
Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock

Když se v sobotu 30. ledna 2005 konal v severočeské Bílině maturitní ples tamního gymnázia, nikdo nemohl tušit, jak dramatický večer čtyři jeho účastníci zažijí. Sedmnáctiletou studentku Kamilu Čentákovou té noci brutálně zavraždili tři její kamarádi. Důvod? Mladíci si zkrátka chtěli vyzkoušet, jaké to je někoho zabít. Svým nepochopitelným činem rázem obrátili naruby život čtyř rodin.
Žádná vražda by neměla mít opodstatnění, když je však jejím motivem adrenalinový zážitek pachatelů, mnozí začnou přemýšlet, v jakém světě to vlastně žijeme. Jakub Procházka byl bývalým přítelem Kamily Čentákové, s její rodinou jezdil i na společné dovolené. Přesto však přesně před dvaceti lety společně s kamarády Petrem Štenclem a Antonínem Režňákem brutálním způsobem svoji lásku zavraždil.
Procházka již delší dobu koketoval s myšlenkou, jak spáchat dokonalou vraždu. O zabití člověka často mluvil se svými spolužáky ze střední školy v Praze. A nejen s nimi. Do svých zvrácených úvah zasvětil také kamarády z rodné Bíliny – Petra Štencla a Antonína Režňáka. Hranice mezi pouhým fantazírováním a reálným činem byla překonána po maturitním plese bílinského gymnázia.
Právě tam se tito pánové potkali. Kamila z plesu odešla zhruba ve 23 hodin. Budoucí vrazi v bílinském kulturním domě Fontána zůstali dál. Scénář večera dramatickým způsobem změnila věta Petra Štencla směrem k Jakubovi Procházkovi. „Jakube, dneska to musíme udělat. Nemám nikoho doma.“ Plán na spáchání vraždy tak dostal reálný základ. Oběť v tu chvíli však ještě mladíci vybranou neměli. Procházka se Štenclem o svém nápadu informovali Režňáka a společně ples opustili.
Následovalo několik hovorů známým dívkám, které je měly vylákat ven. Nikdo však nereagoval. Procházkovi však nakonec zvedla telefon Kamila. V ten moment netušila, o jak osudný hovor se jedná. Procházka jí sdělil, že s ní ještě potřebuje mluvit a že přijde před jejich rodinný dům. Po cestě ke Kamile se chlapci ještě stavili u Štencla, kde si na kuráž dali pár panáků vodky. Ve sklepě si pak obstarali gumovou palici.
Když došli k domu Kamily, zavolal jí Procházka, aby vyšla ven. Režňák stál vedle něj, Štencl pak čekal u nedalekých garáží. Následující děj připomínal horor. Když se Kamila zeptala, co kluci chtějí, vytáhl Režňák zmíněnou palici. Procházka Kamilu strhnul na zem a Režňák ji gumovou palicí nemilosrdně začal mlátit do hlavy. Když dívka ztratila vědomí, společně ji odtáhli ke garážím, kde postával Štencl. Mladíci nyní začali přemýšlet, jak Kamilu definitivně usmrtit. Nejprve jí Režňák šlapal na hrudník, poté si vzpomněl, že má nůž. Toho se následně chopil Procházka a bezvládné dívce zasadil jedenáct bodných ran do hrudníku a poté jí podřízl hrdlo.
Kamila se stala anonymní obětí zážitkového násilí tří mladých mužů ze slušných rodin. O dokonalou vraždu se vskutku nejednalo. K pachatelům mířily jasné stopy a policie je zadržela hned ráno následujícího dne.
„To se mohlo stát někomu úplně jinému. Mohli jsme na ulici někoho potkat a mohlo nás napadnout, že to je prostě on… Mladí lidé v dnešní době mají potřebu dělat něco, co je zakázané. Hrát automaty, to si dokážu spočítat, že se mi nevyplatí, hazardní sporty, to není nic pro mě, protože jsem sportovně nezdatný a byl bych mrtvý hned. Tohle bylo ideální jako téma,“ popisoval motiv vraždy v pořadu Reportéři ČT Jakub Procházka.
„Vraždící skupina mladistvých je asi nejpřesnější název k označení tohoto zločinu. Je na něm charakteristické, že ani tolik nejde o profil jednotlivého vraha, ale že za činem stojí dynamika vraždící skupiny. Je to krajně vzácný jev,“ vysvětlovala psycholožka Ludmila Čírtková. Dále pak doplnila, že tento případ nesl prvky zážitkového násilí.
„Po cestě z plesu na diskotéku zkoušeli volat různým holkám. Telefon však zvedla jen Kamila. Její maminka ji slyšela, jak s Jakubem mluví, a pak šla spát. Netušila však, že za ním půjde před barák… Podle původního scénáře, ve kterém figurovala i parta z Prahy, to mělo být tak, že Režňák dopraví ostatní z bodu A do bodu B, Štencl tělo naporcuje a Procházka se postará o zbytek. Takto se o tom bavili,“ vzpomíná pro deník FORUM 24 na šokující případ autor třídílné reportáže o bílinské vraždě Radek Hromuško, který o tomto brutálním činu napsal knihu s názvem Nelítostně.
Soud nakonec vrahům vyměřil vysoké tresty. Petr Štencl byl odsouzen na 18 let, Antonín Režňák a Jakub Procházka potom na 20 let. Procházkovi byla navíc nařízena léčba, jelikož mu byl diagnostikovaný nekrofilní sadismus.