KOMENTÁŘ / V únoru to byly přesně tři roky od chvíle, kdy skončilo přechodné období a Velká Británie skutečně vystoupila z Evropské unie po letech vnitřních sporů a náročných jednání s Bruselem. Tehdejší premiér Boris Johnson věštil Spojenému království skvělou budoucnost plnou příležitostí. Zatím to ale vypadá, že se země spíš potýká s problémy. Jako by se potvrzovala slova ze slavného komediálního seriálu Jistě, pane premiére o tom, že sice každý problém představuje příležitost, ale že také existují neřešitelné příležitosti. Zároveň je ale potřeba říci, že i když má brexit, od jehož schválení v pátek uběhlo přesně sedm let, podle většiny odborníků jednoznačně negativní dopady, nenastala ani katastrofa, kterou věštili někteří odpůrci vystoupení z EU.
Turbulentní ovšem nebylo jen období před samotným odchodem ze společného trhu. Neuralgickým bodem bylo a zůstává především postavení Severního Irska. Britská vláda si dokonce sněmovnou nechala schválit zákon, podle kterého se nemusí řídit podmínkami tzv. rozvodové smlouvy. Chvíli to vypadalo, že mezi Londýnem a Bruselem skutečně vypukne obchodní válka. Situace se naštěstí uklidnila, a i když vztahy v některých oblastech zůstaly značně napjaté, tak to momentálně vypadá, že na obou březích Lamanšského průlivu zavládlo křehké příměří.
V Londýně také v premiérském úřadě vystřídali Johnsona dva nástupci. Liz Trussová vydržela v úřadu jen chvíli, ale vláda Rishiho Sunaka působí stabilnějším dojmem a samotný premiér pak vystupuje a jedná jako pragmatik. Zároveň je ale zjevné, že Londýn se pod jeho vedením bude čím dál více orientovat na Commonwealth. Vývoz do něj od dubna 2021 do dubna 2022 dosáhl patnáctiletého maxima a převýšil tak vývoz do Německa, které je nejvýznamnějším dovozcem britského zboží a služeb v EU.
Britská ekonomika zaostává
Celkově se ale propad objemu obchodu se zeměmi EU ještě ani zdaleka nahradit nepodařilo. Není divu, protože objem zboží dovezeného a vyvezeného do zemí Commonwealthu tvoří jen asi desetinu celku. Velká Británie je na tom ekonomicky nejhůře ze všech zemí G7 a je jedinou vyspělou velkou ekonomikou, která má dle odhadu Mezinárodního měnového fondu letos zažít recesi. I když ekonomickým těžkostem po pandemii koronaviru a v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině čelí daleko více států, shodují se odborníci z MMF a Bank of England na tom, že brexit ekonomiku Británie zpomaluje.
Vysoké ceny energií, které trápí i Spojené království, by přišly samozřejmě i bez něj, ale třeba pokles v investicích je vedle propadu v mezinárodním obchodě nejviditelnějším následkem. Ten je navíc podle ekonomů do budoucna problematičtější, protože může přinést zaostávání v technologiích, které bude britskou ekonomiku brzdit delší dobu. Stejně tak se odhaduje, že Londýn přišel až o 7000 dobře placených pracovních míst v bankovním managementu. Byť to představuje problém, tak to zároveň nedosahuje úrovně katastrofických odhadů před brexitem.
Díra v rozpočtu
Británie měla v roce 2020 rekordní schodek rozpočtu podobně jako většina ostatních vyspělých zemí z důvodu pandemie koronaviru a opatření namířených proti jeho rychlému šíření. Ovšem ani v následujících letech se zatím nezdá, že by se měl vrátit alespoň pod tři procenta HDP, kde se pohyboval mezi lety 2016 a 2019. V roce 2021 byl 5,2 %, a v minulém roce dokonce 5,5 % HDP země. Velikost schodku i trend jeho vývoje jsou negativní. Čísla z prvních měsíců roku 2023 navíc ukazují, že to v tomto roce bude spíš ještě horší než lepší.
