Michaela Šebelová (STAN) FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
ROZHOVOR / „Přestože patříme k těm nejhlasitějším podporovatelům, tak si uvědomujeme tu situaci, a jsme tedy připraveni hlasovat pro změnu toho názvu na partnerství,“ říká o uzákonění manželství stejnopohlavních párů poslankyně a místopředsedkyně hnutí STAN Michaela Šebelová. Jiné z pozměňovacích návrhů, které bude sněmovna projednávat ve třetím čtení, ale hnutí nepodpoří. V rozhovoru pro deník FORUM 24 také mluví o tom, jak se debata o manželství pro všechny proměnila.
Vy jste podporovatelka uzákonění manželství stejnopohlavních párů. Jaký je podle vás největší důvod pro?
Pro mě největší důvod je ten, že jsou si všichni lidé rovní a neměli bychom k nim přistupovat různě – co se týče práva – jenom proto, že se jim líbí osoba jiného nebo stejného pohlaví. To je pro mě asi ten úplně nejdůležitější důvod.
Podle posledního průzkumu vadí manželství pro všechny jen 9 procentům lidí. Proč tedy mezi politiky vyvolává takové emoce?
To je dobrá otázka. Já nad tím taky přemýšlím, jak je to možné, že se názor většinové společnosti tak moc liší od toho, jaké je aktuální rozložení sil v poslanecké sněmovně. Možná se to v příští volbě změní. Myslím si, že důvodem může být to, že do minulých voleb lidé nepřemýšleli, jestli ti politici, které si volí, zrovna v této otázce mají takový nebo jinaký názor. A myslím si, že pro mnohé voliče, třeba vládní, to opravdu bohužel je zklamáním, že nejsme schopni jako vláda ten zákon hájit jednotně. A mrzí mě to. A myslím si, že opravdu tím důvodem bude, že voliči toto hledisko ne úplně vždy zohlednili, protože možná nebylo dostatečně nasvíceno. Nebo si to neuvědomili, že někteří politici mohou být až tak konzervativní.
Takže myslíte, že před těmi předchozími volbami se o tom třeba nemluvilo dost?
Myslím si, že asi nebylo dostatečně dopředu jasné, kdyby tato otázka nastala, kdo jak bude hlasovat. Samozřejmě ono se to i těžko předpokládá, protože myslím si, že u některých politických stran a hnutí to třeba nebylo tak zjevné dopředu, že budou tak zásadně proti.
Daří se podle vás měnit názory politiků na tu věc?
Určitě mám osobní zkušenost s tím, že od té doby, co jsem osobně prezentovala ten příběh ve sněmovně, tak najednou ta debata je odanonymizovaná. Myslím si, že určitě i pomohlo to, že kolegové Berki a Navrátil se takzvaně „vyoutovali“, najednou ta debata ve sněmovně je o konkrétních lidech, kteří mezi námi na tom plénu sedí. A tam vidím obrovský posun. My jsme vedli spoustu diskuzí, i takzvaně v zákulisí, s mnohými kolegy. A co mě překvapilo, že spousta lidí třeba vůbec neví, jak to aktuálně je, že registrované partnerství nabízí tak málo práv. A v momentě, kdy to zjistí, tak jsou překvapeni. Myslím si, že i proto přibývá počet lidí, kteří si uvědomují, že to není dobře. Musíme to opravdu napravit.
A ve spoustě případů vnímám, když s lidmi hovořím, že je pro ně nepřekročitelný ten název manželství. Což pro mě je třeba nepochopitelné, nevím, proč spousta lidí na tom názvu tak bazíruje. Na druhou stranu řeknou, „ale jinak proti tomu nic nemám, ať ta práva jsou všechna stejná“. A z toho mám radost.
Přijde mi, že je to pro spoustu lidí taky často takové nepochopitelné, pro spoustu lidí to možná nebylo úplně téma, nikdy nad ním tak do hloubky nepřemýšleli. Takže si možná ani neuvědomili, jak ta situace vypadá. A když jim to vysvětlíte, tak si sami řeknou, že to podpoří. Mám pocit, že to druhé čtení ukázalo, že ta debata se výrazně zklidnila, že si i mnohé strany uvědomily, že nechtějí být prezentovány jako extremistické strany. A opravdu kromě výroku poslanců SPD se podařilo tu debatu udržet velmi kultivovaně. A za to jsem byla ráda.
