ROZHOVOR / Nečekám, že by letošní zima byla z pohledu, že lidé budou moci sehnat léky, jednodušší než zima loňská, předpokládá prezident České lékařské komory Milan Kubek. V rozhovoru pro deník FORUM 24 apeloval na to, že je potřeba skoncovat s otrockou přesčasovou prací lékařů, vysvětlil, proč je v této souvislosti dobrovolnost relativní a prozradil, proč lékaři nevěří politikům.

Jaký je podle vás momentálně nejzávážnější problém ve zdravotnictví?

Dlouhodobým problémem je nedostatek peněz, protože zdravotnictví není perpetum mobile a bez dostatečných finančních prostředků nemůže fungovat. Za 7,5 % českého HDP nelze poskytovat péči na úrovni Německa, které dává 10,5 % svého nesrovnatelně většího HDP. Česká republika je v investicích do zdraví hluboko pod průměrem Evropské unie a zaostáváme za vyspělými státy nejen v nominálních částkách, ale i v podílu na HDP.

S tím souvisí nedostatek zdravotnických pracovníků, protože nejsme schopni zaplatit personál, a práce ve zdravotnictví není tím pádem dostatečně atraktivní. Třetím problémem je nedodržování zákonů. Prakticky všechno se u nás nejrůznějším způsobem obchází, nebo přímo porušuje.

Můžete být v porušování zákonů konkrétnější?

Klasickým příkladem je zákoník práce, který od roku 2013 stanovuje maximální limit přesčasové práce ve zdravotnictví v průměru na 416 hodin ročně s tím, že 150 hodin může zaměstnavatel nařídit a se zbytkem musí zaměstnanec souhlasit. Realita českých nemocnic je ovšem úplně jiná. Lékaři jsou nuceni sloužit mnohem víc. Říká se, že je to dobrovolné, ale dobrovolnost je velmi relativní.

Sliby ministra Válka vnímáme, ale zdůrazňuji, že jsou to sliby, které dal pod tlakem, protože se bojí, co bude.

Přesčasy tedy nejsou dobrovolné?

Zaprvé, platy lékařů jsou za základní pracovní dobu velmi nízké. Pokud si tedy chtějí vydělat nadprůměrně, aby to odpovídalo náročnosti studia, práce a zodpovědnosti, kterou mají, potřebují obrovské množství přesčasové práce.

Zadruhé, systém specializačního vzdělávání je velmi nepřátelský vůči mladým lékařům v souvislosti s atestačními zkouškami. V rámci minimálně 3 nebo 6 let musí splnit řadu povinností, a pokud se zaměstnavatel takříkajíc šprajcne, odmítá mladého lékaře nebo lékařku pouštět na vzdělávací akce a vydat mu/jí příslušná potvrzení, dotyční se mohou k atestaci dostat o několik let později.

Třetím důvodem, proč přesčasová práce není dobrovolná, je, že lékaři mají určitý pocit vzájemné solidarity. Pokud víte, že když neuděláte přesčasy vy, bude do nich nucen někdo jiný, chcete samozřejmě v kolektivu vydržet.

Jak tedy s přesčasovou prací zahýbala nově přijatá novela zákoníku práce?

Novela zákoníku práce nic neřeší. Přinesla změnu v zaměstnávání na dohodu, aby bylo pro obě strany méně atraktivní. Z dohod, pokud finančně přesáhnou čtvrtinu průměrné mzdy, se začíná odvádět zdravotní a sociální pojištění, ale zároveň získávají dohodáři nárok na dovolenou. Dohodami se ale ve zdravotnictví přesčasy a limity obcházely. Pokud by tedy najednou měly nemocnice lékařům za dohody poskytovat dovolenou, což není reálné, musely by jim ji na konci roku proplatit.

Takže aby nemocnice ušetřily pár tisícovek, přišli poslanci ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí a s podporou ministerstva zdravotnictví s určitou fintou, jak s lékaři vyběhnout, a vymysleli, že lékaři a lékařky budou moci mít v uvozovkách dobrovolný objem přesčasové práce dvojnásobný, 832 hodin ročně, u záchranářů to má být ještě více. Mysleli si, že tím něco vyřeší, ale pouze zažehli jiskru. Lékaři si nechtějí nechat líbit, že by měli být politiky považováni za jakési občany druhé kategorie, kteří nemají stejná práva jako ostatní, a dohodli se, že využijí své zákonné právo a služby, které jsou dobrovolné, v prosinci pracovat nebudou.

