KOMENTÁŘ / O příštím prezidentovi USA sice bude mít 5. listopadu právo v prezidentských volbách roku 2024 rozhodovat zhruba čtvrt miliardy lidí, fakticky ale záleží jen na zlomku oprávněných voličů soustředěných do několika klíčových států – takzvaných swing states, které těsnou většinou lavírují mezi demokraty a republikány. Jak si v nich prezidentští kandidáti stojí?

Klíčové státy se ve volbách často mění. Od začátku 21. století se pozornost soustředila především na Floridu nebo Ohio, tedy na státy, které se těsně přiklonily na stranu republikána George W. Bushe, po skončení jeho mandátu v nich ale dvakrát triumfoval demokrat Barack Obama. S politickým vzestupem Donalda Trumpa se nicméně z obou těchto států staly víceméně nezpochybnitelné republikánské bašty a na volební mapě se otevřela nová bojiště.

Dnes se tak oba prezidentští kandidáti – demokratka Kamala Harrisová i republikán Donald Trump – ucházejí o přízeň voličů především v sedmi státech, které se nachází v takzvaném Rezavém nebo naopak Slunečním pásu (Rust Belt, respektive Sun Belt).

Někdejší republikánské bašty

Sluneční pás zahrnuje v podstatě celý americký Jih od východního pobřeží až k tomu západnímu. Z osmnácti států tohoto regionu jsou ovšem letos skutečně ve hře pouze čtyři: Severní Karolína, Georgia, Arizona a Nevada. Především Arizona a Georgia byly až do posledních voleb spolehlivě republikánskými státy – první z nich hlasoval pro demokrata (Jižana Billa Clintona) naposledy v roce 1996, druhý dokonce ještě o čtyři roky dříve. Přesto se voliči v obou státech v roce 2020 rozhodli extrémně těsnou většinou podpořit Joea Bidena – dokonce tak těsnou, že se Trump pokusil tyto výsledky zpochybnit.

Také ve volbách do senátu pak obyvatelé Arizony i Georgie hlasovali pro kandidáty Demokratické strany. Důvodem je především demografická změna, kdy se řada liberálně smýšlejících voličů zvláště od pandemie koronaviru stěhuje do velkých a prosperujících měst, jako je Phoenix nebo Atlanta. V Arizoně navíc dlouhodobě stoupá podíl hispánských voličů, kteří měli po odchodu Bushe mladšího z Bílého domu mnohem blíže k demokratům, a v Georgii je pro změnu velmi početná afroamerická menšina. Ta drtivě volila Demokratickou stranu už po desítky let a před čtyřmi lety obzvláště silně podporovala právě Bidena, který se opíral o dobré vztahy s mnoha vůdci černošských církví a emancipačního hnutí.

Demokraté se i letos budou pokoušet oba tyto státy udržet, musí se ale potýkat se dvěma hlavními problémy. Zaprvé, republikáni zvláště v Georgii sérií zákonů menšinám dále zkomplikovali přístup k volbám, zadruhé pak není jisté, nakolik budou mít menšinoví voliči motivaci dále podporovat Demokratickou stranu. Otazníky panují zejména ohledně Hispánců, kteří dnes zvláště z ekonomických důvodů mnohem častěji zvažují volbu Trumpa – a to samé platí o mladých Afroameričanech.

Donald Trump tyto skupiny úspěšně láká připomínáním příznivé hospodářské situace v době jeho prezidentství a zdůrazňováním vysoké inflace v posledních letech, která zvláště silně zasáhla právě menšiny. Část hispánských voličů navíc sdílí i jeho důraz na křesťanské konzervativní hodnoty (stále více latinos se hlásí k silně konzervativním evangelikálním církvím) nebo obavy z příliš prostupné hranice.

Právě Arizona ostatně s Mexikem sdílí stovky kilometrů dlouhou hranici, přes kterou do země v posledních letech proudí obrovské množství nelegálních imigrantů. Toto téma je proto pro místní obyvatele ještě důležitější než v mnoha severněji položených státech a také Harrisová, která dříve dokonce podporovala zrušení Imigrační a celní správy (ICE), se i z tohoto důvodu staví do role zastánkyně přísné ochrany hranic.

