18. června 1942 se v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí spojených s druhou světovou válkou a odporem proti nacistům na našem území. Ten den zde v poslední přestřelce zahynulo sedm parašutistů vyslaných do protektorátu z Velké Británie, mezi nimi i oba muži, po jejichž útoku zemřel zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.

V kryptě, z níž již živí nevyšli, se začali parašutisté scházet již den po atentátu. 28. května 1942 přišel jako první Jaroslav Švarc, v dalších dvou dnech Jan Kubiš a Josef Valčík. Posléze je doplnili Josef Bublík, Jan Hrubý a Adolf Opálka. Jako poslední dorazil Josef Gabčík. Do kanceláře kostela je přiváděl Jan Zelenka-Hajský, vůdčí osobnost protinacistického odboje té doby.

Dále čtěte

27. květen 1942 je nutné si stále připomínat. Čechoslováci se tehdy zapsali do historie

Po měsících příprav, zjišťování podrobných informací a vymýšlení definitivní podoby útoku nastal pro Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, členy výsadku…

Po zradě Karla Čurdy a po masivním zatýkání v řadách odbojářů získalo gestapo informace o ukrytých parašutistech. 18. června 1942 byl ve 4.15 strážním praporem SS Prag a náhradním praporem Deutschland kostel obklíčen. Akci velel SS-Brigadeführer Karl von Treuenfeld, velitel Waffen-SS v Čechách a na Moravě.

Obklíčení místa bylo provedeno 18. června 1942 ve 4.15, a to dvěma strážními řetězy vytvořenými z členů náhradního praporu SS Deutschland o údajné síle 307 mužů. Šlo o vnitřní uzávěru bloku domů, ve kterém se kostel nachází, tedy v ulicích Resslova, Na Zderaze, Na Zbořenci, dnešní ulici Odborů a Karlově náměstí. Druhý řetězec uzávěry vedl Spálenou, Myslíkovou, Masarykovým a Rašínovým nábřežím, Trojanovou a ulicí Na Moráni. Tuto část zajišťoval Strážní prapor SS Prag, který měl na místě asi 350 mužů.

Ve filmech je to jinak

Němci vstoupili do kostela vchodem ke kanceláři a bytu kostelníka z Resslovy ulice, kam gestapo přivedlo spoutaného kaplana Petřeka, kterého zatklo již dříve v jeho bytě. Okamžitě byl zadržen i kostelník Karel Louda. Parašutisté žádný útok ani boj neočekávali, proto drželi standardní noční hlídku – tři muži hlídali na kůru a empoře, čtyři spali dole v chladu krypty.

Pak začala samotná přestřelka, během které došlo ke střelbě do kostelních oken z pater protějších dvou škol. Muži Waffen-SS, uvyklí frontovému boji, zřejmě když zahlédli postavu některého z parašutistů, spustili palbu z kulometů, nehledě na to, že jí ohrožovali svoje vlastní lidi, kteří se snažili útočit v samotném kostele. Tuto střelbu z ulice právě kvůli riziku střelby na vlastní lidi zarazil velitel gestapa, Hans Ulrich Geschke.

Přestřelka se však rozhodně neodehrála tak, jak je ztvárněna ve filmech. Na to neměli parašutisté ani dostatek zbraní, ani munice. Detailní hlášení o zbraních a vystřílené munici nalezené na empoře z německé strany chybí, ale, jak poznamenává historik Pavel Kmoch, bylo v celém kostele po akci nalezeno celkem 10 pistolí, možná jeden revolver, ale žádný samopal. Němci měli situaci pod kontrolou, protože útočící vojáky ani příslušníky gestapa nemohlo pár ran z malokaliberních pistolí víceméně nijak ohrozit. Naopak útočníci stříleli na kůr a emporu, kdykoli se tam něco pohnulo, vrhali nahoru granáty, kde jim vzdorovali tři téměř bezbranní parašutisté s pistolemi v rukou.

