Když stála Věra Čáslavská po svém triumfu na olympijských hrách v Mexiku na stupních vítězů vedle sovětské sportovkyně, při tónech písně Sojuz něrušimyj odvrátila hlavu, aby dala najevo protest proti sovětské okupaci. Na tuhle situaci asi moc nemyslel Mezinárodní olympijský výbor, který doporučil účast ruských a běloruských sportovců na příštích olympijských hrách v Paříži.
Tam by sice nemohli startovat pod svými vlajkami a museli by se obejít i bez hymny, ale i tak si lze představit, jak by se vedle nich cítili ukrajinští sportovci, kterým ruské tanky, bomby a granáty už rok devastují zemi. Těžko budou prožívat „vzájemné porozumění a ducha přátelství, solidarity a fair play,“ jak jejich účast zdůvodnil prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Nepřišlo na tom nic divného ani českému olympionikovi Davidu Svobodovi. Po vlně nesouhlasných reakcí se za svá slova omluvil. Aspoň že tak. Obrana „nevinných sportovců“ a myšlenka „nezávislosti sportu na politice“ je postoj, který nemá s realitou mnoho společného a nejvíc vyhovuje Putinovi. Připomeňme pár faktů.
V Putinově válce už zemřelo 228 ukrajinských sportovců a spousta sportovišť byla srovnána se zemí – když zůstaneme jen u sportu. Na půdu Olympie kdysi nesměl vstoupit voják se zbraní v ruce, her v Paříži by se za rok neměli účastnit sportovci, kteří mají vazbu na ruskou armádu. Takových jsou sice mezi ruskými reprezentanty až tři čtvrtiny, je to ale i tak výsměch olympijské myšlence – pakliže něco takového z historických časů ještě přetrvává. Pan Bach zřejmě ví, že nemůže chtít po Rusku, aby zastavilo válku, tak přizpůsobí olympijskou myšlenku ruské válečné mašinerii. I on rád mluví o nezávislosti sportu na politice. Dělá přitom, co může, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Prezident Zelenskyj doporučení Mezinárodního olympijského výboru nazval „legitimizací agrese proti Ukrajině“. A lze mu rozumět. Pokud se ruští a běloruští sportovci her v Paříži zúčastní, jeho země se chystá hry bojkotovat. A možná nebude sama. Pro Putina je ideální, že může válčit a zároveň se dovolávat nezávislosti sportu na politice, jak o ní mluví pan Bach (i pan Svoboda).
Pokrytectví Mezinárodního olympijského výboru a jeho prezidenta Thomase Bacha nicméně nepřekvapí. Je známo, že Putin byl první, kdo mu blahopřál ke zvolení do funkce v roce 2013. Bach a Putin si notovali i během zimní olympiády v Soči. Posedávali spolu v místních kavárnách a na závěrečném ceremoniálu stáli bok po boku. Bach ruskému prezidentovi osobně vzdal hold za jeho příspěvek k „mimořádnému úspěchu zimních her“.
Putin v Soči představoval Rusko jako přátelskou, otevřenou a štědrou hostitelskou zemi, která uspořádala nejdražší olympiádu historie, mezitím už ale se svými generály připravoval okupaci Krymu. Ať už to byl dlouhodobý strategický záměr, nebo jen využití příhodné chvíle, sport je a byl v Putinově uvažování nedílnou součástí státní propagandy, která jen maskuje ubohou realitu okázalou pompou. Žádná nezávislost sportu na politice v Rusku přitom neexistuje. Světová antidopingová agentura (WADA) přišla na to, že ruský dopingový program byl systematicky řízený státem a organizace sahala až do nejvyšších vládních pater. Ostatně Rusové už kvůli tomu nemohou na olympijských hrách startovat pod svou vlajkou a v národních barvách.
Putin a jeho aparátčíci dobře věděli, kde se poučit, a pro inspiraci nemuseli daleko. Dopingu s asistencí státu holdovali sportovci nejen v Sovětském svazu, ale i v dalších zemích východního bloku včetně Československa. Diktátoři – i když nejen oni – správně chápou, že největší vlastenci jsme ve chvíli, kdy naši sportovci stojí za zvuků hymny na stupni vítězů. Proč tomuto hrdému pocitu národní sounáležitosti nepomoci trochou podpůrné látky?! Je zjevné, že pro Putinovo Rusko je tahle droga životně důležitá. Když už nestačí vítězství ve sportu, pojďme ukrást kus sousední země tanky a raketami. Jistě, se souhlasem drtivé většiny národa, jak se rádo chlubí. Chudáci ruští sportovci, oni za nic nemůžou, nechte je závodit!
Pan Bach sice prohlašuje, že od dopingového průšvihu už s ruským prezidentem nemluvil, ale to ani není potřeba. Seznam MOV čítá 90 aktivních a 36 čestných členů, z nichž mnozí jsou ruskému prezidentovi oddáni. Právě bez těchto lidí by se Thomas Bach, někdejší německý olympijský vítěz v šermu, prezidentem nestal. Jakmile jednou vlezete do chomoutu s diktátorem, už se z něj nedá vyvléct. Leda by ten diktátor stanul před mezinárodním soudním tribunálem. Jednou se toho bohdá dočkáme. Pan Bach si už ale tvář nezachrání. Náš olympionik může doufat, že na jeho nepromyšlené výroky se zapomene.