ROZHOVOR / „Celý systém je pokračováním systému ze socialismu a my jsme ho za 30 let nebyli schopni pozměnit tak, aby se vrátil zpátky tam, kde byl před komunistickým převratem, aby se práva vlastníků honebních pozemků vrátila zpátky a napravila se tak křivda, která se stala,“ říká lesník a zemědělec Daniel Pitek k aktuálně řešené novele zákona o myslivosti. V rozhovoru pro deník FORUM 24 vysvětlil, proč se v Česku organizace honiteb děje pomocí síly a převahy, jak jsou malí a střední zemědělci znevýhodňováni, a přiblížil také konflikt s Českomoravskou mysliveckou jednotou (ČMMJ), která novelu odmítá, protože nechce posilovat práva vlastníků honebních pozemků.

Co vám na aktuální debatě o novele zákonu o myslivosti vadí? Řekl jste, že se stočila zejména k důsledku snižování počtu myslivců a dostatečně se nevysvětluje, čeho všeho se týká.

V posledních dnech, kdy se o novele zákona o myslivosti, kterou schválila vláda, hovoří, jsem zaznamenal mediální výstupy, ve kterých to bylo postaveno tak, měl jsem takový dojem, že se novela týká jen myslivců a že ministerstvo zemědělství, potažmo vláda a stát stojí proti nim. A to není pravda.

Myslivci jako uživatelé honiteb jsou jednou ze součástí dění kolem myslivosti. Jsou tam také držitelé honiteb, tedy velcí vlastníci, kteří jsou schopni dát dohromady prostor, kterému se říká honitba, tedy splnit limit minimální velikosti honitby, takže mají rozhodující slovo. A pak tam jsou menší a střední vlastníci, kteří nejsou schopni splnit minimální limit honitby.

Nejsou tedy schopni honitby ovládat a provozovat, popřípadě pronajímat, a to jsou ti ostatní vlastníci honebních pozemků, kterých je u nás velké množství, protože limit, aby si vlastníci mohli udělat honitbu, je postaven velice vysoko. Je to 500 hektarů souvislých honebních pozemků.

Co takový vysoký limit znamená, když na něj většina vlastníků honebních pozemků nedosáhne?

Dosahují ho velcí agrární podnikatelé, kteří jsou většinou v Agrární komoře nebo Zemědělském svazu, jsou to velké zemědělské holdingy a třeba v lesích jde o Lesy České republiky, velký státní podnik, který má na starost obhospodařování majetku státu, tedy zhruba 50 % výměry všech českých a moravských lesů. Velké subjekty tedy dnes hrají prim a za nějakých podmínek pozemky pronajímají uživatelům, což jsou myslivci.

Celý systém je pokračováním systému ze socialismu, kdy to byla takzvaná Lidová myslivost. A my jsme ho za 30 let nebyli schopni pozměnit tak, aby se vrátil zpátky tam, kde byl před komunistickým převratem, aby se práva vlastníků honebních pozemků vrátila zpátky a napravila se tak křivda, která se stala. Menší a střední vlastníci nemohou být vynecháni v rozhodování o honitbách.

Myslivci to odmítají, protože vědí, že by to byla možnost pro hospodáře do myslivosti mluvit.

V debatě jsem o vlastnících a hospodářích, jak zemědělských, tak lesnických, neslyšel pomalu ani slovo, přitom jsou těmi hlavními, kterých se myslivost týká. Myslivci pouze provozují činnost, výkon práva myslivosti na jejich pozemcích, ale náklady na život zvěře, škody, které od ní vznikají a se kterými se musejí vypořádávat, se vůbec neřeší.

Nehledě na to, že to, jak zemědělské a lesnické hospodaření probíhá, neřeší ani ti, kdo myslivost provozují. Jedou si svou linii a chtějí mít co nejvíc zvěře, aby si ten svůj dobrovolný koníček mohli užívat. Není to pro ně ekonomická činnost, nevidí za tím hospodářské základy, které jsou na bedrech hospodářů, protože myslivost je samozřejmě se zemědělstvím propojena.

Jak?

Myslivost ovlivňuje výsledky zemědělského i lesnického hospodaření a naopak. Buď pro zvěř připravíte příhodné prostředí nebo špatné. Je to například vidět u drobné zvěře, kdy na velkých lánech obhospodařovaných průmyslovým zemědělským způsobem skoro nepotkáte zajíce, koroptev nebo bažanta, protože podmínky jsou pro tyto druhy tristní.

Takže pro spárkatou zvěř, jejíž počty by se měly snižovat, jsou podmínky příhodné?

Ano, je to jedním z důvodů, proč je jí hodně, ale myslivci to mají regulovat a držet v přiměřených stavech, což se bohužel neděje. Nemají motivaci k tomu, aby drželi rovnovážné stavy.