Takže vnímáte ten posun od toho prvního čtení, kde padaly výroky o hovězím a podobně?
To ano, na druhou stranu si trošku říkám, jestli tu potom nebudou fungovat určité organizace, které jsou proti, zákulisně. Že si možná uvědomily, že je lepší, když to není tak mediálně bouřlivé. A tak se bojím nějakých tichých zákulisních operativ, které se určitě dějí. Protože ti odpůrci teď jenom nejsou slyšet, ale oni tady pořád jsou. To si musíme uvědomit. Třeba konkrétně se to ukazuje na tématu surogátního mateřství.
Vlastně pořád se jenom hledá důvod, proč ne. V prvním čtení se to všechno točilo okolo názvu. Skoro všechna vystoupení se věnovala názvu, mnozí říkali, „já jsem pro, ale opravdu mi vadí ten název“. A v momentě, kdy jsme si jako podporovatelé spočítali, že opravdu to manželství pro všechny nemá šanci projít, a nemá bohužel šanci projít senátem, to nám ukázalo jednání o Istanbulské úmluvě, tak jsme ustoupili z toho názvu. Byť to není ideální, pořád je to diskriminace, ale ti lidé tady žijí, ty děti tady opravdu jsou v těch rodinách, a je důležitější, aby měli ta práva. Ale pak se najednou ukázalo, že pro spoustu lidí je to opravdu jenom výmluva, a začínají vytahovat další a další. A tady mi připadá, že opravdu je to lobby těch organizovaných skupin odpůrců. Tak jako u Istanbulské úmluvy se jim to podařilo naroubovat na slovo gender, a z toho se stal strašák, tak u manželství pro všechny je to najednou obchod s dětmi a surogátní mateřství. Surogátní mateřství je něco, co se týká neplodnosti ženy. Takže logicky, i kdybychom právně nastavili, že to bude způsob, jak umožnit ženě mít dítě, tak asi těžko ho budou moci mít dva gayové, kteří budou spolu v manželství. To prostě nebude legální nikdy. Ani když schválíme manželství pro všechny.
Ve středu o tom jednal ústavně právní výbor sněmovny, máte informace, jaká byla ta debata tam?
Já jsem nebyla na ústavně právním výboru, protože nejsem členem, ale mám samozřejmě informace. Mám radost, že výbor podpořil návrh té procedury, o které budeme pak hlasovat ve sněmovně. Nyní máme škálu pozměňovacích návrhů, původní návrh zákona je se vším, a pak postupně se ubírá a ukrajuje z těch práv, kdy potom návrh pana poslance Krále úplně nejvíce ukrajuje a v podstatě jen ubírá z registrovaného partnerství to slovo „registrované“. A my budeme hlasovat o tom, kolik těch práv se ukrojí, takže se snad začne hlasovat od těch návrhů, které přiznávají nejvíc práv. Ale mrzí mě, že na ústavně právním výboru bylo mnoho podporovatelů manželství pro všechny bohužel omluveno, z různých důvodů, takže ten nejširší pozměňovací návrh dostal zamítavé stanovisko pro sněmovnu. Tento návrh jsem já osobně připravena podpořit. Ale to doporučení výboru je pouze doporučení, finální slovo má sněmovna. Běžně tady máme situace, že výbor něco doporučí a sněmovna potom rozhodne jinak, takže v tomhle je opravdu poslanecká sněmovna, jak se říká, suverén.
Kam až jste ochotna ustoupit v těch různých kompromisech a pozměňovacích návrzích?
Já jsem to osobně deklarovala, a je to stanovisko celého poslaneckého klubu hnutí STAN. Přestože patříme k těm nejhlasitějším podporovatelům, tak si uvědomujeme tu situaci, a jsme tedy připraveni hlasovat pro změnu toho názvu na partnerství, tedy pro pozměňovací návrh kolegy Cogana a dalších kolegů, kdy opravdu se ubírá jenom název, všechna práva zůstávají stejná. A protože i to není ideální situace, pořád to považujeme za diskriminaci, stejně jako mnoho mých kolegů z hnutí. To je ale jediný ústupek, který jsme připraveni podpořit. Jiný pozměňovací návrh nepodpoříme.
