V Rakousku je to všem asi jedno, ale exprezident Václav Klaus pocítil potřebu vyjádřit obavu ze složení poslední vídeňské vlády. „Tato vládní kombinace je pro nás ohrožením,“ sdělil ohledně společné vlády tamních lidovců a Zelených.

Jak se dalo čekat, kamenem úrazu je pro něj jaderná energetika, se kterou Rakousko do budoucna už nikdy nepočítá, a my na ni chceme vsadit.

„Rakouští Zelení jsou pro nás nebezpeční,“ tvrdí Klaus. My podle něj žádnou alternativu k jaderné energii nemáme, protože nemáme řeky „nebo něco podobného“. Obává se, jak Rakousko s elektrickou energií dopadne, když se nechce spoléhat ani na plyn a nevystačí nejspíš s třením liščího ohonu.

Bojí se zřejmě zbytečně. Rakousko je na tom už teď docela dobře a jeho přírodní specifika mu nepochybně pomáhají. V tom to mají jistě o něco lepší. Z vodních elektráren má 60,5 procenta elektrické energie. Z termálních (fosilní paliva a další) je to 24 procent, z větru 9 procent a biomasy 5 procent. Zapojení liščího ohonu tedy nehrozí. V Německu obnovitelné zdroje představovaly už v roce 2018 celých 40 procent elektřiny (vítr 20 procent, fotovoltaika 8,5 procenta, biomasa 8,3 a vodní zdroje 3,2 procenta). Na uhlí v Německu zbývalo jen 28 procent. To není nějaké sci-fi a utopie, ale to, co tam reálně je a funguje. (Václav Klaus, Die Presse, 29. 1., viz IVK.)

Nebudeme si zastírat, že Rakušané mají zřejmě odvěké předsudky ohledně schopnosti Čechů něco technicky vyspělého postavit. Co na tom, že vyspělý průmysl někdejší monarchie ležel na našem území. U jižního souseda si stejně myslí, že ho v pohraničí vybudovali německy mluvící průmyslníci. Není to spravedlivé, ale my jsme si také donedávna mysleli, že Poláci neumí stavět dálnice. Vyvedli nás z omylu.

Kdykoli pak na jih od nás slyšeli, že v Temelíně nějak vibruje turbína, naplnilo je to hlubokými obavami. S turbínou nic moc nebylo, ale pokud to ještě budou svými výroky přiživovat různí všeznalí laici (Klaus poučil i Austrálii, jak je na tom s požáry a proč), budeme mít zaděláno na diplomatické potíže.

Je to rozdíl mentality. Není jistě nutné vynechat jadernou energetiku jen proto, že to dělají jinde. „Energetický obrat“ znamená celou řadu dalších doprovodných zásahů a je to náročný podnik. V mnoha zemích odhalili, jak zchátralou mají rozvodnou síť. Znamená ale také to, po čem přitom „vlastenci“ neustále volají, totiž zvýšení energetické soběstačnosti. Hledání nových technických řešení zemi modernizuje. Rozvoj jde dál ve všech vyspělých zemích a možnosti obnovitelných zdrojů se budou zvyšovat, jejich účinnost i možnost akumulace energie. Vyvíjí se i samotná jaderná energetika. Fanatické lpění na mohutných blocích, které budou postaveny o celé roky později proti plánu a budou stát mnohem víc peněz, než se tvrdí, je poněkud podezřelé. Je to tak nejistý podnik, že se u něj vyžadují státní záruky. To je poněkud nápadné, ne? Ještě před dostavbou Temelína jsme byli zásobování odhady, jak bez něj do určitého data budeme bez proudu. Datum přišlo, Temelín dostavěn nebyl a my jsme elektřinu vyváželi. Pozoruhodné.

Klaus je člověk hodící se spíše do 19. století. To by tak nevadilo, v každé společnosti se vyskytují takoví jedinci a dávají jí trochu romantického koření. Jen by ti lidé už neměli do ničeho moc mluvit. Tohle už není modrý Klaus, o zeleném ani nemluvě. Je šedý. Šedý jako průměr.

Exprezident by sám o sobě nemohl způsobit žádné velké škody, jeho řeči o liščím ohonu, australských požárech a prospěšnosti hraničních budek a závor mezi státy jsou skoro roztomilé. Pokud se toho ale někdo chytne a bude na tom chtít stavět nějakou současnou politiku, k ničemu rozumnému to nepovede.