Ani v tomto případě samozřejmě nelze říci, že za to mohou jen následky brexitu, ale podíl na tom nesporně má. Nezaměstnanost je extrémně nízká. Menší byla naposledy v 70. letech minulého století. Naopak má britský pracovní trh problém najít na mnoho pozic zaměstnance a jedná se především o ty, které vykonávali většinou přistěhovalci z chudších zemí EU. To omezuje nejen výkon ekonomiky, ale logicky znamená i menší daňové odvody do rozpočtu. Odchod z Evropské unie tak významně postihl pracovní trh a podle Office of Budget Responsibility (Úřad pro rozpočtovou zodpovědnost) sníží britskou produktivitu v dlouhodobém měřítku asi o čtyři procenta.
Politická nestabilita
Británie za poslední rok a půl také vystřídala dva premiéry a jednu premiérku. I když odchod Borise Johnsona byl způsoben spíš skandály z doby koronavirové, pád Liz Trussové už byl téměř výhradně způsoben ekonomickou situací a tím minimálně zčásti i brexitem. Její ekonomický plán nízkých daní natolik vyděsil investory obávající se o udržitelnost veřejných financí, že jen jeho ohlášení výrazně oslabilo libru. Sunak pak musel přistoupit ke zvýšení daní, které je vrací na nejvyšší úroveň v poměru k HDP od 60. let minulého století, a to navzdory nízké nezaměstnanosti.
Opoziční labouristé samozřejmě mají vládu za co kritizovat. Podle mnohých průzkumů svého rozhodnutí nemalá část zastánců vystoupení z EU lituje. Labour party to částečně reflektuje, když volá po produktivnějším vztahu s EU, ale návrat do společenství neplánuje. Nejpozději v lednu 2025, tedy za rok a tři čtvrtě, přitom Británii čekají sněmovní volby. Vládnoucí konzervativci už tedy moc času k napravení situace nemají.
Spolehliví spojenci
Po referendu o brexitu panovaly obavy, zda bude Británie po odchodu z evropské osmadvacítky i nadále přátelským a spolehlivým spojencem. Koneckonců narušení vazeb mezi západními zeměmi bylo jedním z benefitů, které od brexitu očekávalo Rusko. Jak už bylo uvedeno výše, tak zejména otázka Severního Irska k rozporům Londýna s Bruselem vedla. Naštěstí ale nedošlo k otevřenému obchodnímu konfliktu. Navíc v bezpečnostních otázkách a v rámci NATO je Spojené království rozhodně pevnou součástí Evropy, byť ne EU. Pravda je, že si rozumí spíše s pozicí zemí východního křídla.
Tehdejší premiér Boris Johnson byl první nejvyšší politický představitel jakékoli západní země, který navštívil Kyjev. Británie pod vedením Rishiho Sunaka jako první přislíbila a také dodala moderní západní tanky. Na ostrovech se ukrajinští piloti cvičí na moderní západní stroje, byť jejich dodání je zatím ve hvězdách. Zvlášť pro Pobaltí a Polsko je teď Londýn významným evropským spojencem, byť už není součástí EU. Nezdá se, že by se to mělo měnit ani po případném vítězství labouristů v příštích volbách, byť to je zatím ještě daleko a je velká otázka, jaká bude situace v době voleb.
Pokus, který (zatím) nevyšel
Zastánci odchodu z EU, kteří svůj názor nezměnili, a těch jsou mezi britskými voliči pořád přes dvě pětiny, pořád věří, že tento krok se vyplatí alespoň z dlouhodobého hlediska. Hlavní roli v tom má hrát možnost uzavírat obchodní dohody s jakoukoli třetí zemí, a nečekat tak na dojednání smlouvy s EU jako celkem. Jenže jednou z hlavních trofejí v tomto ohledu měla být smlouva s USA, kterou tehdejší prezident Donald Trump Británii sliboval ihned, po jejím vystoupení z EU. Teď to ale vypadá, že by mohlo dojít o obnovení jednání o smlouvě mezi USA a EU, což by byla pro Británii rána.
Účast v Transpacifickém partnerství nebo dvoustranné smlouvy se zeměmi Commonwealthu zatím také nevyvážily propad obchodní výměny s EU. Zároveň ale platí, že právě v oblasti Tichomoří jsou země, jejichž ekonomiky patří k těm nejdynamičtěji se rozvíjejícím. Přes ekonomické těžkosti tak při troše optimismu v konečný úspěch brexitu pořád věřit lze. Pro zbytek Evropy je důležité, že se Británie nestala ze člena protivníkem.