Vládní koalice je pro dobré, demokratické a úspěšné budoucí směřování naší země jediná platforma, na které je možné fungovat.
Jak nyní hodnotíte pozici hnutí STAN v rámci koalice? Navenek poslední dění například kolem eura může totiž působit, že se snažíte „odtrhnout“, nějakým způsobem vymezit. Jaké jsou tedy teď vztahy v koalici?
Já vnímám tuto vládní koalici velmi pozitivně. Myslím si a jsem přesvědčena o tom, že všichni v našem hnutí si uvědomujeme, že to je pro dobré, demokratické a úspěšné budoucí směřování naší země jediná platforma, na které je možné fungovat. Všech těch pět stran, přestože jsou rozličné a opravdu ve spoustě věcí mají odlišné názory, jsou strany demokratické, strany nepopulistické, není tam žádná extremistická strana. Máme jasné společné hodnoty, jako je ukotvení v Evropské unii, že jsme součástí NATO. A z toho důvodu je potřeba, aby každá ta strana a hnutí byly silné a úspěšné v následujících volbách. A k tomu my směřujeme jako hnutí Starostové a nezávislí, že byť jsme jednotná vláda, tak ale nejsme vláda jedné strany.
Každý samozřejmě má pocit, že v něčem musel vstoupit, je normální, že v politice se bez rozumných kompromisů neobejdete, ale nám jde o to, aby ty kompromisy nebyly nesmyslné, aby byly čitelné pro veřejnost. Co se týče třeba té otázky eura, nedávno vyšel průzkum, že většina vládních voličů euro podporuje. A čtyři vládní strany jsou pro euro, jedna není. Ta nejsilnější není. Ale zároveň nemá většinu v koalici. A přesto je to otázka určitým způsobem blokovaná. Tak my jenom říkáme, že každá strana má zároveň právo a je logické si řešit svoje témata, snažit se bojovat o své voliče. Ale ve výsledku naším cílem je, abychom dohromady jako pětikoalice znovu uspěli v příštích volbách, abychom dokázali vládu postavit na společné platformě.
Ty výsledky a hodnocení vlády a vládních stran v průzkumech nejsou úplně pozitivní, dá se to podle vás ještě otočit?
Věřím, že ano. Já to úplně nevidím tak negativně, protože každá vláda v polovině vládnutí nemá úplně ideální a krásná čísla. Muselo se udělat spoustu nepopulárních opatření, převzali jsme zemi s neskutečným zadlužením, s rostoucím státním dluhem, kdy opravdu jenom náklady na obsluhu toho státního dluhu nám rostou desítky miliard každý rok, a kdybychom je nemuseli dávat na splácení těch dluhů, tak můžeme investovat do infrastruktury a dalších věcí.
Na druhou stranu my vidíme, že se ta podpora vládních stran poměrně drží, i když je samozřejmě nižší, než byla před třemi lety. A taky je tady určitá skupina voličů, která vyčkává, a o ty my se teď i tou naší kampaní snažíme zabojovat. Snažíme se probudit celou vládu, nejenom naše hnutí, aby všechny ty strany a hnutí uspěly, aby si voliči, kteří jsou na nás aktuálně naštvaní a nejsou spokojení s tím, co vláda dělá, aby si uvědomili, že jedinou alternativou na stole je vláda hnutí ANO, která se začíná stávat málem extremistickým hnutím. Už tady Babiš prohlašuje, že jedině on bude premiér, nevylučuje spolupráci s SPD. To je ta druhá strana mince, a to já si neumím představit, že bychom dopustili. Věřím, že se vládní koalici podaří přesvědčit své voliče, že mnohé ty kroky, které udělala, byly dobré. Byly správné. Nejsme dokonalí, nikdo není dokonalý. Věřím, že to ještě můžeme zvládnout a že se opravdu všechny strany probudí a udělají všechno pro to, abychom ten společný úspěch měli všichni.
