Sergej Naryškin, ředitel zahraniční zpravodajské služby Ruské federace, napsal, že zastaralý liberální univerzalismus musí být nahrazen novým světovým řádem – spravedlivým a stabilním. Na Západě podle něj ale hrozí, že dojde k nastolení „totální a zjevné liberálně-nacistické diktatury“.
Na stránkách webu Nacionalnaja oborona zveřejnil Naryškin 6. dubna článek, ve kterém píše:
„Ruská speciální vojenská operace byla skutečným okamžikem pravdy pro ruský svět, který pevně deklaroval svou připravenost bránit své právo na svébytnou existenci tváří v tvář agresivnímu globalismu, ztělesněnému americkou hegemonií, rozšiřováním NATO, ‚liberálním intervencionismem‘ a propagandou LGBT. Stala se také bodem, z něhož není návratu pro ‚kolektivní Západ’, který ve svém rusofobním zápalu otevřeně porušuje své vlastní desetiletí (či dokonce staletí) trvající deklarace základních principů, jako je nedotknutelnost soukromého vlastnictví, svoboda projevu nebo neomezené šíření informací.“
Naryškin pak vlastně bezděky potvrzuje, co říkají z druhé strany kritici ruské invaze, totiž že nejde jen o Ukrajinu, ale o boj Ruska se Západem. Dává tomu ovšem jiná hodnotová znaménka:
„Hořkost konfrontace jasně ukazuje, že v sázce je mnohem víc než osud kyjevského režimu. Ve skutečnosti je v sázce architektura celého světového řádu. Na základě současné situace je obtížné předpovědět její konkrétní obrysy, ale lze s jistotou říci, že k návratu ke starému stavu nedojde.“
V té poslední větě vlastně rovněž říká to samé jako západní politici a analytici, jen se domnívá, že tuto válku Rusko vyhraje:
„Ruská speciální operace definitivně ukončí pokusy udělat z Ukrajiny rusofobní loutkový stát, který buduje svou identitu na základě maniakálního popírání a démonizace všeho, co ji objektivně spojuje s Ruskem. Ať člověk skáče, jak chce, sám před sebou neuteče! Tím spíše, že USA, stejně jako většina ostatních členů NATO, zjevně nejsou připraveny překročit rámec morální a materiální podpory kyjevské junty a otevřeně se zapojit do přímých ozbrojených střetů na její straně. V současné fázi vidí Washington jako svůj hlavní úkol co nejvíce prodloužit konflikt, aby byl pro Moskvu i Kyjev co nejdražší, a zároveň zabránit tomu, aby se eskalace rozšířila dále na Západ.“
Z terminologického hlediska stojí za zmínku, že ukrajinskou vládu nazývá juntou, ačkoliv na Ukrajině poslední vlády a prezidenti byli zvoleni v demokratických volbách. Nikdo předem nevěděl, jestli bude hlavou státu zvolen Porošenko nebo Zelenskyj, což je něco, co v Rusku už dvacet let nehrozí.
Šéf zahraniční rozvědky se neobává o ekonomickou úroveň života v Rusku, ale předvídá strádání obyvatel na Západě: „Kvůli ‚křížovému tažení‘ proti Rusku, které vyhlásil Washington a jeho satelity, se nyní obyvatelé USA a států EU potýkají s bezprecedentním zdražováním pohonných hmot, energií a potravin.“ Za tím je podle něj zjevný plán: „Přetrvává dojem, že západní elity prostě využívají vznikající situace k realizaci dlouho pěstovaných plánů na faktickou likvidaci střední třídy v duchu slavného scénáře navrženého Světovým ekonomickým fórem v Davosu: ‚Do roku 2030 nebudete mít nic a budete šťastní!'“
Pak si Naryškin stěžuje, že se Západ bojí svobody slova, když blokuje ruská média jako Sputnik a RT, a nezmiňuje, že ruský stát ruským občanům likviduje jejich vlastní ruská média, a už je zakázáno i veřejně použít o ukrajinském tažení slovo „válka“ nebo se na ulici postavit s papírem, na kterém je napsáno „mír“. Nedávno policie zadržela muže s nevhodným nápisem, na čemž je zajímavé, že to byl citát z myšlenek V. V. Putina.