Nahoře boj skončil, dole začal

Asi dvou hodinách boje byly kůr i empora dobyty, tři obránci zneškodněni, aniž by útočníci utrpěli nějakou ztrátu. Adolf Opálka během boje zemřel poté, co po zranění explozemi granátů spáchal sebevraždu polknutím jedu a výstřelem do spánku, který musel vypálit zlomenou pravačkou. Josef Bublík, zraněný ještě fatálněji, který měl po výbuchu granátu vpodstatě vraženou levou holeň do chodidla, spáchal sebevraždu rovněž výstřelem z pistole, ale zemřel až následně během převozu do nemocnice. Jan Kubiš, který utrpěl následkem explozí granátů těžká krvácivá zranění, upadl do bezvědomí a sebevraždu už spáchat nestačil. Na následky vykrvácení zemřel také až po boji v podolském lazaretu SS, aniž nabyl vědomí.

Čtyři parašutisté v kryptě, Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc, slyšeli po více než dvě hodiny ozvěny boje pár metrů nad sebou, ale nemohli nijak zasáhnout. Poté, co se rozhostilo ticho, jim bylo jasné, že jejich spolubojovníci jsou po smrti.

Němci o nich však věděli, protože o existenci krypty jim po brutálním výslechu řekl zatčený kaplan Petřek, který jim byl donucen ukázat i malý zakrytý otvor, jímž parašutisté do krypty vstupovali. Otvor byl otevřen a kaplan Petřek donucen vyzvat obránce, aby se vzdali. Ti emotivně odpověděli, jak to dokládají archivní prameny: „Nikdy“ a „Češi se nevzdávají“ a doprovodili to několika výstřely z pistolí.

Nacisté pak změnili taktiku a nejprve se pokusili za pomoci českých hasičů kryptu vytopit. Navíc dovnitř házeli bombičky se slzným plynem. Obránci se však přes všechny výzvy nevzdávali. Voda navíc nestoupala tak rychle, jak si Němci představovali, neboť za přibližně třičtvrtě hodiny dosáhla výšky asi 90 centimetrů. Němci se tak začali obávat, že voda uniká někudy do kanalizace a že jí mohou zmizet i ukrytí vojáci.

A tak došlo k pokusu dobýt kryptu útokem. Co se přesně dělo při pokusu o průnik do krypty, je však dodnes poněkud nejasné. Jak poznamenává Pavel Kmoch, přímých svědků nebylo mnoho, a většina těch, kdo o akci následně psali hlášení, samotnou akci uvnitř kostela neviděla na vlastní oči. Úderný oddíl se pokusil dostat do temné, prachem a zbytky slzného plynu naplněné krypty. Dostali se tam možná tři dobrovolníci, na které obránci okamžitě spustili palbu. SS-Oberschütze Michael Schinke, dvacetiletý etnický Němec z Varšavy, který se k oddílu dobrovolně připojil bez vědomí svého nadřízeného, byl lehce poraněn na oční rohovce pravého oka pravděpodobně úštěpkem zdiva. SS-Unterscharführer Ostermeier utrpěl průstřel stehna a po následném kvapném ústupu útočného oddílu jej převezli do lazaretu.

Poslední fáze celého dění

Pak již nastala poslední fáze boje. Němcům došlo, že do krypty musely být někudy dopravovány rakve s mrtvými mnichy, a následně objevili kamennou desku před ikonostasem.  Tu během několika minut rozbili. V tu chvíli se z hlubin krypty ozvaly výstřely, které ukončily životy ukrytých obránců. Všichni čtyři spáchali sebevraždu výstřelem z pistole do spánku, Švarc se, stejně jako Opálka, ještě pojistil polknutím pilulky kyanidu. Jak později zjistily pitvy mrtvých těl, nikoho z nich se během boje nepodařilo ani lehce zranit.

Po skončení boje vytáhli vojáci padlé ven a v kostelních kobercích je odnesli na chodník na rohu Resslovy a Václavské ulice, kde jsou dnes umístěny pamětní desky. Zde je podrobili identifikaci prvními svědky – zadržovanými výsadkáři Karlem Čurdou a Viliamem Gerikem a pomocníkem parašutistů Vlastimilem „Aťou“ Moravcem.

Otevřít galerii (10)