Měl by šéf tajné služby dávat rozhovory médiím, které vyznívají tak trochu jako volání o pomoc? Není to obvyklé, my ale také nežijeme v obvyklé situaci.

Michal Koudelka, ředitel BIS, dal rozhovor Deníku N (19. listopadu), kde hovoří o práci své služby, tématech, na kterých pracují, vztahu k politikům a současné vládě. Pokud jde o premiéra Andreje Babiše, líčí ho ohledně práce BIS jako vstřícného politika a říká, že u této vlády má práce jeho lidí větší odezvu, než to bývalo u předchozích vlád. To bychom mohli brát jako vyjádření loajality vůči politikům, pro které koneckonců pracuje. Jak se která vláda k rozvědce stavěla, posoudit nemůžeme. Máme tu jen výroky Miloše Zemana a Václava Klause, kteří byli také premiéry a o zprávách BIS se oba vyjadřovali pohrdavě.

Koudelka v rozhovoru mimo jiné říká: „Tahle práce je náročná a někdy i nebezpečná, máme i své mrtvé, ale má smysl. Nikdy jsem si nedělal iluze, že tahle práce bude klidná a pohodová. Jsem zvyklý pracovat pod tlakem, zvyklý se nevzdávat a neustupovat. Nikomu nepolíbím prsten a to už doufám všichni pochopili… Získáváme v poslední době řadu informací o tom, že se proti službě připravuje diskreditační kampaň. To je bohužel realita, ve které musíme žít… Konkrétní být nemůžu, ale tyto aktivity souvisejí s naší činností, která některým skupinám velmi komplikuje plány.“

Mluví také o zvýšené aktivitě komunistické Číny v našem prostředí a docela přesně datuje, kdy k tomu došlo: „Rok 2013 byl počátkem většího sbližování mezi Českem a Čínou, zároveň se ale prezidentem stal Si Ťin-pching a poprvé veřejně formuloval politiku Nové hedvábné stezky. Paralelně s tím pak došlo, v souladu s touto veřejně formulovanou politikou, k významnému nárůstu aktivit čínských zpravodajských služeb u nás.“

Popisuje, jak se změnil způsob práce protivníků: „V obrovské míře se dneska používají i otevřené zdroje, internet, kde můžete najít rychle, zdarma a bezpečně obrovské množství informací. Kdybyste takové informace chtěl získat před 30 lety, stálo by vás to velké peníze, úsilí a velké riziko pro toho, kdo je získával, i pro toho, kdo je poskytoval. Kromě toho dneska zpravodajští důstojníci získávají mnoho využitelných informací běžnou komunikací s politiky, obchodníky, vědci, novináři a tak dále.“

Dost o stavu země vypovídá právě to, o čem Koudelka nechce mluvit – o skrytém lobbingu za Rosatom a jestli prezidentův poradce Martin Nejedlý lobbuje za Rusko v tendru na dostavbu Dukovan. K tomu jen jednou větou říká, že se k tomu nechce a nebude vyjadřovat. Stejně tak nechce mluvit o osobě Jiřího Roma, který v BIS pracoval, nyní působí u Zemana na Hradě a vypracoval materiál, který má údajně odhalit Michala Koudelku jako neschopného manažera. Koudelka prý na uzavřeném jednání ve sněmovně řekl, že kdyby Rom neodešel sám, musel by v BIS stejně skončit.

Koudelka: „K personálním otázkám se BIS zásadně nevyjadřuje a nebudu to měnit. Nicméně z toho, co bylo už řečeno ve veřejném prostoru, si každý může udělat obrázek.“

Ohledně materiálu, který Rom vypracoval, už se objevily komentáře, že jako bývalý pracovník BIS nesmí o ničem, co se v rozvědce dělo, mluvit, takže je tu podezření na porušení zákona.

Dále čtěte

Jaderné elektrárny jsou nástrojem Ruska a Číny na ovládání dalších zemí

Rusko a Čína využívají projekty jaderné energetiky k budování sfér energetické závislosti. To není…

Tolik k rozhovoru. V podstatě je spíše zajímavé, že ho Michal Koudelka v této době poskytl, protože jinak jsme se dozvěděli to, co víme. I z toho, na co odpovídat nechtěl.

I zběžně pozorný divák našeho dění vidí, co se u nás děje. Cizí mocnosti, Rusko a Čína, stupňují svou aktivitu a agresivitu. Dělají to za spolupráce některých zdejších politiků a dalších lidí, kteří mají ve společnosti svůj vliv. Podílejí se na tom dezinformační média, jejichž obsah se pak dál už šíří samovolně. Proto může klidně někdo vykřikovat, že není žádný ruský agent, a v doslovném smyslu skutečně není. Tedy že by měl nějaké číslo, krycí jméno a tajné kontakty. U některých lidí stačí je nastartovat a zbytek už dělají z různých důvodů sami. Elektronická doba a záplava informací a dezinformací je pro takovou činnost přímo ráj. Samotní strůjci už se nenamáhají někoho přesvědčovat, že je třeba věřit Rusku. Stačí jim chaos a dovést lidi k názoru, že věřit se nedá nikomu. Nejlépe se to daří u takových, kteří hlásají, že přece nebudou naivní ovce.

Vyvracet všechny jednotlivé bludy je marná práce, tady pomůže už jen zasáhnout centra dezinformací a klíčové postavy. Doba ekonomických problémů a nejistoty je pro bujení mocenských operací velmi příznivá. Že se nás právě teď pokouší někteří lidé zavléct do jaderné závislosti na Rusku, není náhoda. Stejně jako zamořování veřejného prostoru pseudotématy, jako jsou „migranti“ a stavba fantasmagorického Zemanova kanálu. Sledovat bychom měli, co dělají pánové Nejedlý a Tvrdík, komu ve sněmovně se nechce jednat o strategické bezpečnosti, kdo vystupuje v médiích a vykládá, jak se na Rusko a Čínu nesmíme dívat „černobíle“. V druhém sledu jsou pak všelijací experti na dezinformačních webech, na kterých je už od pohledu vidět, že mají nějaký osobní problém. Někteří ho ostatně mají celkem zdokumentovaný i ve své minulosti. Jisté svazky by mohly vyprávět. Některé vyprávět nebudou, protože záhy po listopadu 89 buď projely šrotovačkou, nebo je má někdo doma ve skříni.

A nikdy neomrzí představa, jaký výraz má asi Miloš Zeman, pokud dostane na stůl zprávu rozvědky, kde se píše o něm a jeho dvořanstvu. Ale možná dostává jen ty informace, s kterými nenapáchá žádnou škodu, co my víme.