Poté Naryškin přechází k tomu, že prázdná lednička (na Západě) povede k hněvu lidu proti vlastním vládám: „Na Západě teprve dojde k růstu skutečného občanského vědomí, které se obrátí spíše proti vlastním vůdcům než proti mýtické ruské hrozbě a donutí obyčejné Evropany a Američany, aby za svá geopolitická dobrodružství a chybné odhady platili z vlastních kapes. Takové probuzení lze jen uvítat, i když nemusí skončit nástupem národně orientovaných rozumných realistických politiků k moci v USA a evropských státech, ale nastolením totální a zjevné liberálně-nacistické diktatury na západní scéně.“
Liberálně-nacistickou diktaturu historie ještě nepoznala, takže Západu snad nelze upřít aspoň snahu stále inovovat. Američané a spol. jsou ale podle názoru autora stejně ve světě osamoceni. Naryškin konstatuje: „Je pozoruhodné, že naprostá většina asijských, afrických a dokonce i latinskoamerických států se k protiruské blokádě nepřipojila. Navíc se projevy neloajality vůči Washingtonu stávají stále otevřenějšími a vyzývavějšími.“ Vynechává fakt, že se k sankcím připojily nejvyspělejší a nejbohatší země, i když tohle by měl jako šéf rozvědky asi vědět.
Pak kouzlem nechtěného vlastně prozrazuje rozdíl mezi Ruskem a Západem: „V současné době se před našima očima odehrává zásadně nová etapa evropských a světových dějin. Její podstatou je zhroucení unipolárního světa a systému mezinárodních vztahů založeného na právu nejsilnějšího, tedy USA, zničit ostatní státy, aby se zabránilo sebemenší možnosti, že se stanou alternativními centry moci. Tyto cíle byly sledovány v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. To byl účel snahy Západu přitáhnout Ukrajinu na svou oběžnou dráhu vlivu. Rusko nyní tento systém otevřeně zpochybňuje tím, že vytváří skutečně multipolární svět, jaký tu ještě nebyl a z něhož budou mít v dlouhodobém horizontu prospěch všichni, dokonce i naši současní protivníci.“
Ty „cíle“, které vyjmenoval, byly Miloševičův vraždící režim a několik diktatur. Je zřejmé, na čí straně byly sympatie Ruska a kam by moskevské vedení chtělo zatáhnout Ukrajinu.
Naryškin končí článek tím, jak by měl podle něj (tedy podle Putina, protože šéf rozvědky na vlastní názor nárok nemá), vypadat „nový světový řád“: „Pokud Evropa a USA nebudou mít dostatečnou zralost a odvahu se tímto směrem vydat, budou muset ostatní mocenská centra navrhnout globální budoucnost bez nich. Zastaralý liberální univerzalismus musí být nahrazen novým světovým řádem, který bude spravedlivý a udržitelný. Musí být vytvořen za podmínek a ve formě, které zajistí koexistenci států a regionálních sdružení, přičemž každý z nich si zachová právo na samostatný rozvoj. Jsem si jist, že rozumné síly v západních zemích, které si uvědomují rizika, jimž čelí světové společenství, a mají základní zájem na sebezáchově, budou do tohoto procesu stále více zapojovány.“
„Rozumné síly v západních zemích“ jsou zjevně trojští koně, páté kolony, agenti a užiteční idioti, které Kreml nasazuje do všech sfér západní společnosti. Jistou nevýhodou této války je, že bylo nutno je aktivizovat, takže se „rozumné síly“ dost odkopaly. Bude tedy nejspíš nutné je časem nechat jejich osudu a budovat všechno znovu. Otázkou je, jestli na to budou nějaké zdroje. V multipolárním světě, který ani na Západě nikdo moc nepopírá, nebude Rusko nejspíš žádným významným pólem. Samo bude spíš jen takovým přívěskem Číny, která s potěšením hledí na to, jak se ekonomicky slabý útvar řízený s vypětím sil z Moskvy vyčerpává iracionálním válečným dobrodružstvím.