Je paradoxní, že tato novela, kterou jsme měli přijmout už dávno, je vedena heslem zlepšit soulad práce a rodinného života a zvýšit ochranu rodin zaměstnanců. To se tedy zákonodárcům povedlo, když dali najevo, že si ochranu podle jejich názoru zaslouží všichni zaměstnanci, všechny rodiny s výjimkou rodin lékařek a lékařů.

Je paradoxní, že tato novela, kterou jsme měli přijmout už dávno, je vedena heslem zlepšit soulad práce a rodinného života a zvýšit ochranu rodin zaměstnanců.

Ano, předseda Sekce mladých lékařů České lékařské komory Jan Přáda právě uvedl, že pokud se zdravotníci a ministerstva na novele neshodnou, v prosinci mohou chybět lidé až na 24 tisících nemocničních služeb. Co by to v realitě znamenalo?

Je to prostá matematika, jestliže 4000 lékařů vypoví v prosinci přesčasovou práci, protože mají limity dávno splněny, každý z nich v průměru neodpracuje 6 služeb navíc.

Chtěl bych zdůraznit jednu věc. Zvykli jsme si, že pojmy služba a přesčas jsou totéž, ale tak to není. Služby, během nichž se zajišťuje 24 hodin denně sedm dní v týdnu dostupná lékařská péče, jsou standardní a vždy to tak bude. Není ale normální, aby se to dělo prostřednictvím přesčasové práce. Ta má být něčím mimořádným.

Například když chirurg operuje a jeho pracovní doba končí v 15:30, operaci dokončí. To je přesčas, který by měl být placený. Ve zdravotnictví se ale nic takového neplatí a přesčasy se zajišťují služby. Tak by to ale být nemělo. Jsou limity množství přesčasové práce, které když jsou vyšší, pracovní schopnost člověka se zhoršuje, protože je zkrátka unavený. Studie například srovnávaly pracovní schopnost nevyspalého lékaře s lékařem pod vlivem alkoholu a ukázalo se, že pokles výkonnosti je úměrný. Nikdo by nechtěl, aby ho operoval opilý chirurg, ale je standardem, že lékaři operují unavení. I v rámci zajištění bezpečnosti pacientů je potřeba s otrockou přesčasovou prací skoncovat.

Jaký by tedy mohl mít prosincový výpadek lékařů dopad na pacienty?

Dopad to samozřejmě mít bude, protože nemocnice budou muset zajistit, aby tam lékaři byli. Odloží se plánovaná vyšetření a operace.

Je tedy namístě, že ministr Válek oznámil, že se bude chtít vrátit k původnímu znění v zákoníku práce?

Je určitě dobře, že ministr Válek změnil názor a chce chybu napravit. Problém je ten, že si přeje, aby vše zůstalo tak, jak je teď, ale lékaři chtějí změnu. Sliby ministra Válka vnímáme, ale zdůrazňuji, že jsou to sliby, které dal pod tlakem, protože se bojí, co bude. V momentě, kdy by tlak ze strany lékařů pominul, by se s největší pravděpodobností nic nezměnilo, protože politici by rychle na své sliby zapomněli.

Ostatně v roce 2011 podepsala tehdejší vláda s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem také z TOP 09 memorandum o ukončení akce Děkujeme, odcházíme, kdy lékaři podávali výpovědi a vláda tehdy splnila pouze první krok, a to jednorázové navýšení platu. Poté, co tlak pominul, sliby a závazky přestala dodržovat.

Lékaři se poučili, že politikům nelze věřit, a jestliže pan ministr novelu před měsícem podporoval a nyní se účelově snaží, aby se na to zapomnělo, lékaři si to pamatují.

Lékaři si nechtějí nechat líbit, že by měli být politiky považováni za jakési občany druhé kategorie.

Jaké změny tedy lékaři chtějí kromě zvýšení platů?

Zvýšení platu za základní pracovní dobu je jeden z aspektů. Je také zajímavé, že pan ministr v současnosti říká, že mladí lékaři nebudou nastupovat do 11. tarifní třídy, ale do 12. Asi si nevšiml, že lékař je do ní zařazen automaticky poté, co je zapsán do specializačního oboru, což je záležitost několika týdnů po nástupu do práce.

