nákladů na zdravotní péči a léčbu některých z dopadů tohoto násilí. Přestože utrpení a bolest obětí nelze vyčíslit, jde o důležitý ukazatel toho, o jak závažný a rozsáhlý problém jde,“ uvedla ředitelka proFem Jitka Poláková.

Dále čtěte

Šebelová: Jsme připraveni hlasovat pro změnu názvu. Jiný ústupek u manželství pro všechny neuděláme

ROZHOVOR / "Přestože patříme k těm nejhlasitějším podporovatelům, tak si uvědomujeme tu situaci, a jsme tedy připraveni hlasovat pro změnu…

„Výzkum také ukázal, že oběti čelí často dlouhodobě různým dopadům na psychické zdraví, vztahy, práci, studium. A právě specializované služby jako ty, které poskytujeme v proFem, hrají v podpoře obětí a řešení těchto dopadů nezastupitelnou roli. Obětem pomáháme v procesu uzdravování a vyrovnávání se s následky prožitého násilí. Tím předcházíme prohlubování psychických i fyzických dopadů a pomáháme tak snižovat náklady na další léčbu,“ dodala.

„Analýza proFem ukázala, že náklady spojené se sexualizovaným násilím jsou enormní. Potvrzuje se, že investice do prevence tohoto násilí jsou nejen správné, ale také ekonomicky racionální. Proto považuji za důležité, aby vláda v souladu se svým akčním plánem prevence genderově podmíněného násilí zajistila dostatek finančních prostředků na prevenci a na zajištění dostupnosti specializovaných služeb pro oběti. Zásadní je také vzdělávat všechny profese, které přicházejí do kontaktu s oběťmi tak, aby se zabránilo jejich další traumatizaci a aby poskytovaná pomoc byla co nejvíce citlivá a profesionální,“ řekla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Laurenčíková Šimáčková. Podle ní mají data potenciál být další argumentační posilou pro zlepšení péče a prevence.

Dále čtěte

Ratifikace Istanbulské úmluvy se odkládá, chyběly dva hlasy. Proč některým lidem dokument tak vadí?

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí neboli takzvaná Istanbulská úmluva se na konci ledna po letech váhání konečně dostala…

Šimáčková Laurenčíková upozornila, že za loňský rok bylo na policii nahlášeno přes 930 případů znásilnění, což je nejvyšší číslo v historii ČR. Pořád je to ale jen přibližně 5 procent celkového počtu znásilnění, které se stanou. „Je potřeba vysvětlovat, bránit bagatelizaci, marginalizaci, chránit důstojnost obětí,“ jmenovala.

Ekonomické dopady sexualizovaného násilí podle analýzy vlády z roku 2017 jsou 14,5 milionu ročně. V této částce jsou zahrnuty náklady na soudní systém, policii, zdravotnictví, právní služby, ztráty zaměstnavatelů a další.

Podle nového výzkumu se 58 procent žen setkalo s alespoň 1 ze 31 situací sexualizovaného násilí. 22 procent jich dokonce sexuální násilí zažilo ještě před 15. rokem. Znásilnění definované podle novely „ne znamená ne“, kterou nyní projednává poslanecká sněmovna, zažilo 20 procent, tedy každá pátá žena.

76 procent obětí v důsledku sexualizovaného násilí čelí negativním následkům. U obětí, kterým bylo pod 15 let, to je dokonce 93 procent.

Co se týče pachatelů znásilnění, 90 procent respondentů uvedlo, že šlo o někoho, koho znají. Ve více než polovině případů šlo o manžela nebo partnera, 37 procent potom uvedlo, že šlo o osobu mimo rodinu, například o kamaráda, známého, souseda a podobně. „Je to číslo, které nás nepřekvapilo,“ uvedla Michálková. Jde podle ní o vyvrácení stále zažité představy, že znásilnění se děje „někde ve tmě v parku“.

51 procent lidí znásilnění následně s nikým neřešilo, 30 procent se svěřilo někomu blízkému. Jen 6 procent šlo na policii. Z praxe proFem se klientky na policii neobrací z mnoha důvodů, například kvůli paralyzujícímu strachu, obav, jak se k nim bude policie chovat a zda je nebude naopak obviňovat. Některé také nemají dostatečnou představu o svých právech a o tom, jak vůbec bude proces vypadat.

Dále čtěte

První centrum pro oběti sexuálního násilí napravuje mezery v systému. Poskytne pomoc pod jednou střechou

V Česku se v pondělí otevře první komplexní centrum pro oběti sexuálního násilí PORT na pražském Břevnově. Poskytne široké spektrum…

Z výzkumu vychází, že 30 procent žen mělo v důsledku sexuálního násilí zdravotní následky. Z toho 26 procent vyhledalo pomoc lékaře, 32 ji ale nevyhledalo, i když ji potřebovaly.

Ročně celkem 123 550 žen vyhledá zdravotní péči kvůli následkům sexualizovaného násilí. Částka na náklady ze zdravotního pojištění je 2,3 miliardy korun. Nejsou v tom zahnuty náklady na sociální dávky, na trestní řízení, na náklady, které si oběti platily samy a podobně.

Na konci února proFem v Praze otevřelo první komplexní centrum pro oběti sexuálního násilí PORT. Poskytne široké spektrum podpůrných služeb pod jednou střechou. Poláková upozornila, že je ale potřeba dělat víc. „Jedno centrum v Praze tu situaci nezachrání,“ řekla. Měla by se podle ní zřídit síť komplexních specializovaných služeb, které by se měly financovat systémově. Důležitá je také interdisciplinární spolupráce a prevence a předcházení násilí.