Předseda Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) Jiří Janota na Radiožurnálu kritizoval tu podmínku, podle které bude potřeba ulovit minimální počty. Předpisy mají být vypočítávány na základě poškození lesa a nebudou se ohlížet na konkrétní druh té zvěře, což podle něj povede k chaosu, protože si to každý bude moci dělat podle sebe. Proč to podle vás tak není?

To je dezinformace. S panem Janotou jsem byl v nejužší pracovní skupině na ministerstvu zemědělství, ve které jsem byl za Asociaci soukromého zemědělství ČR. Pan Janota tvrdil, že vlastníci nechtěli oblasti chovu spárkaté zvěře, ale to není pravda. Naopak jsme navrhovali, že když se zmenší minimální výměra honitby, aby se posílila práva vlastníků a limit minimální výměry honitby splní více subjektů, tak abychom pro spárkatou zvěř zavedli oblasti chovu.

Navrhovali jsme, aby honitby byly sdruženy do takzvaných oblastí chovu a ve své podstatě se v nějaké centralizované podobě dohlíželo na způsob odlovu a způsob chovu populace konkrétního druhu zvěře, pro nějž byla oblast zřízena.

Odlov se dá dělat dobře, nebo špatně. Když ho budete dělat dobře, budete se snažit, aby v populaci zůstával správný poměr pohlaví, poměrná věková struktura a zvěř měla vyšší genetickou hodnotu a odlovovali byste průměrné, odstřelové a nemocné kusy. To je odpovědnost uživatelů honiteb a je to dáno i legislativou a v každé honitbě musí u každého druhu zůstat minimální stav daný zákonem.

O co tedy panu Janotovi jde?

Pan Janota se bohužel snaží novelu torpédovat jakýmkoliv způsobem. A cílem snažení jeho a ČMMJ, což mě mrzí, je, aby novela vůbec neproběhla a byla odložená a nebyla řádně projednaná do konce funkčního období této vlády.

Proč?

Současná myslivost je takový pozůstatek socialistické doby. Teď tu máme středopravou vládu, která před volbami slíbila, vzhledem k tlaku od vlastníků honebních pozemků, lesních hospodářů a zemědělců, že se zákon o myslivosti změní, že podpoří posílení práv vlastníků honebních pozemků při organizaci honiteb, aby myslivost mohli ovlivnit a vykonávat na svých pozemcích.

Základem této změny je právě snížení limitu z 500 hektarů na kompromisních 250 hektarů. V minulosti před obdobím socialismu bývalo 115 hektarů. Kolem toho jsou největší emoce, myslivci to zásadně odmítají, protože vědí, že by to byla mnohem větší možnost pro hospodáře do myslivosti mluvit.

ČMMJ nemůže diktovat svoji vůli zbytku společnosti.

Bohužel se chovají jakoby bez sebezáchovy, protože pokud chcete provozovat činnost na něčím majetku, měli byste s jeho vlastníkem dobře vycházet a spolupracovat. Tam, kde jsou lidé rozumní, se to už dávno stalo.

Takže se zkrátka obávají, že je novela v důsledku omezí, ale tak to není?

Ač jsem podporovatelem snížení minimální výměry honitby, jsem členem dvou mysliveckých spolků, ale dívám se na to ze všech stran. Spolková myslivost změnou neutrpí, protože myslivci, kteří chtějí a budou chtít lovit, příležitosti dál budou mít. Přestože se totiž menším vlastníkům navýší práva, nebudou schopni všechno sami odlovit a budou odlov delegovat, a to k myslivcům, kteří budou ochotni se s nimi bavit. Budeme jednat jako rovný s rovným.

Nebude v tu chvíli ale až moc velké množství honiteb?

Například v Rakousku mají minimální výměru honitby 115 hektarů, u nás je to tedy 500 hektarů, ale v reálu mají průměrnou velikost honitby 1100 hektarů a u nás je to 1200 hektarů. Takže přestože jsou limity legislativně velice vzdálené, je to v reálu podobné. A v Rakousku se honitby nerozpadají na ty malé, s čímž straší právě třeba ČMMJ, že by se to mohlo stát u nás a z 5800 honiteb by se mohlo stát až 20 000 honiteb. To se nestane.

Proč?

Například právě v Rakousku vede nízký limit ke spolupráci. Když jde o organizaci honitby, musí dojít ke konsenzu mezi všemi zúčastněnými, ať už to jsou větší, střední nebo menší vlastníci. Pokud by k němu nedošlo a někdo se cítil ukřivděn, mohl by z honitby mnohem jednodušeji odejít a vytvořit si honitbu menší.

U nás ale bohužel tím, že je limit nastaven vysoko, větší vlastníci vědí, že ti malí nemají únikovou cestu jako v Rakousku, a vědí, že nemají jinou možnost, protože na těch 500 hektarů nedosáhnou, a tudíž jsou vydaní všanc velkým vlastníkům. A to je právě velký problém. Organizace honiteb se u nás děje pomocí síly a převahy.