Odklon od demokratů

Trendy ve dvou dalších klíčových státech Slunečného pásu byly v posledních letech opačné – oba se totiž naopak přibližovaly republikánům. Severní Karolína je podle mnoha analytiků pro Demokratickou stranu ztracená podobně jako Florida nebo Ohio. Pro demokratického kandidáta na prezidenta ostatně hlasovala naposledy v roce 2008, už o čtyři roky později se ale znovu přiklonila k republikánům a od té doby jim dávala na různých úrovních přednost.

Kamala Harrisová přesto k Severní Karolíně upíra velké naděje, protože doufá, že by mohla vzhledem ke svému původu zapůsobit na místní početnou afroamerickou komunitu a také na mladší část populace, která zpravidla k volbám příliš nechodí. Právě vysoká účast mladých lidí a Afroameričanů přitom ve zmíněném roce 2008 pomohla k vítězství Baracku Obamovi.

Stále více doprava se posouvá i Nevada, ve které byl v roce 2022 zvolen republikánský guvernér a šance Trumpa a Harrisové jsou podle průzkumů mimořádně vyrovnané – a to i přesto, že v prezidentských volbách vítězili od roku 2008 nepřetržitě demokraté. Důvodem je především přetrvávající nezaměstnanost, která je vůbec nejvyšší ze všech amerických států, a také dlouhodobější demografické trendy.

„Nevada je stát, který by měl být z demografického hlediska pro republikány výhodný,“ vysvětluje Mike Noble z výzkumné agentury Noble Predictive Insights. „Žije zde velké množství Hispánců, kteří se politicky posouvají doprava. Nevada je také jedním ze států s nejnižší úrovní vysokoškolského vzdělání v zemi, což by mělo být dobré pro novou, dělnicky orientovanou Republikánskou stranu.“

Pád „modrého valu“

Obdobný trend jako Nevada zažívala v posledních letech i trojice klíčových států v Rezavém pásu: Wisconsin, Michigan a Pensylvánie. Všechny tyto státy byly součástí takzvaného „modrého valu“ – tedy oblasti, která od roku 1992 spolehlivě volila demokratické kandidáty na prezidenta. A to až do roku 2016, kdy v nich k šoku Hillary Clintonové s extrémně těsným náskokem zvítězil Donald Trump.

Prohra Clintonové před osmi lety byla zčásti způsobena nezájmem, se kterým ke trojici zdánlivě „jistých“ států přistupovala. Vycházela ale i z již naznačené proměny Republikánské strany, která se pod Trumpovým vedením mnohem více přiblížila tradiční demokratické základně – tedy bílé dělnické vrstvě bez univerzitního vzdělání.

Právě v Michiganu, Pensylvánii a Wisconsinu jde o mimořádně důležitou součást celkové populace a Trumpovi se ji podařilo alespoň zčásti přesvědčit o tom, že za úpadek místní průmyslové základny mohou demokraté – a že jeho protekcionistická politika dokáže do těchto států znovu přilákat velké podniky, které povětšinou odešly do levnější Číny nebo Indie.

K tomu sice v zásadní míře nedošlo a všechny tři státy se ve volbách před čtyřmi lety vrátily zpět k demokratům, ačkoli opět mimořádně těsným rozdílem. Joe Biden měl ovšem v této oblasti zvláštní apel: narodil se totiž v pensylvánském Scrantonu, pochází z chudé dělnické rodiny irského původu a měl blízko k místním odborům. Což rozhodně neplatí o jeho nástupkyni Kamale Harrisové, která je naopak z elitního (ač imigrantského) prostředí, a navíc ze zbytkem země spíše neoblíbené Kalifornie.

Problém jménem Palestina

Harrisová si je této potenciální slabiny vědoma, právě proto si za svého viceprezidentského kandidáta vybrala oblíbeného guvernéra Tima Walze ze sousední Minnesoty. Walz se může opřít o pro místní voliče mnohem atraktivnější životní příběh někdejšího vojáka Národní gardy, středoškolského učitele a fotbalového kouče.

