Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zaslal Vladimiru Putinovi dopis, ve kterém signalizoval možnost zlepšení obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem.
„Rozhodnutí o podmínkách, za kterých bychom se touto cestou ubírali, je v rukou členských států Evropské unie a mělo by být zejména sladěno s realizací minských dohod (o obnovení míru na Ukrajině),“ cituje agentura Reuters z dopisu, který byl odeslán minulý týden. Juncker v něm projevil lítost, že se v uplynulém roce vzájemné vztahy nemohly rozvíjet pozitivněji.
Kreml potvrdil přijetí Junckerova poselství, podmínku ukrajinského příměří ale odmítl. „Spojitost s plněním minských mírových dohod v situaci, kdy není Kyjev připraven dohody plnit, je sotva aktuální a možná,“ reagoval Putinův mluvčí.
[ctete]34320[/ctete]
Neodráží postoj zemí EU
Junckerova jednostranná iniciativa přichází v době, kdy se podle neoficiálních zpráv státy G20 dohodly na prodloužení protiruských sankcí o půl roku, tedy nejméně do července 2016. Měly se dohodnout, že je třeba na Moskvu před volbami na východní Ukrajině nadále činit nátlak. A to přesto, že po teroristických útocích v Paříži sílí hlasy o nutnosti přehodnotit vztahy s Ruskem v souvislosti s bojem proti Islámskému státu.
Dopis byl zároveň odeslán v době, kdy Rusko porušilo klid zbraní na Ukrajině. Sílí přestřelky mezi kyjevskou armádou a povstalci prakticky po celé délce linie příměří v Doněcké i Luhanské oblasti. Neklid na ukrajinské frontě je přitom téměř zcela mediálně překryt migrační vlnou a zvýšenou hrozbou terorismu.
Juncker svůj jednostranný krok nekonzultoval, o čemž svědčí reakce litevského ministra zahraničí Linase Linkevičiuse. Ten uvedl, že ho dopis překvapil, jelikož jeho obsah neodráží všeobecný postoj členských států Evropské unie. Mimochodem podobně nečitelné aktivity „evropské vlády“ k její autoritě příliš nepřispívají.
Washington nebude diktovat
Předseda Evropské komise nepřekvapil poprvé. Nedávno se zviditelnil kontroverzním výrokem z podobného ranku. V době, kdy bylo Rusko kritizováno za jednostranné zapojení do syrského konfliktu, Juncker prohlásil, že je nutné uvolnit napětí. „Musíme usilovat o praktický vztah s Ruskem. Není to sexy, ale musí to tak být, nemůžeme takto pokračovat,“ prohlásil Juncker. „S Ruskem se musí zacházet slušně. Nemůžeme dovolit, aby nám vztahy s Ruskem diktoval Washington.“
Junckerovy signály je nutné brát vážně, jistě jsou dobře promyšlené. V první řadě odhalují smýšlení přesvědčených europeistů, kteří dlouhodobě touží po oslabení transatlantické vazby. A nutno dodat, že se tento záměr zejména po nástupu Obamovy administrativy daří. To je ovšem na škodu.
Otazníkem zůstává, jestli je tato izolacionistická strategie rozumná, zejména v době, kdy je stále naléhavěji v sázce obrana západních civilizačních hodnot. Svět ohrožovaný sektářským násilím a občanskými válkami naopak vyžaduje co nejtěsnější spolupráci.
Je skutečností, že ukončení konfliktu v Sýrii, kde se protíná mnoho geopolitických zájmů, by mělo být v zájmu všech zainteresovaných. Trvá už několik let a jeho důsledkem je migrace milionů lidí, dlouhodobě zatěžující sousední státy. V posledních dnech se stává kritickou i v některých evropských zemích.
Jak vysoká bude cena?
Odtažitá reakce Kremlu na Junckerovo nadbíhání Putinovi však potvrzuje, že ruské sebevědomí a asertivita narůstají. Současná atmosféra ve Francii a Bruselu připomíná válečný stav. Hrozba teroristických útoků se stává realitou všedního dne. V této situaci stoupají ruské akcie na ceně.
Flexibilní politici typu Junckera to zjevně takto vnímají, šéf komise zdaleka není sám. Ovšem v takovém případě je na místě se ptát, jak vysokou cenu Západ za širší spolupráci v boji proti islamistům, která se jeví jako nevyhnutelná, Rusku zaplatí.
Jestli touto cenou nebude vstřícnější postoj Západu vůči Rusku v otázkách Ukrajiny, čehož se obávají například pobaltské země. Zda tato cena nebude až příliš vysoká, ukážou nejbližší měsíce.
[ctete]33784[/ctete]