Tím, že jsou v Rakousku do honiteb všichni zainteresováni, to pak funguje celé na jiné bázi, každý může obhájit svůj zájem a funguje to mnohem lépe. Naopak v ČR má 94 % zemědělských subjektů problém se k myslivosti dostat, 6 % zemědělských subjektů jsou pak velké holdingy, které hospodaří na 60 % výměry zemědělské půdy, ti na limit minimální výměry velikosti honitby dosáhnou a problém nemají.

Co se týče menších zemědělců, máme tu z 30 000 zemědělských subjektů nějakých 25 850 ve velikosti do 150 hektarů s velice obtížným přístupem k výkonu práva o myslivosti a 2 400 subjektů od 150 do 580 hektarů. Ti z nich, kdo třeba mají přes 500 hektarů, je ale většinou nemají souvislých, takže i oni mají problém se do myslivosti jednoduše zapojit.

A jak je to v lesích?

Podobně. Polovina výměry lesů v ČR je státních a obhospodařují to Lesy ČR nebo část Vojenské lesy a statky. Pak jsou národní parky, církevní lesy nebo lesy šlechtických rodů a hromada obecních lesů a menších soukromníků. A z nich všechny menší subjekty zase na výkon práva a na organizaci myslivosti mají velice ztížené možnost přístupu.

Proto chceme jako sedláci a zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR, aby nám současná středopravá koalice vrátila tato naše práva, která jsme měli až do komunismu, křivda se napravila a byli jsme na tom jako sedláci v Bavorsku nebo Rakousku.

Má podle vás novela zákona o myslivosti šanci projít poslaneckou sněmovnou? Jak zásadní mohou být právě třeba výtky ze strany ČMMJ?

Pan Janota zastupuje pouze jeden ze subjektů, kterých se zákon o myslivosti týká. Vydaných loveckých lístků je v ČR 80 000 a členů ČMMJ bylo v loňském roce nějakých 52 000. Členové jednoty navíc ubývají. Já například jsem myslivec, ale nejsem členem z důvodů ideových, protože nechci být v organizaci, která hájí postsocialistické myšlenky.

Myslím, že je to určitá síla, ale nějaká taková relativně úzká skupina lidí nemůže diktovat svoji vůli zbytku společnosti. Myslivost má samozřejmě celospolečenské dopady, ať už ekonomické nebo ekologické. Je tu spoustu problémů, co se týče například utrácení miliard korun kvůli tomu, že nám nadměrné množství několika druhů spárkaté zvěře způsobuje velké ekonomické a ekologické škody na životním prostředí díky nerovnováze mezi stavy populací spárkaté zvěře a jejím životním prostředím. Takže si neumím představit, že by návrh novely zákona neprošel.

Většina z nás má s komunisty a s kolektivizací venkova velice tristní zkušenosti.

Posílení práva menších vlastníků nám navíc bylo slíbeno před volbami, je to v programovém prohlášení vlády a ministerstvo zemědělství novelu vlastně připravilo podle těch slibů. Teď to jde na první čtení do poslanecké sněmovny, a kdyby poslanci vládních stran hlasovali proti, zklamali by své voliče z řad zemědělců, lesníků nebo sedláků.

My jako Asociace soukromého zemědělství ČR nejsme levicoví, málokdo z nás by volil ČSSD, komunisty určitě ne, protože většina z nás má s komunisty a s kolektivizací venkova velice tristní zkušenosti a jsou to smutné příběhy. Jsme hodně antikomunistická organizace na rozdíl od ČMMJ, kde spousta starších myslivců vyššího věku jsou bývalí komunisté. Jsme dva rozdílné světy.

Myslím, že z vládních stran proti novele protestuje pouze pan poslanec Bělobrádek z KDU-ČSL, který je velice aktivní myslivec a názorově a vztahově je propojen s ČMMJ. Novelu ale překládá ministr Výborný z KDU, takže si neumím představit, že by proti tomu vystoupila celá strana.

A co hnutí STAN?

S nimi komunikujeme, protože z 33 poslanců jich bylo 17 proti snížení minimální výměry honitby, a to jednoduše kvůli šikovnému lobbingu myslivců. Hnutí STAN je sestaveno ze starostů, místostarostů, zastupitelů obcí a na úrovni obcí ČMMJ zvolila velice dobrou strategii. Místní zástupce myslivců poslala za poslanci především právě ze STAN a tlačili na ně, že jim nesmí zničit jejich spolky a myslivost a vykládali to, co třeba vykládá pan Janota v rádiu nebo v televizi.

Někteří tomu podlehli, takže my se nyní snažíme vysvětlovat realitu, že nedojde k tomu, že by myslivci museli skončit, ale více by se tam projevila hospodářská podstata, tedy silnější propojení myslivosti se zemědělskou a lesnickou činností. Myslivost je hospodářská činnost úzce propojená se zemědělstvím a lesnictvím a až na druhém místě je to koníček pro volný čas.