Prezident Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Je to již sedm let. Většina z nás si pamatuje den, kdy byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Stalo se to 26. ledna 2013. Je tedy čas bilancovat.
Miloš Zeman získal tehdy 54,8 procenta hlasů a měl nad protikandidátem Karlem Schwarzenbergem převahu ve všech regionech země kromě hlavního města. Přesně se jednalo o 2 717 405 hlasů, zatímco Schwarzenberg získal 2 241 171. Hlasovalo tehdy 59,1 procenta oprávěných voličů.
Zahraniční média psala, že se do čela České republiky dostal neomalený populista, a britský list The Telegraph uvedl, že Zemanovu prezidentskou kampaň financovala ruská společnost Lukoil.
První prezidentskou volbu Zeman vyhrál tím, že lživě označil svého protikandidáta za exponenta sudetoněmeckého landsmanšaftu a sebe sama prezentoval jako obránce Čechů před Němci. Na starší a venkovskou voličskou obec to zafungovalo.
Ve druhé volbě se Zeman prezentoval jako obránce České republiky před masovou imigrací a svého protikandidáta akademika Jiřího Drahoše křivě nařkl z toho, že chce do České republiky přivést hordy migrantů. Jeho venkovští voliči mu tento nesmysl opět uvěřili a Zeman získal dokonce 2 853 390 hlasů, třebaže nad svým soupeřem zvítězil jen o necelá dvě procenta hlasů. K volbám totiž přišlo po dramatické kampani rekordní množství voličů. Zeman opět propadl v hlavním městě Praze, ale také v Brně nebo třeba v Hradci Králové.
Za sedm let, kdy Zeman stojí v čele České republiky, došlo k výrazným změnám. Česko se definitivně proměnilo z premianta postkomunistické transformace v nevábnou východní oligarchii.
Česko se změnilo také ohledně systému politického uspořádání. Z čistě parlamentní republiky se proměnilo v poloprezidentský stát, v němž opakovaně po dlouhé měsíce stála u moci vláda bez parlamentního mandátu a pouze z vůle prezidenta.
Ministrem financí a posléze dokonce premiérem Zeman opakovaně jmenoval Andreje Babiše, tedy kandidáta bez čistého lustračního osvědčení, který se jakožto vlastník gigantického podnikatelského impéria nachází v křiklavém konfliktu zájmů. Začalo být téměř normální, že vrcholný politik pobírá veřejné dotace a získává státní zakázky.
Komunistické straně se vyplatilo, že podpořila Zemanovu prezidentskou kandidaturu, protože se díky němu stala stranou, která umožnila v Poslanecké sněmvně vládní většinu, a díky tomu se po desítkách let vrátila k účasti na moci.
Česko se v éře Miloše Zemana propadlo o mnoho příček v žebříčcích, jež sledují svobodu médií a míru korupce. Česká republika se posunula na východ a připodobnila se jiným východoevropským oligarchiím, v nichž vládnou místní mafie vzešlé ze struktur totalitní nomenklatury a státní politické policie.
V české společnosti v éře Miloše Zemana prudce eskaloval vliv dezinformačních médií, které z velké části podporuje Ruská federace. Podle průzkumů hodnotové orientace obyvatelstva se v české společnosti také zvýšila míra rasismu a xenofobie. Pětina Čechů se bojí mít židovského souseda a polovina Čechů má strach z Arabů. Společnost je v důsledku nenávistného vystupování Miloše Zemana ostře rozdělená. Prezident je také prvním soudně usvědčeným lhářem v čele České republiky.
Miloš Zeman zlikvidoval jméno České republiky v zahraničí. Tolik se snažil dostat za americkým prezidentem Donaldem Trumpem, až z toho nebylo vůbec nic. Na jaře se ovšem znovu vydá do Ruska. Skandální rozměr se značným dosahem mělo Zemanovo prohlášení, že Česká republika vyrábí nervově paralytickou látku novičok, která byla použita při pokusu o atentát na zběhlého agenta ruské tajné služby. Zjevně chtěl nezištně pomoci autoritářskému ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, s nímž jako s jedním z mála státníků udržuje vřelé vztahy. Hlava českého státu se ocitla v částečné mezinárodní izolaci, což je vidět na tom, že se výrazně snížila míra zahraničních kontaktů včetně státních návštěv. Česko je kvůli Zemanovi západními médii označováno za trojského koně v západních strukturách.
Během éry Miloše Zemana došlo také k prudkému znehodnocení státních vyznamenání, neboť je z jeho rukou obdržela řada nomenklaturních komunistů, agentů Státní bezpečnosti, příslušníků podnikatelských mafií a socialistické popkultury.
Prestiž prezidentské funkce se v éře Miloše Zemana snížila natolik, že by ji bylo nejrozumnější zrušit, protože otravuje ovzduší ve společnosti a přispívá k nárůstu extremismu v zemi. Každá další přímá volba prezidenta bude s velkou pravděpodobností opět opakováním kulturní války mezi příznivci liberální západní společnosti a temného autoritářského východu. Tento typ vyhraněného souboje přitom stírá složitou strukturu postojů a hodnot, jež české obyvatelstvo vyznává,, a tlačí voliče do extrémních postojů.
To je tedy zhruba bilance sedmiletého působení Miloše Zemana v čele České republiky a také bilance institutu přímé volby prezidenta. Pro pořádek je třeba uvést, že si Miloš Zeman stále udržuje důvěru zhruba poloviny národa. Tato polovina věří, že Zeman ochránil stát před cizáky a zejména před migranty. Samozřejmě že v tomto ohledu ani nehnul prstem, protože nebylo proč a jak cokoli konat, a jakožto prezident neměl ani žádnou možnost něco konkrétního udělat. Ale v těch oblastech, kde tu možnost měl, tak selhal na celé čáře.