Nepřináší ovšem do kampaně takovou potenciální výhodu, jakou by měl guvernér Pensylvánie Josh Shapiro, o kterém se dlouho spekulovalo jako o favoritovi na viceprezidentského kandidáta. Nakonec ale zvítězil právě Walz, částečně nejspíš z toho důvodu, že by mohl Shapiro svým nepopiratelným charismatem příliš zastínit Harrisovou.

Demokraty ve třech klíčových státech Rezavého pásu dlouhodobě poškozuje i otázka izraelsko-palestinského konfliktu – a to jak kvůli propalestinskému směřování místní univerzitní mládeže, tak i vzhledem k přítomnosti významné muslimské menšiny. Ta je početná zejména v Michiganu, kde je také možné najít město s největším procentuálním zastoupením muslimů ve Spojených státech: Hamtramck, který nechvalně proslul zákazem duhových vlajek.

Michiganští demokraté už svoji nespokojenost s politikou Bidenovy vlády vůči Izraeli a Palestině vyjádřili na začátku letošního roku, když přes sto tisíc lidí na protest odmítlo zaškrtnout stávajícího prezidenta v primárkách. Harrisová sice zatím vyvolává mnohem menší odpor propalestinských voličů než Biden, to se ale může do voleb ještě změnit s tím, jak bude nucena jasně formulovat svoje postoje k blízkovýchodnímu konfliktu.

Ztráta desítek tisíc hlasů by přitom v extrémně těsném klání mohla stačit k tomu, aby Donald Trump alespoň v Michiganu znovu zvítězil. A to si Demokratická strana se stávající volební mapou nebude s největší pravděpodobností moci dovolit.

Jak se volí prezident

Americké prezidentské volby jsou oproti jiným zemím neobvyklé v tom, že v nich nezáleží na celkovém počtu získaných hlasů. Zvítězit tak snadno může uchazeč s nižší voličskou podporou, což připomněl v nedávné době příklad Hillary Clintonové, pro kterou v roce 2016 hlasovalo o bezmála tři miliony lidí více než pro Donalda Trumpa – a přesto s ním prohrála.

Výsledek se místo toho odvíjí od získání nadpoloviční většiny v takzvaném sboru volitelů, jehož 538 členů je rozděleno mezi jednotlivé státy na základě výsledků posledního sčítání lidu. Nejvíce voliteli (55) tak po sčítání z roku 2020 disponuje bezmála čtyřicetimilionová Kalifornie, následuje třicetimilionový Texas (40 volitelů) a 22milionová Florida (30 volitelů).

V drtivé většině států získá první kandidát na pásce automaticky všechny volitele – bez ohledu na to, jak těsné je jeho vítězství nebo jestli dosáhne na nadpoloviční většinu hlasů. Výjimkou jsou pouze menší státy Maine a Nebraska, kde získají vítězové celostátního hlasování dva volitele a zbývající volitelé jsou rozděleni na základě výsledků v jednotlivých kongresových obvodech.

Základní informace o letošních klíčových státech

Arizona

• Rozloha: 295,254 km2
• Počet obyvatel: 7,1 milionů
• Počet volitelů: 11
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Harrisová 45,6 %, Trump 44,5 %

Georgia

• Rozloha: 153,909 km2
• Počet obyvatel: 11 milionů
• Počet volitelů: 16
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Trump 46,7 %, Harris 45,9 %

Michigan

• Rozloha: 250,493 km2
• Počet obyvatel: 10,1 milionů
• Počet volitelů: 15
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Harrisová 46,7 %, Trump 43,8 %

Nevada

• Rozloha: 286,382 km2
• Počet obyvatel: 3,1 milionů
• Počet volitelů: 6
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Harrisová 44,9 %, Trump 44,5 %

Pensylvánie

• Rozloha: 119,283 km2
• Počet obyvatel: 13 milionů
• Počet volitelů: 19
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Harrisová 46,5 %, Trump 45 %

Severní Karolína

• Rozloha: 139,510 km2
• Počet obyvatel: 10,4 milionů
• Počet volitelů: 16
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Trump 45,8 %, Harrisová 45,7 %

Wisconsin

• Rozloha: 169,640 km2
• Počet obyvatel: 5,9 milionů
• Počet volitelů: 10
• Průměr preferencí (FiveThirtyEight): Harrisová 47,9 %, Trump 44,2 %