KOMENTÁŘ / Letos to je 56 let, co přes naše hranice vtrhla půlmilionová armáda a do oken obytných domů v našich městech mířily hlavně sovětských tanků. Šok a zděšení po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se bezprostředně dotknul generace mých rodičů a prarodičů. Sled událostí, který kritické srpnové dny následoval, zásadním způsobem ovlivnil na další více než dvě desetiletí jejich životy.

Jako příslušník generace narozené v druhé polovině 80. let, tedy krátce před samotným pádem železné opony, jsem měl to štěstí, že moje vzdělávání nebylo dotčeno komunistickou propagandou a moji pozdější kariéru neurčoval kádrový profil.

Historie srpna 1968 se mě přeci jen velmi silně dotýká. Představuje součást paměti lidí, kteří mě jako mladého člověka formovali. Představuje také součást paměti lidí, z nichž mnozí působí jako diplomaté a klíčoví odborníci na bezpečnost a se kterými jsem spolupracoval už jako člen zahraničního výboru poslanecké sněmovny a nyní úzce spolupracuji v rámci výkonu své funkce ministra zahraničních věcí.

Srpen 1968 představuje součást historie a kultury, v níž jsem vyrůstal a jíž jsem součástí. Zkušenost srpnové invaze a následné normalizace se proto nevyhnutelně promítá do naší středoevropské perspektivy, kterou zastáváme při jednání s našimi spojenci. Perspektivy, kterou rozumíme naléhavosti pomoci Ukrajině a skrze kterou vysvětlujeme našim spojencům v EU a NATO naše bezpečnostní zájmy.

Význam naší svobody

Připomínka srpna roku 1968 je pro nás klíčová, protože nám připomíná význam naší svobody. Ukazuje nám totiž kontrast, jaké to je, o svobodu přijít. I proto je potřeba o těchto dějinných událostech ve veřejném prostoru mluvit, otevírat je a hledat v nich ponaučení.

V roce 1968 se chtěla naše společnost nadechnout. Toto rozvolnění, kulturní, politické i ekonomické, ale utnul příchod sovětského vojáka. Před necelými 35 lety jsme svobodu znovu získali a o rok a půl později vypravili posledního sovětského vojáka zpět tam, odkud pochází. 

Sametová revoluce odstartovala dlouhé období míru a pozvolného, ale jistého růstu a prosperity. Přestože někdy nejsme spokojení, svoboda naší společnosti prospívá.  Životní úroveň Čechů stoupla, začaly k nám proudit zahraniční investice, naše společnost je vzdělanější, svobodné prostředí umožňuje vést společenské debaty, přeje výzkumu i inovacím. Za posledních 35 let jsme zažili společenský i ekonomický růst, který by byl těžko myslitelný v dobách sovětského sevření.

Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 ale přinesla šok. Ukázala nám, že mír a bezpečnost není něco, co můžeme brát jako samozřejmost. Nasvěcuje nám cenu naší svrchovanosti a svobody.

Se svobodou nesmíme handlovat

Podobně jako za dob Sovětského svazu, i dnes se Moskva snaží vměšovat do našich záležitostí. Páchá kybernetické útoky, šíří dezinformace, snaží se nás zastrašit sabotáží. Prostředky jsou jiné, ale cíle ruské propagandy jsou podobné jako tehdy. Snaží se nám namluvit, že je pro nás výhodné naši svobodu a bezpečnost vyhandlovat. 

Ruské propagandě paměť roku 1968 nehraje do karet. Proto se setkáváme s pokusy ji překreslit nebo smazat. Jak jednou řekl Václav Havel: „Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.“

Připomeňme si, že invaze roku 1968 byla agresivním útokem na naši svobodu. Byla popřením suverenity ČSSR a krutým porušením charty OSN. Je to scénář, který se teď v přímém přenosu opakuje na Ukrajině.

V roce 1968 nám nikdo nepomohl, protože se bál konfrontace se SSSR. My ale nejlépe víme, že pomoc Ukrajině je v našem bytostném zájmu. Necháme-li totiž Putina překreslit hranice na Ukrajině, příště může chtít překreslovat hranice u nás. Obětujeme-li svobodu jiného národa, agresor se nezastaví. Posílí ve svém sebevědomí a bude chtít víc.

Rok 1968 je pro nás poučením, že nesmíme tlaku Ruska podléhat. Nesmíme podléhat líbivým voláním po appeasementu. Nesmíme podléhat pohádkám o tom, že pro všechny bude výhodné, když zamhouříme oči, projevíme snahu se s Ruskem domluvit a ustoupit jeho požadavkům.

Jako politik vnímám únavu z podpory Ukrajiny i občasná volání po radikálních řešeních. Jak jednou poznamenal filosof rusko-židovského původu Isaiah Berlin, jsme-li svobodní, neznamená to, že nemůžeme být nutně frustrovaní. Nenaskakujme ale na falešné sliby a krátkozraká řešení. Naše svoboda a bezpečnost jsou podmínkou toho, aby mohla naše společnost růst a prosperovat. Proto s nimi nesmíme handlovat.

Autor je ministr zahraničí za Piráty