Plán Miloše Zemana využít v případě potřeby proti uprchlíkům na hranicích vodní děla, je neotřelý. Zatím je takové použití hasičů v našich dějinách řídké. Stříkalo se za protektorátu na parašutisty v kryptě a pak ještě během Palachova týdne na havlistické kverulanty a jiné neomarxisty, kteří nepochopili, že tu nebylo všechno tak špatné. Výhodou je, že mnozí příslušníci z té doby jsou pořád ještě ve stavu jako nepostradatelní odborníci, tak by své zkušenosti mohli využít.

Někdo by mohl namítnout, že na hasičské vozy proplétající se mezi stromy v šumavských hvozdech bude komický pohled, ale to by se jistě dalo vyřešit nějakou dohodou s televizními štáby, které by rušivé informace v rámci objektivity z vysílání vypustily.

Otázku, kam natáhnout hadice, až dojde voda, budeme řešit až na místě.  S dlouhým vedením mají složky své zkušenosti.

Jistou neznámou je, jak se vůči vodě zachovají uprchlíci, kteří jsou na vodu zvyklí, protože se už přeplavili na člunech do Řecka. To by se mohlo vyzkoušet na našich lidech. Pan prezident jeden člun má, tak by ho mohl půjčit.

Kdyby všechno selhalo, ještě bychom mohli snědé a svalnaté mladé muže s mobily zastrašit zpěvem písně Ktož sú Boží bojovníci. Problém je v tom, že jediný člověk v zemi, kdo zná celý text nazpaměť, je Daniel Landa a ten se teď kamarádí s Afghánci. V každém případě by bylo dobré uprchlíkům text nepřekládat, protože kdyby slyšeli třeba verš „Zbraň svou rukama chutnejte! Bůh náš pán, křikněte“, mohli by se domnívat, že už to tady má v rukou Islámský stát a tohle je uvítací píseň.

Zbývá snad jediný skutečný problém, že uprchlíci pořád nikde nejsou. Možná by se mohl obětovat Ovčáček a vystoupit před tureckou ambasádou s nějakou básničkou na Erdogana. Pak by se to mohlo konečně pořádně rozjet.

Jen se nám to pak nesmí vymknout z rukou. Vždycky ale můžeme použít neporazitelnou taktiku. Až hordy dorazí, můžeme předstírat, že tu nejsme.