Dále je to samozřejmě snížení množství přesčasové práce a kontrola, že se zákoník práce dodržuje. Jsou to ale změny i ve specializačním vzdělávání nebo benefity charakteru, že když někdo odpracuje obrovské množství přesčasů, měl by mít nárok na zásluhovou rentu, jako mají například policisté.

Abychom měli více lékařů, potřebujeme, aby práce byla co nejatraktivnější, abychom přitáhli zájemce o studium medicíny, a musíme vytvořit adekvátní pracovní podmínky, což současný otrokářský systém v nemocnicích rozhodně není.

Kolik lékařů ve zdravotnictví chybí?

K tomu, aby se mohl dodržovat zákoník práce a zdravotní péče byla dostupná i pro pacienty v ambulancích, chybí tisíce lékařů a je jasné, že řešení není ze dne na den. Ale to, co politici schválili, další výjimku z přesčasů na pět let, je jednoznačný signál, že nechtějí, aby se něco změnilo.

Je to tedy vzhledem k nedostatku lékařů tak, že nemocnice vlastně nemají jinou možnost než situaci řešit právě přesčasy?

Vzhledem k tomu, že nedostatek lékařů nikdo neřeší, komora na něj marně několik let upozorňuje a politici se nám vyšklebují, tak ano, žádné univerzální teď hned řešení není, ale je možné lépe zorganizovat práci v nemocnicích, ale podmínkou je, že práce lékaře nesmí být tak laciná, jako je nyní. Lékaři jsou zavaleni administrativní prací, stále se něco digitalizuje a výsledek je, že administrativy přibývá, nemáme asistentky a asistenty. A jsme zase na začátku, nemáme personál, protože do zdravotnictví jde málo peněz.

Chtěla bych se vás zeptat ještě na situaci s nedostatkem léků. Ministr Válek oznámil, že se bude snažit zajistit výrobu penicilinu v Česku. Je to důležitý krok v řešení tohoto problému?

Nechybí jen penicilin, chybí spousta většinou základních a spíše levných léků, protože nejsou pro farmaceutické firmy zajímavé. Primární příčinou nedostatku, se kterým se potýká celá Evropa, je, že velké nadnárodní farmaceutické firmy přesunuly výrobu do zemí, jako je Čína nebo Indie. Ty léky pak draze prodávají do Evropy nebo USA, dosahují maximálních zisků a nikdo včas nedbal na kategorie, jako je strategická národní bezpečnost a podobně.

Penicilin samozřejmě patří mezi základní a důležité léky a slib pana ministra je zajímavý, ale nevyřeší aktuální problémy. Otázka je, zda budeme schopni penicilin vyrábět za konkurenceschopných podmínek. Spíše bych spoléhal na řešení na úrovni EU. Pokud vím, penicilin se ve velkém množství vyrábí na Slovenku, takže nerozumím tomu, proč ho ze Slovenska nedovážíme. S katastrofálním nedostatkem léků jsme konfrontováni rok a nejsem si vědom toho, že by se něco změnilo. Pan ministr vždy slíbí, že za měsíc bude líp, a pak se nic nestane.

Ministr Válek také tvrdí, že léky jsou, ale je problém s jejich distribucí, což chce řešit novelou zákona o léčivech. S tím tedy nesouhlasíte a léky podle vás nejsou?

Myslím, že léky prostě nejsou. Kdyby byly, prodávaly by se alespoň někde. Přiznávám ovšem, že nejsem odborníkem na oblast distribuce léků. Zákon připravoval pan náměstek Dvořáček, který léta pracoval jako ředitel Kanceláře zahraničních farmaceutických firem v ČR, prosazoval jejich zájmy a nyní, když je náměstkem a předpokládám, že hájí zájmy občanů, mi nezbývá nic jiného než věřit, že je zákon napsán dobře. Pokud ale vím, tak se neprojednává, ale pouze se o něm mluví. Žádného posunu si nejsem vědom.

Už v zimě jsme vyzvali ministerstvo, aby vytvořilo seznam strategických základních léků, šlo by o menší stovky, které musíme mít, a aby je za každou cenu zajistilo. Do dnešního dne žádný seznam neexistuje. Nečekám, že by letošní zima byla z pohledu, že lidé budou moci sehnat léky, jednodušší než zima loňská.